Podle nejstaršího policejního „Seznamu zde místně se nacházejících automobilů a motocyklů“ z prosince 1919 se ve městě nacházelo 31 automobilů a 16 motocyklů. Počet rychle rostl tak, že pro přehlednost se uvádí, že ve 20. letech 20. století jezdilo ve městě plus mínus 200 automobilů. Postupně si automobily dělaly v ulicích, co chtěly. Nebyly velké havárie, většinou jen takové šťouchy, nebo auto jedné firmy spadlo do Mlýnské stoky, ale radnice musela rychlost omezit.
V červenci 1924 městská rada nařídila pro osobní automobily nejvyšší povolenou rychlost ve městě 20 kilometrů za hodinu, v zatáčkách, na křižovatkách a na mostech šest kilometrů za hodinu. Nákladní automobily deset kilometrů. Jízda automobily, jejichž kola jsou opatřena železnými obručemi, není v obvodu města vůbec přípustná. V tom čase ještě zahlcovaly ulice potahy. Tramvaje ani ne, protože jako drážní vozidla měly vždy přednost. I tak musela tramvaj někdy náhle zabrzdit. Lidi trochu padali, jen jedna paní požadovala náhradu za šest porcí při tom vylitých polívek z konvičky.
Za měsíc květen 1927 v době 7 až 19 hodin byl dopravní policií na Mariánském náměstí zaznamenán průjezd 42 tisíc vozidel, z toho 21 974 motorových, 19 886 potahů koňských a 140 potahů hovězích. V květnu 1932 to byl skoro dvojnásobek 81 950 vozidel. Z toho 33 277 osobních automobilů, 14 677 nákladních, 6 744 motocyklů sólo, 4422 motocyklů s přívěsným vozíkem, 22 717 potahů koňských a 104 potahů hovězích. Průměrně denně na Mariánském 2644 vozidel, z toho motorových 1907.
Držely se potahy hovězí, což byli pivovarští voli, kteří měli své „tempo“, znali cestu a poradili si, když se kočí někde zapomněl. Šli pak po paměti do pivovaru a zůstali stát u stáje klidně čekajíce až je někdo odstrojí.
Čas od času se vynoří názor „expertů“, že Němci zavedli ve městě jízdu vpravo a vydláždili náměstí. Za německé okupace byla skutečně v Českých Budějovicích zavedena místo jízdy vlevo jízda vpravo, a to dokonce hned následující den po okupaci dne 15. března 1939, tedy 16. března 1939. A také dokončena dlažba. Filmový historik Karel Čáslavský v pořadu Hledání ztraceného času uvedl, že České Budějovice jako první (snad v celé republice) zavedly jízdu vpravo hned jak okupanti obsadili město a radnici. Jednak je to velice nechvalné prvenství a za druhé, že Němci zavedli jízdu vpravo a provedli dlažbu je polopravda.
Pravda je, že hned 16. března 1939 nastal ve městě dopravní chaos. Na výpadovkách stáli policajti a toho, kdo nic netušící jel do města vlevo, poslali ihned vpravo. Přitom ten, kdo z města vyjížděl, jel vlevo. Toho zase poslali vpravo, kde potkával ty, kteří jeli vlevo. Dopravní značky se nestačily vyměnit.
Jízda vpravo byla dávno před německou okupací připravována. Českobudějovické listy uveřejnily dne 6. března 1939, tedy devět dnů před okupací, o které věděli jen zasvěcení Němci jako Westen, Hansen, David, Jarolím a jiní, že od 1. května 1939 bude zavedena jízda vpravo. „Přípravné práce jsou již v plném proudu a potřebné orientační tabule již zadány. Na náměstí bude dnem 1. května 1939 zavedena jednosměrná jízda proti směru hodinových ručiček. Z Krajinské musí vozidla bezpodmínečně zamířit k radnici. Vůz elektrické dráhy jede jako dříve.“
Může se připomenout, že podle pamětníků se ve městě objevil sentinel. Za okupace vzadu na náklaďákách kotel na dřevoplyn.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.
