V nejnovějším dílu Drbny historičky se od Jana Schinka dozvíte něco o ulici Karla IV., která se dříve jmenovala Vídeňská, Rašínova, Švernova nebo také Osvobození. Co v ní všechno bylo? A proč byly dva domy, číslo 4 a 6, později zbourány? Na to všechno Jan Schinko zavzpomínal.
Na snímku pořízeném v době před tramvajemi se představuje Vídeňská ulice (dnes Karla IV., dříve také Rašínova, Švernova a Osvobození) od náměstí, vlevo v paláci Včela je kavárna Central, směrem ke staré nemocnici, která stála za Mlýnskou stokou na Senovážném. Zbořena byla hlavně proto, že si lidi stěžovali na radnici, že z oken pokřikují na vojáky mladé ženy (podle místních novin nemravně). Ty se však snadno mohly vystěhovat. Za Šmídovnou byla k dispozici infekční ubytovna.
Vpravo stojí dva vysoké domy s podloubím č. 4 a č. 6. Za nimi je nižší klasicistní objekt zvaný Malý pivovar, který má dosud podloubí. Oba domy byly zlikvidovány za zvláštních okolností na základě demoličních rozhodnutí radnice. Nejprve v roce 1929 druhý dům č. 6 pro firmu Baťa. Moravská firma Baťa sídlila ve městě postupně na třech místech v nájmu. V dubnu 1929 uveřejnily Jihočeské listy:
„Továrník obuvi pan Baťa ze Zlína koupil v Rašínově ulici starý dům č. 6 (bývalý Samcův), který dá zbořit a na jeho místě ještě letos postaví velký moderní dům obchodní. Již se započalo s přípravnými pracemi. Stavba je svěřena staviteli Augustu Tevernému. Projekt Jindřicha Svobody upravil Bohumil Kučera.“
Radnice vydala demoliční výměr i s přihlídnutím ke stanovisku okresního konzervátora Adolf Trägera z Klubu za staré Budějovice (Klub přátel města), který se zbořením goticko renesančního domu s podloubím souhlasil. Ono by to nevadilo, ale radnice mohla požadovat na firmě Baťa dodržet podloubí, což pro tak velkou a zámožnou firmu nebyl vůbec žádný problém, ale nepožadovala. Podloubí je totiž nosným prvkem města. Radnice vycházela asi z toho, že arkád podloubí máme dost, tudíž když jich pár zmizí nic se nestane. V Bernu ve Švýcarsku mají šest kilometrů podloubí a jsou v UNESCO. Nový dům BAŤA tak „vykousl“ domovní linii. Dům č. 4 odolával až do let kolem 1955, kdy mu bylo podloubí strženo. Usadilo se tam potom podnikové ředitelství Městského stavebního podniku.
Může se připomenout, kdo v domě U Baťů před rokem 1929 sídlil. Stejně se to zapomene, to jen kdyby to někdo hledal. Do roku 1921 se nazýval dům U Samců, poté U Išků. V domě sídlila od roku 1925 aktivní společnost RADIOTON s vyhledávanou prodejnou rádio přijímačů. Včas oznámila v místních listech: „Následkem bourání domu firmou Baťa v Rašínově ulici přesídlíme dne 15.srpna 1928 do nově upravených místností v domě pana Nusky v Kněžské 9, proti semináři, RADIOTON, spol. s r.o.“
Samců Heřman a Žofie bydleli v domě nejméně od roku 1895, od 1951 Jan Iška. V roce 1948 dostal dům pozoruhodný název – BAŤA, národní podnik. Hned v roce 1950 byl dům přejmenována na JAS. Centrálně nesly všechny prodejny obuvi název JAS (textilu TEP, masa MASNA atd.). Později Dům obuvi. Termín Baťa byl však silný, přečkal několik generací politiků dodnes. Hovorově ulice – to je ta U Baťů.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
