Další díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko pohlednici profesora kreslení Gustava Braunera. Nebo alespoň té, na které je vidět část Kněžské ulice. Kromě této části Budějc se podíval i na samotného autora pohlednice.
Tvorba profesora kreslení Gustava Braunera se dostala také na několik sérii pohlednic představující malebné a historické motivy města. Tato pohlednice zabírá část Kněžské ulice od rohu Hradební směrem k Hroznové a Kanovnické. Někdo ve vydavatelství si popletl ulice (to si někdy splete i našinec), poněvadž na pohlednici je uvedeno, že je to Široká ulice. Text je v češtině, z čehož se dá usoudit, že byla vydána po roce 1918. Obrázek však spíše naznačuje dobu c. k. před první válkou.
Vlevo je roh gotického špalíčku, který byl nepatřičně zbořen kolem roku 1974. Pravda je, že až po verbálním boji přátel špalíčku s nepřáteli špalíčku. Vyhráli ti druzí, i když jich bylo méně. Dnešní špalíček je novostavba. První dům vpravo s klasicistní atikou má firmu Rudolf Scheicher, kartáčnictví. Po znárodnění po roce 1948 nezůstalo v domě z dílny, strojů a výrobků kartáčnického mistra vůbec nic.
V nové době byla zde zařízena útulná kavárna, dětský koutek a zahradní posezení Magnolie, vystřídali se nájemci, pak zasáhl vir covid, zavřelo se, ale zařízení uvnitř je. Na dalším domě stojí nápis Josef Záruba. To byl klempíř, kupectví vedla Františka Zárubová. Později se na domě objevil i nápis Václav Kahuda, který měl realitní kancelář už před první válkou. Gustav Brauner by jistě firmu Kahuda také namaloval, kdyby tam v tom čase byla, což nasvědčuje tomu, že na pohlednici je čas c. k.
Gustav Brauner, absolvent Vídeňské akademie, maloval, co ho zaujalo a podle sebe. Trochu impresionismu jako Claude Monet nebo Alfréd Sisley, trochu realismu a něco romantiky, jak zastavit čas. Může se více připomenou. V roce 1946 se mu podařilo odjed do Madridu za dcerou. Stal se tam malířem u španělského královského dvora.
Autor „Kohoutího kříže“ Jan Mareš vyhledal zprávy v matrikách, též ve spolupráci s badateli v Rýmařově, a z dokladů sestavil přesné informace o Gustavu Braunerovi v našem městě. Svatba dne 21. srpna 1915: ženich Gustav Wilhelm Brauner, profesor na zdejším německém lyceu, t. č. zeměbranec c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 6, si bere za ženu Annu Radochovou, narozenou zde dne 10. července 1892, dcerou zdejšího městského úředníka Franze Radocha, bytem v Panské ulici č. 15.
Matka Anny Radochové Marie, rozená Honsová, pocházela z Neznášova č. 13 u Týna nad Vltavou. Josef Honsa měl později mlýn Suchomel (mlynáři bývaly vždy Češi). Babička Anny Braunerové - Radochové se jmenovala Terezie Hradská a pocházela z Dobronic u Bechyně. Gustav Brauner, narozen dne 10. září 1880 na svobodnickém statku Braunerů v Tillendorfu (později Tylov, okres Rýmařov), se tak dostal do českého prostředí. Přednášel ale zprvu na německých školách. Potom přestal učit a jen maloval, mimo jiné také na Šumavě.
Není přesně zjištěno, kdy se přes Bruntál na Severní Moravě, Brno (stavitelství) a Vídeň dostal k nám do města. Předpokládá se, že hned po studiích ve Vídni. Ani, kdy se vrátil ze Španělska. Zemřel dne 3. března 1966 v Memingenu v Bavorsku. Moc se o něm neví, zůstává představa, že sedí ve městě třeba na rohu Hradební a maluje život v Kněžské ulici.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
