DRBNA HISTORIČKA: Nakladatelství a vydavatelství Melantrich

V roce 1850 si nechal Kajetán Kail postavit na rohu Hroznové a Krajinské pozdně empírový dům. Částečně šlo o přestavbu středověkých objektů. Dům na nároží arkýř vysazený na kamenných krakorcích. Měl také dobrý nápad vida, jak se v roce 1867 hrubě bourá Pražská brána, že by nahoře na arkýři dostavěl věžičku a do ní by umístnil hodiny z Pražské brány, ale nějak se mu to nepodařilo realizovat.

V roce 1982 provedla radnice průzkum domů v bloku náměstí, Krajinská, Hroznová, U Černé věže a podle zápisu ze dne 27. července 1982 je Kailův dům památkou I. kategorie jako příklad pozdně empírové přestavby středověkého jádra domu v původní středověké ulici. To bylo oficiální stanovisko. Okresní konzervátor Karel Kakuška měl také soukromé stanovisko, že za jeho mládí (bydlel na náměstí asi 100 metrů odtud), byl v podloubí tohoto domu v Krajinské ráj dětí.

Od 12. ledna 1903 měl totiž v podloubí domu pana Knappa Čeněk Rybička obchod se zbožím módním, galanterním, krátkým a hračkářským. Vedle se nacházel obchod L. Schweigghofera. Hned poté Čeněk Rybička oznámil v místních listech: „V době masopustní zásobil jsem svůj obchod co nejpečlivěji a doporučuji ctěnému obecenstvu potřeby plesové pro dámy i pány, vějíře, krajky, stuhy, rukavice, kravaty apod.“ V roce 1909 rozšířil Čeněk Rybička svůj obchod o sortiment košile bílé, trikotové, jakož i veškeré prádlo pro dámy a pány.

Dařilo se mu nejvíce za 1. republiky s nástupem mechanických hraček na klíček, což dobře pamatoval Karel Kakuška. Tehdy snad měl každý kluk v kapse klíček na natahovaní autíček nebo vláčků. I když zrovna vláček neměl, tak klíček se vždy na něco hodil. (Na brusle zvané šlajfky se v zimě nosila klička.) Postupně se objevily šlapací autíčka a mrkací panny. Jiní pamětníci potvrzují ráj dětí, ale dodávají, že spíš v podloubí na koukání do výloh. Že by tam byly fronty na nákup, to ani ne.

Na snímku z konce 20. let 20. století je na domě blíže k rohu nápis Záložna československých legionářů a vzadu železářství Jakuba Svobody, který navazoval na chvalně známé železářství firma Kail a Knapp. Pokračoval úspěšně. Za socialismu to byl Technomat a v domě si závod Technomat zařídil v roce 1961 ředitelství. Záložna legionářů koupila dům od Rudolfa Knappa v roce 1928 za 1 100 000 Kč (tehdejším pravopisem za 1,100.000 Kč). Po zániku Záložny legionářů koupila dům akciová společnost Melantrich, nakladatelství a vydavatelství Praha. Na domě se z obou stran instaloval velký nápis MELANTRICH.

Melantrich vydával např. v roce 1929 denně 755 tisíc výtisků Českého slova. Vydával také Ahoj na neděli. Mladý hlasatel s Rychlými šípy měl nejvyšší vydání před německou okupací 207 000 výtisků. Od roku 1950 byl Melantrich nakladatelstvím Československé strany socialistické. Do Melantrichu se po roce 1945 přestěhovala z náměstí krajská redakce Svobodného slova. V patře se zařídily krajský a okresní sekretariáty Československé strany socialistické.

Svobodné slovo bylo jaksi povoleno a pořád vycházelo. Bývalo vystaveno ve skříňce každý den. V roce 1989 se začaly před Svobodným slovem tvořit hloučky čtenářů, Svobodné slovo se vracelo ke svobodnému slovu, po 17. listopadu 1989 fronty. Mohlo se sice koupit za 50 hal., ale byl tam amplion a diskutovalo se.