DRBNA HISTORIČKA: Nejslavnější voják v Mariánských kasárnách

Na kolorované pohlednici z období Rakouska – Uherska se míjí na Mariánském náměstí tramvaje linky P. Přesnější určení data vzniku pohlednice – po roce 1909, poněvadž toho roku začala tudy jezdit pravidelná linka P od nádraží k železniční zastávce Staré město. Možná fotograf chtěl zachytit jen Mariánské kasárny a zrovna využil okolnosti, že se tam křižovaly tramvaje. Mohl počkat.

V klasicistním štítu kasáren je uvedena zkratka k. k., což v němčině znamenalo kaiserlich – königlich, v češtině se používalo stále používá pro rakousko – uherský režim zkratka c. k., tj. císařsko – královský. Podle publicity byl nejslavnějším vojákem v Mariánských kasárnách spisovatel Jaroslav Hašek, zvláště když pobýval v kasárnách jen tři měsíce od 17. února do 10. května roku 1915. „Ležel“ ovšem také ve vojenské nemocnici nebo u inspektora železnic v Protivíně. Nakonec ho chytili v hospodě U Ruského cara v Českém Vrbném.

Je pravděpodobné, že Jaroslav Hašek navštívil všechny hospody v centru města a na Lineckém předměstí (ty obešel z vojenské nemocnice) a poté si vybíral, měřítkem bylo placení útraty. Část hospod, ve kterých se vyskytoval je zmapována. Vináren také. Jaroslav Hašek ale také chodil s kumpánem Otakarem Hoškem z Horosedel u Mirovic do Ústavu hluchoněmých na koláče a polévku (bral si na to zbožně růženec, sama matka představená jim nalévala), na Valchu k Pokorným a mezi intelektuály, kteří se scházeli v domě u cukráře Tomáše Mühlsteina ve Sterneckově ulici. 

Zakladatel cukrářství Tomáš Mühlstein měl osm dětí, z nichž se dospělosti dožili tři synové a jedna dcera. Lékař Ludvík Mühlstein, měl syna Ludvíka Mühlsteina ml., který zemřel v roce 2019. Synovec Tomáše Mühlsteina Bedřich se vyučil u strýce cukrářem a v roce 1915 musel do války časově stejně jako Jaroslav Hašek. Je docela pravděpodobné, že se z intelektuální společnosti u Mühlsteinů znali. Jaroslav Hašek se v takové společnosti klidně pohyboval, nebo i mezi politiky. Když se nic nedělo, vyvolal polemiku, společnost se rozhádala a Hašek to pak chutě zažehnal.

V roce 1928 uveřejnil list Stráž lidu zprávu, že se po třinácti letech vrátil ze zajetí v Rusku Bedřich Mühlstein. List dále uvedl, že je na adrese Česká 20, není vyloučeno, že si tam zařídil cukrárnu, ale potom jeho stopa končí. Škoda, že list nenapsal, kde všude byl, třeba na Sibiři, co zažil, jak se mu podařilo zmizet apod. Jaroslav Hašek se vrátil z Ruska v prosinci 1920. List Tribuna v ranním vydání informoval zprávou „Jaroslav Hašek je zase v Praze“. Trochu problém byl hned na začátku návratu v tom, že se vrátil ženatý, což vypadalo jako udání, poněvadž v Čechách už jednou ženatý byl a měl zde i syna. Další problémy následovaly.

Zašel do kavárny Union, ale byl přijat rozpačitě nebo spíše společností, kterou znal před válkou a oni jeho, nepřijat. Podle vzpomínek druhé ženy (první se starala o syna) si druhý den vzal rubášku opásanou řemen, vysoké boty, zimník a vyšel do Prahy. Za tři hodiny se vrátil ve stavu, kterému se dnes říká být v šoku. „Neměl jsem se vracet, tady mě lidi nenávidí.“ Nepochopil změnu Prahy. Dostal se z toho, jen ho to dost poznamenalo, sešel se s první manželkou i se synem, odejel z Prahy a napsal Dobrého vojáka Švejka. Nestačil Švejka dopsat. Rodiče Jaroslava Haška byli Jihočeši – otec (matematik, trochu víc pil) z Mydlovar a matka z Krče u Protivína.