Dnešní díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko vzpomínce na srpen 1968. Jak to vypadalo, když do Českých Budějovic dorazily ruské tanky? Kde všude tanky stály, a jak na to reagovali lidé? S ohledem na aktuální události na Ukrajině si připomeňme, jak vypadala invaze ruských vojsk do Československa.
Na snímku ze dne 22. srpna 1968, případně krátce poté, jihovýchodního koutu náměstí to vypadá, že se tam něco filmuje, nebo jde o akci divadla. Nebylo to divadlo, ani natáčení nějakého filmu, byl to reál. Do města dorazily první ruské tanky ráno 22. srpna 1968 po 4. hodině ranní. V kolik to bylo přesně hodin a jak kde, to už je celkem jedno. Rachotily po Lidické až na Včelnou, ale kde nic tu nic, měly příkaz zasáhnout proti kontrarevoluci, tak se zase vrátily a obsadily mosty a výjezdy z náměstí. (Lokality, kde všude stál tank a jaké měl číslo je zdokumentováno.)
Den předtím večer 20. srpna 1968 zasedalo v Praze předsednictvo UV KSČ. Před půlnocí byl náhle odvolán Oldřich Černík. Za chvíli se vrátil a oznámil, že mu volal ministr obrany generál Dzúr, že Rusové a další vojska čtyř zemí překročili hranice republiky a jedou dál. Víc říci nemohl, protože v tu chvíli byl ministr obrany Dzúr ve své kanceláři zatčen Rusy, kteří už předtím v Praze pobývali, nebo to byli „turisti“.
Podle Zdeňka Mlynáře poté Alexandr Dubček neustále zdrceně opakoval: „Tak přece jen to udělali, a to udělali mně!“. Přítomný Vasil Bilak se přestal kontrolovat a hystericky vykřikoval: „Tak mě lynčujte! Proč mě nezabijete!“. Nikdo z předsednictva ÚV KSČ mu ale nevyhověl. Nabízí se úvaha, jak by se situace dále odvíjela, kdyby mu laskavě vyhověli. Vasil Bilak a několik dalších o tom věděli předem.
V Táboře a Soběslavi byli Rusové už dopoledne 21. srpna 1968. Kolem 13. hodiny se kolona zastavila před křižovatkou u Chotýčan. To už se ve městě vědělo. Obyvatelé z Nemanic a zaměstnanci podniků v okolí Nemanické ulice nasedli do aut a jeli tankům naproti. Počet našich čítal asi 200. Byl mezi nimi i stavitel Sláva Ciboch ze stavebního podniku. Později mi nakreslil polohu kolony a louku, kde se odpoledne utábořilo velitelství. Naši měli na autech rudé vlajky, což dnes vypadá divně, ale tehdy ne. Současně hodlal zastavit tanky, nebo alespoň vysvětlit situaci, rusky uměl, tajemník KV KSČ František Pitra, který vyrazil na Chotýčany svým trabantem.
Asi se trochu zastavit tanky podařilo, i když ne proto, že se jim postavil trabant, spíše dostali pokyn z centra – počkat. Vyrazili až časně ráno. Jak probíhal den 22. 8. 1968 ve městě je mnohokrát popsáno. Šok. Lidi obklopili tanky a vysvětlovali, netušilo se, že okupace bude trvat 20 let. To kdyby se vědělo, nebyl by asi odpor jen slovní. Střílelo se na letišti na ruská letadla. Na náměstí, když už někdo lezl na tank, tak tankista zahýbal hlavní. Plakáty i v azbuce se ale na tanky lepily.
Později se zjistilo, že předem se v Moskvě uskutečnila tajná schůzka „bratrských“ stran (bez ČSSR) a dohodla se „bratrská“ pomoc Československu. Proti okupaci byl jen Kádár, představitel Maďarska (věděl už z roku 1956 své).
Nejvíce plakátů psaných i zručně kreslených se nacházelo právě v tomto koutu náměstí, kde byla k tomu vhodná stavební dřevěná ohrada před domy kolem bývalé lékárny U Bílého anděla. Nechyběly kresby Brežněva, ruských vojáků a dokonce i karikatura Goebbelse.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
