Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. A jinak tomu není ani dnes. Historik Jan Schinko se v dalším pokračování tohoto oblíbeného seriálu zaměřil na rok 1968. Tedy konkrétněji, na jaro 1968.
Rok 1968 se může u nás ve městě pro přehlednost rozdělit na pět úseků: leden 1968, jaro 1968, léto 1968, srpen 1968 a po srpnu 1968. V lednu se pohnuly dějiny spíše v Praze, kde se v nejvyšších orgánech objevil skoro neznámý Alexandr Dubček („doporučený“ Brežněvem). Také nový termín - stará struktura, což byli politici z 50. let. působící za Gottwalda a Zápotockého, kteří byli spolupachateli. Degottwaldizace se však neprovedla. ÚV KSČ zbavil členství v KSČ jen několika členům, kupříkladu nechvalně známému prokurátorovi Urválkovi
Ale přece jen leden 1968 na chvíli zlom byl. Na jaře téměř všechny základní složky KSČ ve městě prohlásily, že návrat k předlednovým poměrům není možný. To nebylo nic odvážného, myslel si to každý (kromě staré struktury). To bylo snad po prvé v historii, že se základní organizace KSČ a normální lidi shodli. Po srpnu složky KSČ udělaly kotrmelec a předlednové poměry postupně zase zavedly.
Informace v azbuce pro okupanty na Lidické třídě. Archiv: Jan Schinko. Foto: Bohumil Štěpánek
Jaro bylo ve městě opojné. Studenti v počtu asi 600 vyšli 21. března ze Čtyráku do města s transparentem Probuďte se Jihočeši. Na provozně ekonomické fakultě Vysoké školy zemědělské a na fakultě Pedagogické studovali totiž studenti bydlící v Praze, Plzni, Liberci a jinde, a tam už jaro 1968 „jelo“ naplno. Zastavili se u sídla KV KSČ na Husovce, prošli městem a ukončili slavnou cestu v Dukelské v parku před školou Masaryčkou (z roku 1928, shoda osmiček).
Do zahraničí zmizel generál Šejna, původně z jižních Čech a v Praze byl odvolán z funkce hlavního cenzora protřelý ideolog a neúnavný dogmatik Hendrych. Padla cenzura a tak přibližně v březnu až dubnu začalo pravé Českobudějovické jaro 1968. Možná trochu později než jinde, ale mělo to opodstatnění. Jednak zkušenosti Jihočechů a za druhé z Prahy přicházely také negativní zprávy, že Bilak formuje grupu a přinutil Dubčeka k zákazu informací z ÚV KSČ.
Právě ten Bilak, kterého na pomoc jako „kamaráda“ povolal předtím Dubček do vrcholného orgánu KSČ, přičemž o Bilakovo charakteru pochybovali i sami tvrdí partajníci. Bilak začal Dubčeka ihned dusit. Pro obrodný proces v předsednictvu ÚV KSČ byly najednou pouze tři členové – Smrkovský, Špaček a Kriegl. Po 21. srpnu se ve městě psalo na domy Svoboda + Dubček = Svoboda. Právě tito dva ale svobodu nezaručovali (později podepsali pendrekový zákon).
Svoboda se šířila. Začala rehabilitace odsouzených ve vymyšlených kauzách v období gottwaldismu. Radnice připravovala změny názvů ulic. Švermova (dnes Karla IV.) byla odsouhlasena na T. G. Masaryka. Na třídu Klementa Gottwalda (kolem hereckých domů) si ovšem KV KSČ nenechal sáhnout.
Podniky připravovaly dvačtyřicetihodinový pracovní týden. Pivovar Samson se rozhodl osamostatnit a rozejít se s Národním podnikem Jihočeské pivovary. Čedok nabízel zahraniční cesty do Španělska, Švýcarska a také cestu kolem světa na 24 dní, poměrně drahou za 32 400 Kčs, ale nabízel. Odboráři mohli k rakouským jezerům. Volila se jihočeská dívka roku. První byla z Tábora, ale druhá byla Marcela Hronová, která bydlela v Krajinské ulici a chodila na atletiku na Slavoj na Sokolském ostrově.
V sokolovně dne 6. července řekl Ota Šik, že pokud zůstanou na hlavních postech lidé z 50. let maskující se zájmy dělnické třídy, Marxem a Leninem, bude obrodný proces zastaven.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
