Ani dnes nechybí nový díl Drbny historičky. Historik Jan Schinko se v něm tentokrát podíval do roku 1929, kdy městem kromě automobilů křižovaly také tisíce zvířat. Byli mezi nimi koně, voly, krávy i psi. Zvířecí potahy byly v té době tak rozšířené, že skrz křížení ulic Rudolfovská a Na Sadech projelo za jeden měsíc více než 19 tisíc koňských spřežení.
Na snímku z roku asi 1929 nebo poté stojí před blokem domů, ve kterém vlevo byla kavárna Savoy a vpravo firma Hugo Fürth a Ervín Penížek, výroba prádla a ještě dále vpravo kožešnictví Josef Ciml, koňský povoz Měšťanského pivovaru. Rozváželo se pivo, led, mláto apod. Na rozvoz ledu měl pivovar dva páry volů. Byli silní, hodně utáhli a mimo jiné trpěliví. Podle pamětníků v případě, že kočí se někde zdržel, klidně čekali. Když dlouho nešel, odebrali se sami i s povozem do pivovaru na Linecké a za bránou čekali až je někdo odstrojí, ale byli pomalí a těžko se učili něco nového.
Měšťanský pivovar měl na rozvoz také automobily, ale nepodařilo se zjistit, kolik v roce 1929. Podle policejního seznamu bylo roce 1929 přihlášeno ve městě 186 osobních automobilů, 45 nákladních a 93 motocyklů. Před 2. světovou válkou měl pivovar řadu nákladních automobilů Praga, což je patrné ze snímku v roce 1945, kdy pivovar opožděně oslavoval 150. výročí vzniku. Důležitá byla pro pivovar železniční vlečka z mostu nad Malákem. Na horním dvoře byla v permanenci rampa a dole remíza pro malou lokomotivu. Bílé vagóny Měšťáku jezdily až do Vídně.
Koňské potahy ještě v roce 1928 konkurovaly automobilům. Hovězí potahy ustupovaly. Roku právě 1928 zaznamenala dopravní hlídka detailní provoz na křižovatce ulic Rudolfovské a Na Sadech za měsíc květen v době od 7 do 19 hodin. Křižovatkou (ne přímo kříž, ale trojitou) projelo 19 146 povozů koňských, jen 250 hovězích, ale již 19 555 motorových vozidel. V tom čase se ve městě také pohybovali mlékaři a mlékařky s vozíkem taženým psem (tzv. pracovním psem, neplatil se za něj poplatek). Hovězí potahy nebyly rozděleny na volské a kravské. Býků bylo ve městě kolem 45, ale ti se zapřáhnout nedali.
Některé větší hostince si vozily pivo svými potahy. Konkurencí byly povozy z pivovaru Plavnice. Nákladní automobily umožnily rozvoz do větších vzdáleností. Měšťák měl třeba až Loučovice. Může se připomenout, že prázdný dřevěný sud, půlka asi 50 kg, se dávala na potah stejně jako na korbu auta. Půlka do rukou, zvednout do výše břicha, zaklonit se a pomocí břišních partií hodit ji na korbu. Hekťák ve dvou. Plné sudy se valily po líhách a do sklepa spouštěly na pytel mláta.
Podle Karla Pletzera měl pivovar po německé okupaci pro výrobu piva vyhovující technické zázemí a kapacitu. Zejména ležácké sklepy s převahou kovových tanků a moderní oddělení spilek se železobetonovými káděmi patřily k jejím velkým přednostem. Další předností pro odbyt a zásobování podniku byla plně funkční železniční vlečka v délce 1,8 km. Měšťanský pivovar disponoval neomezenými prostorovými možnostmi rozvoje. Také proto se v roce 1948 jmenoval První českobudějovický pivovar. Shodou okolností na snímku stojí koňský povoz pivovaru v místech, kde stál do roku 1912 Velký pivovar.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
