DRBNA HISTORIČKA: Léto 1968 bylo ve městě pravé prázdninové

Léto 1968 bylo ve městě pravé prázdninové. Občas tropický den (nad 30 stupňů), někdy tropická noc (teplota neklesla pod 20 stupňů), ale abnormální sucho nebylo, vždy v červenci vhodně zapršelo. Na Lipně bylo několik středomořských dnů. Podle pamětníků počasí jako na Riviéře nebo na Capri. To jak kde, například na Jestřábí mezi Černou a Radslaví byla několikrát ráno jinovatka. 

Dorostenci Lokomotivy České Budějovice se stali v červnu přeborníky republiky ve volejbalu. Vyhráli finále v Náchodě za účasti osmi nejlepších družstev republiky. To byl velký úspěch, kluci z Budějovic byli nejlepší v Československu. Pod zkušeným trenérem Koubou hráli Nestával, Vacek, Kuncl, Linha J., Linha Z. Moureček, Růžička, Zoch, Pitner a Welzer. Někteří pak hráli jako dospělí za Slavoj (Škodu).

Na konferenci KV KSČ vystoupil profesor Jan Plánský z Pedagogické fakulty. Upozornil, že současný ÚV KSČ složený ze členů z 50. let nemůže obrodný proces zvládnout (to řekl slušně, mohl to říci na tvrdo). Dále řekl, že je škoda deseti promarněných let od odsouzení kultu osobnosti a neprovedení destalinizace a degottwaldizace, přičemž za to odpovědní lidé jsou stále v ÚV KSČ.

V sokolovně se konalo mistrovství republiky v boxu a veterán Josef Němec se vrátil do ringu. Bylo to doma, zkusil to a ve svých 35 letech  znovu vyhrál titul mistra republiky v těžké váze. Na olympiádu v Mexiku, na kterou by jako mistr republiky měl neformální nárok, ho však boxerský svaz nejmenoval. Potom to bylo svazu asi blbé, že ho na olympiádu nenominovali, proto mu nabídly starty v profesionálním ringu. Jenže povolit začínat u profíků v 35 letech, to je trochu pozdě.

Dne 24. června navštívil město president generál Svoboda. Podle dobových materiálů byl v tom čase oblíben. Na náměstí se sešlo dost lidí (uvádí se 40 tisíc, ale to zdaleka nebylo). Generál Svoboda byl zvolen po Antonínu Novotném již v takzvaném Jaru 1968, takže se bezděčně předpokládalo, že i generál Svoboda byl Jaro 1968, ale nebyl. Po 21. srpnu nutil v Moskvě politiky, aby podepsali kapitulaci. Z pamětí účastníků vyznívalo, že jako generál na ně vojensky řval, aby podepsali. Někteří totiž nechtěli, Dubček dlouho odolával a Kriegl nepodepsal vůbec.

Dne 15. srpna přijela do města na obvyklé bratření delegace z družebního města Gomel z Běloruska. Družba byla založena v roce 1966. Okolo hranic Československa se podezřele hromadila vojska tzv. Varšavské smlouvy (oficiálně, že jde o normální cvičení), v republice se pohybovali v nebývalé míře „turisté“ z Ruska, takže tentokrát nebylo s gomelskou delegací žádné velké bratření. Běžné slušné přivítání, ale gomelští odjeli s tím, že je ve městě kontrarevoluce.

Předcházela dne 19. července schůzka Brežněva a Dubčeka ve vagónech v Čierné nad Tisou a dne 3. srpna další setkání v Bratislavě. Brežněv jako flašinet rozkazoval  Dubčekovi – zavést cenzuru a zastavit obrodný proces. Dubček odmítal hlavně zastavení obrodného procesu, stran cenzury tak vyhraněný postoj neměl. V domácím prostředí cenzuru navrhoval. Na konci schůzek Brežněva s Dubčekem se tito dva líbali. Podle snímků jejich obličejů se líbali skutečně. Kdo začal, nebylo jasné.

Po Bratislavě nastala situace, pro kterou má český jazyk dobré přirovnání – bylo nebo nastalo „ticho jako po pěšině“.