středa 30. září 2020 Jeroným

DRBNA HISTORIČKA: Dopravní nehody byly i když se jezdilo pomalu, jen následky byly jiné

Dnešní díl Drbny historičky zaměřil Jan Schinko na automobily ve městě. Inspiroval ho k tomu snímek z roku 1934, na kterém je zachycena srážka dvou automobilů. Jaká byla dříve povolená rychlost ve městě? A jak se takové autonehody řešily? To se dozvíte v dnešním textu.

Na křižovatce Lannovky a Jeronýmovy ulice se v roce 1934 srazily dva osobní automobily. Může se odhadnout, že jeden jel z Jeronýmovy a lehce narazil do auta jedoucí Lannovkou. Není vyloučeno, že řidiči a pasažéři klidně vystoupili, představili se, jak bývalo slušným zvykem, a technicky diskutovali, jak k tomu došlo, jakou jeli rychlostí a co všechno se mohlo stát, kdyby to tak relativně dobře nedopadlo. Četníci se ovšem dostavili a nedbalostní srážku nafotili.

Od roku 1924 byla ve městě nařízena pro osobní automobily nejvyšší povolená rychlost v ulicích 20 km/hod, v zatáčkách, na křižovatkách a na mostech 6 km/hod (tramvaje měly v ulicích 12 km/hod). Podle tohoto nařízení by měly automobily do sebe narazivší v Lannovce na křižovatce jet rychlostí 6 km/hod, což je rychlejší chůze. Nákladní automobily měly v ulicích povolenou rychlost maximálně 10 km/hod. Asi se to nedodržovalo, evidence na to není.

Podle místních listů, které o srážkách aut detailně informovaly, kdo jel, kam jel, jaká firma to byla, jestli to byl Pražák apod., bylo havárií ve vnitřním městě tak jedna za 14 dnů, nepočítaje to např. když auto z ničeho nic hořelo, nebo vjelo do krámu. Všechno se přísně vyšetřovalo. Na Linecké musela tramvaj prudce zabrzdit před autem jedoucí zbrkle z Děkanské. Nic se nestalo, ale policie zapsala, že nárazem spadla ze sedadla jistá svačinářka, přičemž se jí vylilo šest polévek a porcí oběda.

Na snímku z roku 1934 je vidět, že Lannovka byla vydlážděná jako ostatní hlavní ulice a střed města. Radnice, konkrétně zastupitelstvo, rozhodla v roce 1936 na základě usnesení ze dne 16. dubna 1932 zavésti obecní poplatky za používání dlažby (dlažebné) k úhradě potřeb na udržování obecních komunikací. Dlažebné se mělo platit ve dvou splátkách 14. ledna a 14. července. Byly stanoveny sazby pro vozy tažené zvířaty, pro motorové vozy a pro auta s vlekem. U jednospřežních potahů 48 Kč ročně, u dvouspřežních 60 Kč. U motorových vozidel od 60 Kč do 240 Kč ročně.

U motorových s vlekem se dlažebné zvyšuje o 50 procent. Dlažebné se bude vybírat i u cizích vozidel pobudou-li v obci nepřetržitě 11 dní. Zastupitelé to asi mysleli dobře, ale dva se proti dlažebnému odvolali k okresnímu úřadu, který dlažebné zamítl a konečné rozhodnutí přenesl na zemský úřad. Ten také vlastně nerozhodl, jen dlažebné nedoporučil. Na konci roku 1936 dlažebné definitivně padlo. Rada města doporučila zastupitelům, aby dlažebné zrušili, a to se stalo.

Od roku 1924 zůstalo v platnosti nařízení, které zakazovalo jízdu ve městě automobilům, jejichž kola jsou opatřena železnými obručemi. V té době ještě jezdily ve městě sentinely. Není přesně zjištěno, kolik bylo ve městě sentinelů, spíše jen několik, ale podle pamětníků jel poslední sentinel po Rudolfovské asi v roce 1947. Na dopravních nehodách se sentinely prakticky nepodílely. Jezdily nejvýše 20 km/hod, někdy když se pořádně topilo pod kotlem daly skoro 30 km/hod.

Pro informaci: v květnu 1932 projelo denně v době od 7. do 19. hodiny přes Mariánské náměstí průměrně 2 644 vozidel, z toho 733 potahů koňských a 4 potahy hovězí. Dopravní nehody byly i když se jezdilo pomalu, jen následky byly jiné. Málokdy se pánové z naťuknutých automobilů sešli v nemocnici.

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo13 čtenářů

Autoři | Foto Archiv Jan Schinko

Štítky Drbna historička, Jan Schinko, nehody

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.