DRBNA HISTORIČKA: Dům číslo 53 v České ulici byl módním salonem

Česká ulice patří k nejstarším ulicím v centru města (absolutně nejstaršími byly stará Staroměstská a stará Pekárenská). Pravděpodobně, když rytíř Hirzo vyměřil nové město a začaly se stavět domy, usazovali se v České řemeslníci, Češi, nutní k výstavbě města. Měšťany s potřebným kapitálem získal Přemysl Otakar II. hlavně z Bavorska a Horních Rakous. Jedním z domů na gotické parcele je dům v České 53, navíc oddělený (dodnes) od sousedního domu Česká 51 soutkou.

Na snímku z 30. let 20. století vypadá dům Česká 53 jako z doby, které se říká „za starých časů“. Průčelí je klasicistně upravené, okna na líci se otevírají ven. Na chodníku dva patníky, asi aby se chodec neuhodil o otevřená okna a včas vyhnul. Na domě je nápis Dámská a pánská módní síň. Kolmo do ulice tabule Módní krejčovství, František Šťastný. Dnešním pohledem by se v domě spíše odhadovala jiná živnost než módní síň, ne-li salon. V tom čase působila hospodářská krize. Bydleli zde rodiny Šťastných, Höfglingerů (vrchní číšník) a Dvořáků (číšník).

V roce 1795 vyženil dům policeivollmeister Ondřej Gstatter s Helenou, vdovou po Šebestiánu Gruberovi. Podle topografie Jaroslava Kubáka nejsou o domě starší zprávy, takže zřejmě šlo o starou šatlavu. Nedlouho předtím prodanou soukromým majitelům. Původní šatlava už nestačila, vězení bylo částečně ve dvorním traktu radnice, až v roce 1825 byl v České za radnicí (tehdy naproti solnici) postaven tzv. Kriminální dům, dnes Česká 59. Na tomto domě je na keramické desce latinský nápis, volně přeloženo: Císař Franciscus I. veřejné bezpečnosti 1825.

František Šťastný zde provozoval módní síň ještě po roce 1946 do zákazu živností. Toho roku 1946 doporučoval příslušnému oddělení na radnici udělit československé státní občanství Kristině Hrdinové, narozené 20. 12. 1883, bytem Hradební 32. Doporučovala z domu též Ludmila Pumprová. Totiž, když se dva (později tři) občané zaručili, že dotyčná obyvatelka byla za německé okupace dobrou Češkou, byla vyňata z proti německých opatření a bylo jí uděleno státní občanství.

Kromě soutky je na průčelí původní obraz Madony. V roce 1965 se na omítce objevily renesanční prvky. V nové době se dům opravoval, přičemž se kolem oken na omítce namalovaly barokně – klasicistní šambrány a pod okny čabraky. Tyto ozdoby bývaly jistě reliéfní, otlučeny asi v polovině 19. století, ale alespoň tak. Po roce 1990 sídlily v domě různé firmy, jedna měla název Boutique Komet, jiné se zabývaly hracími automaty. V průjezdu byl natažen červený koberec. Dost se firmy měnily.

Soutka je zazděná. Na snímku se zdá, že vedou do ní úzká vrátka. Vešli se do ní tak kluci ze základky. Co si opticky pamatuji, soutka vedla do kopce a na konci vzadu byl stavební šmelc. Připomíná se, že na počátku města byly mezi domy soutky normálně. Dokonce v Krajinské jsou v soutce malé prampouchy.