Dnešní díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko Lidické třídě. Víte, jak se jmenovala masna, která zde sídlila? Její název se podle Schinka dokonce uchoval až do dnes. To samé se nedá říct o cukráři, který měl prodejnu na druhém rohu ulice. Na Lidické sídlil také holič, který stříhal za dvě korun všechny kluky v okolí. Víte jak se střihům od něj říkalo?
Na snímku pořízeném před rokem 1978 stojí vpravo část patrového domu na rohu Lidické a Matice školské, kde v přízemí je v tom čase obchod Maso – Uzeniny. Předtím v 50. letech 20. století Masna, ale pro obyvatele Linecké a okolí vždy řeznictví U Stožických. Místní název se používá pořád. Zatímco na druhém rohu Matice stojí přízemní objekt cukráře Felixe Vykysalého, přičemž termín U Vykysalých se zbořením domu téměř zanikl.
V pozadí se tyčí Poliklinika Jih, která byla slavnostně otevřena dne 6. května 1978. U Vykysalých na snímku je, nebo spíše byl, obchod akvárium. Dále vlevo stojí dvoupatrový dům, kde působil v přízemí holič Činátl. Stříhal kluky v okolí za 2 koruny. Stříhal dobře, ale všichni kluci měli stejný účes, nazývaný podle konkurence „podle kastrůlku“. Za socialismu zde bylo učňovské kadeřnictví.
Řeznickou firmu vedli společníci bratři Alexander a Jan Stožických. Hlavní obchod a zázemí měli na rohu Jírovcovy a Smetanovy. Podle pamětníka narozeného v roce 1935 nebyl Alexander ml. po domácku třeba Saša, ale Ála: „Ahoj Honzo, Já jsem s Álou Stožickým chodil do základky. To už bydlel tady na Lidické nad obchodem v 1. poschodí. Pak někam zmizel. Ale určitě řezníkem nebyl. Jirka.“ Pamětníci mistrů řezníků Stožických často připomínali, že jeden byl hubený a druhý tlustý.
Jedni uváděli, že tlustý byl Alexander a hubený Jan, druzí si to pamatovali opačně. V živnostenských dokladech a adresářích to samozřejmě není, takže se nedá spolehlivě určit, jak to bylo. Zajímavá je vzpomínka na rok 1993, kdy se potkali dva rodáci ve Velké Británii: „Honzo, Stožický syn, myslím Jan studoval strojárnu (?), kde je jeho konec jsem nikdy nevěděl. V roce 1993 jsem se potkal na turné po GB s jeho mladší sestrou, ročník 1937-8, pokecali jsme, ale na jejího bratra jsem se nezeptal. Jeho sestra byla krásná blondýna a přes její společenské postavení, táta bohatý řezník, byla oblíbená nejen svými vrstevníky ve školní třídě, ale všeobecně, Franta.“
Řezníci patřili v historii města k nejbohatším. Při slavnostech cechů, společenstev a při církevních průvodech šli vždy v čele. Za nimi šli pekaři. Výsadní postavení měli hned po založení města, o čemž svědčí to, že si postavili masné krámy na náměstí. Pekaři zase chlebové krámy. Dělali však na náměstí nepořádek, a tak Karel IV. nařídil radnici masné a chlebové krámy z náměstí odstranit. Radnice poté nechala postavit masné krámy v Krajinské. Před rokem 1895 sídlilo masných krámech celkem 28 řeznických krámů. To bylo naposled. Potom si jednotlivé krámky kupovali od radnice různí obchodníci. Později radnice chtěla krámky koupit zpět, ale úplně se jí to nepodařilo. Jednou už měla skoro všechny vykoupené, ale jedna paní odolala.
Likvidace živností začala na podzim 1948. Probíhalo to v několika etapách. Pod tlakem zanikaly, nebo byly připojeny k národním podnikům. Poslední etapa byla v letech 1957 až 1960 podle oficiálního plánu ukončení činnosti zbytku soukromých živnostníků nařízením centra KSČ ze dne 16. dubna 1957. Řezníci zaniknout nemohli, byli přifařeni s názvem Masny do n. p. Jihočeského průmyslu masného. Termín Masna ale dobrou lokalitu U Stožických nepotlačil.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
