V dnešním dílu Drbny historičky se podíváme na slepé rameno Malše. Víte, kolik století prošlo touto lokalitou? A jak stará je polygonální bašta, která byla postavena při zpevňování hradeb? Dozvíte se v dalším povídání Jana Schinka.
Na kolorované pohlednici z přelomu 19. a 20. století je zachyceno panorama od západu přes řeku Vltavu s Malší na historickou část města. Lokalitou prošlo několik století. Klášterní kostel P. Marie je ze 13. století, spodní část polygonální bašty pochází ze 14. století, horní část z 15. století, solnice ze 16. století, kaplička z 18. století a patrový dům vlevo od bašty, kde bydlela rodina Drazdíků, z 19. století. Nejasné je mládí lípy vedle kapličky, asi 200 let, dnes kmen podepřený.
Polygonální bašta byla postavena při zpevňování hradeb ve 14. století. Stavba zabrala celou šíři parkánu, který je v těch místech široký jen 4,75 metru. V parkánu se museli plynule pohybovat obránci města, takže bašta byla dole průchozí. Polygonální znamená volně přeloženo „víceboká“. Starší bašta Otakarka v biskupské zahradě je válcová. V místech, kde dnes stojí původně německé gymnázium, byla bašta Klínová, která měla ven směřující břit. Měl případně odrážet dělové koule nepřítele.
V roce 1842 byl k baště přistavěn na celé ploše parkánu pozdně klasicistní patrový dům podle projektu městského stavitele Josefa Bednaříka. Už v předstihu rozhodla radnice, že hradby nemají cenu a začala je prodávat soukromníkům jako stavební materiál. Následně byly v letech 1844 a 1845 zbořeny brány Linecká a Vídeňská. Patrový dům zadní stranou přiléhal k velké hradbě. Na západní straně solnice je zachována část původního hradebního ochozu s arkýřem.
Asi na konci 19. století byl parkán u patrového domu překryt pultovou střechou. V roce 1904 byla majitelkou domu Kateřina Kamarýtová, po první válce Kateřina Drazdíková. Rodina Drazdíků bydlela v domě až do 70. let 20. století. Potom byl dům více či méně času prázdný. Dům byl vnitřně propojen s baštou, hovorově věží. Ve věži měli Drazdíků ložnici. Dcery to měly pár kroků na sokolský stadion. Starožitník Milan Drazdík měl obchod České a v Masných krámech.
Podle dendrologického výpočtu pochází krov polygonální bašty z let kolem roku 1556, tedy z doby renesance. Komín je asi z 18. století, kdy už se v baště bydlelo (to ještě nestál Drazdíkův dům). Z Piaristického náměstí je bašta plochá. V současné době částečně zakrývá baštu pozoruhodná nakloněná lípa. Badatelé nenašli v písemnostech pro baštu žádný název. Ustálilo se nepřitažlivé jméno Polygonální. Název bašta Otakarka je zajímavější, také jsou o ní nostalgické básně, nehledě na Železnou pannu. O baště Polygonální vroucí báseň asi není.
Mělo by se konečně stanovit vhodné jméno. Třeba Parkánka, nebo Klášterka, může být Dvoračka. Vyloučeno není Policajtka (bydlel zde městský policajt), Kamarýtka, Kateřina, Bokatá, Hýřovka, Galérka, Kuchyňka apod. Muselo by se hlasovat. Termín Dvoračka by souvisel s okolím. Opodál byl Dvorní mlýn, Piaristické náměstí bylo něco jako Dvůr (Curia) a vedle si řád Františkánů, jejichž hlavním posláním bylo žít v chudobě bez majetku, postavil monumentální kostel, ne-li dvorní, na jehož postavení neměli peníze. Ostatně bašta byla přístupná jen právě z Piaristického náměstí.
Na pohlednici jdou po nábřeží nápadní koně tím, že jim vzadu něco chybí. Tenkrát se ocasy koňům buď zatočily do uzle, nebo rovnou kupírovaly, že tak kůň vypadá lépe. To tehdy možná, ale běhal určitě hůře. Později bylo kupírování zakázáno.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Drbnu historičku, čtu velmi ráda a přeposílám dál, příbuzným a známým. Dnes, mně také potěšila. Ing. Schinko, píše vtipně, vesele a hlavně zasvěceně !
