Tradiční čtvrteční seriál Drbna historička nechybí ani tentokrát. A historik Jan Schinko se prošel budějckou Divadelní ulicí ze Zlatého mostu směrem k náměstí. A podíval se na Savoy.
Na pohlednici z roku asi 1932 je zachycena Divadelní ulice ze Zlatého mostu směrem k náměstí. Vlevo stojí blok domů postavený Johannem Stepanem (uváděl se také jako Jan Štěpán) s legendární taneční vinárnou a kavárnou Savoy. Před Savoyí je úzká letní předzahrádka, krytá markýzami, poněvadž se bytelně buduje nový pravý břeh Malše, o čemž svědčí dřevěná ohrada podél břehu. Břeh byl dokončen v roce 1933 a osazen novými alejemi. V Divadelní se jezdí vlevo a u divadle je zastávka tramvajové linky na Linecké předměstí.
Radnice souhlasila s vedením městského divadla rozšířit tramvajové spoje od roku 1928 tak, aby v pozdní večer mohly návštěvníci divadla po skončení hned nasednout na tramvaj. Ale nenasedali. Podle Jihočeských listů nastoupili tak nejvýše dva až tři návštěvníci. Po několika letech byla noční tramvaj zrušena. Bedřich Klabačka, původně vrchní číšník v Besedě, si totiž v poledne dne 31. srpna 1929 otevřel v novostavbě vinárnu a kavárnu Savoy a návštěvníci divadla po skončení představení přebíhali do kavárny diskutovat o tom, kdo jak v divadle hrál a dámy, jaké měly herečky kostýmy. Tramvaje proto odjížděly poloprázdné.
Domovní blok Savoye se stavěl v letech 1927 až 1929, přičemž projekt vznikal jistě nejméně v roce 1926, kdy ještě ve městě vládl pozdní kubismus v podobě rondo a pronikal z Prahy výtvarný styl art deco. Hranatě ostrý funkcionalismus zaměřený na funkční hmoty staveb nebyl zatím v dohledu. Blok Savoye i po 90 letech vyhlíží dobře. Nepřekáží, přímo se tam hodí. Podobá se pražským nábřežím, i když ta jsou okázale secesní. Ve srovnání s Vltavou v Praze (podobná situace - divadlo, kavárna) chybí v Malši jen náplavka, vstupy k vodě a lodičky.
Kavárna Savoy mohla také slavit příští rok 90. výročí, ale byla po roce 2000 nahrazena obchodem se sportovním zbožím. Přitom Savoyka ustála leccos. V roce 1946 se kavárník Bedřich Klabačka octl ve sběrném táboře. Roku 1951 byla Savoy přejmenována na Bajkal. V roce 1952 byl na zásah Městského výboru KSČ odstraněn působivý reklamní neon znázorňující tančící dvojici s odůvodněním, že reklama představuje buržoasní mládež ploužící se po parketu. V přesně nezjištěném čase kolem roku 1960 byl nepatřičný název Bajkal odmontován a zase se rozsvítila SAVOY.
V traktu do Divadelní ulice sídlily většinou firmy s textilním zbožím a módní salony. Blíže k broukárně kožešník Josef Ciml. Také cukrář Alfréd Fried. Od roku 1950 podnik Textilia, který rozděloval textilní zboží. Poději vedle vchodu do Savoye bufet Racek. Do části přízemí přestěhoval podnik Textil sortiment koberců z náměstí od Haasů a ještě si v patře zařídil technické oddělení. Léta zde byla skleněná tabulka, dokonce už od 1. ledna 1929, dětského lékaře Františka Mynáře. Hned od počátku sídlilo v domech Savoye s velkými okny několik lékařů a advokátů.
Název Zlatý most souvisí s příjmy do obecní pokladny, které most přinášel. Jednak radnice dostávala přímo mýto, mostné, pivní krejcar apod. a nepřímo, kdy po mostě přijíždějící obchodníci (z Rakouska, až z Itálie) museli na náměstí vybalit zboží a nabídnout. A zase po mostě odjížděli obchodníci na jih, když předtím zboží nabídli k prodeji. Zlatý most přestával být „zlatým“ na přelomu 19. a 20. století a jeho zlatonosnost končila po roce 1918, když radnice rozhodla zrušit poslední mýto.
Na výběrčí mýta si formani a sedláci stěžovali. Výběrčí „chytře“ inkasovali ne za povoz, ale za každého koně a když jel sedlák z trhu domů, znovu ho zkasírovali.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
