I dnes je tady pravidelný čtvrteční seriál Drbna historička, kterou pro Budějckou Drbnu připravuje historik Jan Schinko. Tentokrát věnoval díl truhlářům ve městě. Zejména potom Františkovi Kneislovi, který měl firmu v domě na rohu Kanovnické a Kněžské ulice.
Dům na snímku z období c.k. s firmou Františka Kneisla na rohu Kanovnické a Kněžské vypadá jako ze středověku. Z těch dob také dům pocházel. Pozdně gotický dům byl přestavěn renesančně kolem roku 1557. Mistr truhlář František Kneisl měl v domě už v roce 1903 první parostrojní truhlářství ve městě. Prosperoval a roku 1913 si dům koupil a vybudoval dům nábytku. Ještě po roce 1948 to bylo U Kneislů, potom budějovičtí výrobci nábytku spadli do krajského závodu n. p. Nábytek.
V roce 1991 si v domě zařídila a. s. Ameriguide velkoobchod Maxirak. Vypadalo to dobře, ale v roce 1992, když šlo do tuhého, zakladatel společnost (Čechoameričan) rychle odjel zpět do Ameriky. V místní terminologii pojem Maxirak ustoupil, ale název U Kneislů, podle truhláře a obchodníka s nábytkem všeho druhu Františka Kneisla, se stále udržuje. Představuje určitou lokalitu, i když v současné době je to též dům, kde se nachází „Hladový vokno“. Toto „vokno“ je otevřeno v sobotu, v neděli i za Covidu podle toho, jak zrovna „nouzák“ dovolí.
Ve městě a na předměstích bylo v roce 1933 ve Společenstvu truhlářů celkem 107 truhlářských mistrů. Nepočítali se učedníci a tovaryši a také truhlářští pomocníci a dělníci. Též nejsou v počtu zahrnuty zaměstnanci továrny na nábytek Primavera a Dřevodílen Havlíčkova kolonie, pokud nebyli ve Společenstvu. Členové společenstva byli pod cechovní ochranou. Nemohl třeba pekař vyrábět nábytek. Tedy mohl doma, ale ne prodávat. Dokonce pekaři hlídali cukráře, aby nepekli chleba a rohlíky a opačně. Problémy byly v Krajinské, řešil to živnostenský úřad.
Ve městě čtyři nejznámější truhláři, kteří vybudovali chvalně známou firmu, nebyli rodáci. Václav Vazda a Bedřich Posavád přišli do města z Ledenic, Štěpán Kordina z Lišova a František Ježek z Radomilic. Štěpán Kordina z Lišova založil na Lannovce firmu Kordina a spol. v roce 1900. Vyráběl nábytek lidový, levný a přepychový.
Václav Vazda přišel do města v roce 1920 a postavil si továrnu na Rudolfovské. Roku 1928 byl jmenován do zemské rady živnostenské. Byl členem Besedy řemeslnicko rolnické a současně starostou hasičské jednoty a zástupcem Krajské hasičské jednoty. (V truhlářských závodech se zásadně dbalo na dodržování požárních předpisů.) Byl váženým občanem ještě v roce 1948, kdy vznikl národní podnik Václav Vazda. Na chvíli, pak to byl n. p, Nábytek, krajský závod.
Areál Vazda byl po roce 1990 zbořen. Ale ještě tam stojí starší dům, ve kterém býval nechvalně známý noční podnik Port Artur. Poměrně slušné a konzervativní Jihočeské listy používaly pro tento podnik neslušný termín bordel. Víc dělat list nemohl, poněvadž před 1. světovou válkou byla takové podniky povoleny.
Václav Ježek z Radomilic nejprve ve svých 12 letech odešel do Vídně ke strejdovi, kde se vyučil truhlářem, vrátil se a v roce 1925 si na Rudolfovské otevřel vlastní truhlářský závod. Současně byl učitelem na živnostenské škole pokračovací. Ve městě neuspěl asi jen truhlář a obchodník nábytkem Vojtěch Kohout, který přišel z Třeboně. Měl zde truhlářství na několika místech. V Kněžské 12 se mu narodil dne 6. března 1889 syn Eduard Kohout, později herec Národního divadla. Otci se ale ve městě nedařilo a odstěhoval se s rodinou do Plzně a tam se to obrátilo. „Nejlepší nábytek na západě Čech má Vojtěch Kohout v Plzni.“
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
