V dnešním díle Drbny historičky se historik Jan Schinko podíval na dopravu v Rožnově. Respektive na trolejbusy VETRA – ČKD. Věděli jste, že se dřív linky označovaly písmenky?
Na snímku nestojí trolejbus značky VETRA – ČKD na určité jihočeské návsi (vlevo vysoké štíty zemědělské usedlosti signalizují bohatého sedláka), ale na Stalinově náměstí v Rožnově. Od roku 1939 se prostor kolem staré školy nazýval Školní náměstí. Po roce 1945 to bylo Stalinovo náměstí, přičemž od roku 1949 se kolem školy otáčely trolejbusy. Rožnov byl samostatný, takže mohl mít také Stalinovo náměstí jako město, které mělo Stalinovo náměstí v místech Senovážného. V roce 1963 bylo Stalinovo náměstí v Rožnově přejmenováno na náměstí Zdeňka Nejedlého. Některé trolejbusy Vetra ještě náměstí nechvalné známého ministra školství Nejedlého zastihly. Poslední Vetra byla vyřazena v roce 1965.
Nejedlý, známý také jako neúnavný (problematický) reformátor školství, se v názvu udržel až do roku 1990, poté je to náměstí bratří Čapků. Trolejbusová linka do Rožnova měla původně označení D. Podle usnesení radnice ze dne 26. října 1948 vedla trať D ze Stalinova náměstí do Rožnova. Mohlo by se říci, že z jednoho Staliňáku na druhý Staliňák. Druhá větev později linky č. 3 měla označení E. Tato trať E vedla ze Stalinova náměstí Rudolfovskou a Dobrovodskou do Suchého Vrbného.
Značení linek písmeny (pozdější linka č. 1 se skládala ze dvou tratí A a B, okruh byl G apod.) bylo nešikovné už proto, že se předpokládal růst města a na linky by se mohla vyčerpat abeceda. Před rokem 1952, kdy se trolejbusové tratě přeložily z Rudolfovské na Lannovku, se tratě D a E sjednotily na linku č. 3.
První pravidelný trolejbus přijel do Rožnova dne 29. října 1949, poslední dne 29. září 1971, který byl slavnostně ověnčen jako na 1 máje. Jeli politici, radní a lidi z dopravního podniku. Když jel vyzdobený trolejbus Lannovkou, sláva to nebyla. Lannovkou už v tom čase jezdily autobusy na naftu a obyvatel mohl srovnávat. Radnice přizvukovala dopravnímu podniku, že provoz na naftu je velmi levný. To tehdy v porovnání s elektřinou a údržbou trolejí byl. Později už ne.
Po válce v roce 1946 spadala městská hromadná doprava pod JČE. Radnice hodlala koupit trolejbusy v Praze v továrně Praga, která však poškozena bombardováním a nestíhala dodávat trolejbusy. Přitom trolejbusy „musely“ v říjnu 1948 vyjet. Radnice proto koupila francouzské trolejbusy Vetra, do kterých byla elektrická výzbroj dodána z ČKD. Vetry byla kratší než potom škodovácké nebo Tatry, ale mnohem pohodlnější než autobusy Š 706 RO, které jezdily tam, kam nevedly troleje. Kupř. do Mladého, kam dokonce jezdily zprvu malé autobusy Praga RND, které měly motor upředu (hovorově čumák). Vetry mohly jet na baterii až 2 km. Léta pak svědkové dokazovali, že viděli trolejbus stát před radnicí a kroužit kolem náměstí, z čehož vznikla domněnka, že po náměstí jezdila trolejbusová linka.
To ale byla Vetra, která u Černé věže stáhla kladky a jela na náměstí třeba se svatebčany nebo s lidmi dnešním slovníkem VIP. Vetra byla krátká a pohyblivá, předepsaná rychlost 56 km/hod. Pozdější škodovácké trolejbusy měli jezdit max 60 km/hod., takže rozdíl v rychlosti byl nepatrný. Podle pamětníků řidičů stejně někdy jezdili přes 60 km/hod., zejména na rovném úseku do Nemanic.
