Na Sokolském stadionu už se pomalu rýsuje nová tribuna. Historik Jan Schinko se proto v dnešním dílu Drbny historičky podíval na to, jak tribuna fungovala dříve. Už v roce 1955 se tam konala první spartakiáda.
Historie je zjednodušeně řečeno věda o tom, co se stalo, co bylo a už není. Na snímku vpravo stojí stará tribuna na atletickém stadionu Sokolského ostrova. Dnes se staví nová. Stará tribuna pravděpodobně prošla rekonstrukcí v letech 1956/1957. Tehdy si atleti Slavoje převážně svépomocí stavěli novou škvárovou dráhu podle technologie Jaromíra Sibery (1923-2011), který např. postavil v roce 1950 proslulou dráhu v Houštce, kde došlo k překonání řady světových rekordů. Nová šesti dráha byla slavnostně otevřena dne 17. června 1957 Velkou cenou města v pětiboji žen a mezinárodním atletickým utkání České Budějovice – Vídeň.
Na stadionu se sice již v roce 1955 konala spartakiáda, ale těleso 400 m dlouhé dráhy bylo jen provizorně vybagrováno a plocha uvnitř před 12. červnem 1955 pouze uválcována pro 2500 cvičenců. Škvárová dráha s úpravami vydržela až do roku 2006, kdy ji nahradili umělým povrchem. Škvára byla zpevněna olejem a dalšími přísady podle Sibery. Atleti od žáků po muže zásobovali míchačku určitým počtem lopat komponentů a vedoucí atletického oddílu Slavoje, a zároveň ředitel sportovní školy dorostu Karel Jírava vždy přidal do každé várky Siberovy speciality. Do roviny hlídali dráhu odborníci. Můžeme vzpomenout, že se jednalo o rychlou dráhu (i když v Táboře říkali, že mají rychlejší), Petr a Vladimír Uhlířovi na ní zaběhli 100 m za 10,6 sec., Pavel Pešek za 10,7 sec. Problém ale nastal, pokud jste na škváru upadli.
Škárové dráhy byly tenkrát normální, jen někde měly antukovou. Hlavní rozdíl tkví v tom, že buď měl atlet v tretře ponožky a nohu černou nebo oranžovou. V tom roce 1957 se také u sokolovny postavily šatny. A to ve dvou částech jižní strany stadionu, mezi nimiž vedlo ze sokolovny monumentální schodiště komponované k nástupu cvičenců. V oficiální Encyklopedii města Českých Budějovic je uvedeno, že objekt sokolovny byl nevhodně přestavěn v 90. letech 20. století (např. zazdění schodiště).
V neděli 30. května 1937 uspořádala Sokolská župa Husova na stadionu Ády Nováka závody v obecném tělocviku. Podle Marie Mizerové, která se chodila dívat na hokej za klášterem (hrávali tam bratři Mizerové), nad vchodem směrem od města umístili velký nápis STADION ÁDY NOVÁKA. Ze strany stadionu se nad bránou nacházel hudební pavilon. Ten zbořili jednak kvůli spartakiádě 1955 a současně s předpokladem, že je dráhu nutné rozšířit z 350 m na 400 m.
V roce 1952 přímo zákonem č. 71 Sb. začal být veškerý sport a tělovýchova řízeny státem. Od roku 1953 tak vznikly v rámci ROH Dobrovolné sportovní organizace (DSO). Sokolské jednoty stát většinou ještě toho roku rozpustil a jejich majetek převedl na jiné organizace. Protesty byly marné, snadno si můžeme zjistit, co se dělo v 50. letech za Gottwalda a Zápotockého po celé republice. Sokolovna a stadion byly vloženy do vlastnictví DSO Slavoj.
Na stadionu se potom vytvořil silný atletický oddíl kolem Karla Jíravy. V této napjaté době byly DSO za dva roky po založení zrušeny, vyjmuty z ROH, ale tiše pokračovaly a až v roce 1957 byly začleněny do nového Československého svazu tělesné výchovy a sportu. Vznikly TJ (tělovýchovné jednoty), čímž se z DSO Slavoj stal TJ Slavoj. Tedy stručně, vývoj sportovních spolků a organizací má poněkud složitější historii.
