V novém dílu Drbny historičky se historik Jan Schinko podíval na budovu banky na rohu Krajinské a Hroznové. Přečtěte si jaká je historie tohoto domu, jak se v něm banka postupně rozrůstala a jaké reakce vyvolala v roce 1913 jeho razantní přestavba.
Na snímku pořízeném před rokem 1911 stojí na rohu Krajinské a Hroznové goticko renesanční dům, toho času Ettmayerovy rodiny. Historicky a architekturou hodnotný dům má ještě zachovalou část renesančního stupňovitého štítu, kterýž měla většina domů ve městě a dodnes má solnice na Piaristickém náměstí. Majitelem domu (původní č. 112) byl v roce 1895 Rudolf Ettmayer, před rokem 1911 Martin Ettmayer a společníci. V přízemí měl Jan Zimmerhanzel obchod módním, střižním a bílým zbožím. Mimo jiné upozorňoval na šátky a zástěry všech barev a vzorů.
V únoru 1911 koupila městská německá spořitelna od dědiců Ettmayerových dům s podloubím č. 112 za 70 tisíc a dům č. 113 vedle v Krajinské od Františka Maška za 92 tisíc. Také Maškův dům byl cenný měšťanský dům s podloubím. Spořitelna (nikoliv záložna, ta byla česká, na rohu náměstí a ulice U Černé věže) připravila na prostoru koupených domů, jež záhy nechala zbořit, projekt bankovního domu. Autorem projektu byl Heinrich Ried z Vídně.
Na začátku roku 1912 podala spořitelna žádost na purkmistrovský úřad o stanovisko musí-li být do Krajinské zachováno podloubí. Na schůzi obecního zastupitelstva konané dne 6. února 1912 bylo usneseno oznámit spořitelně (ta dosud sídlila na konci Krajinské na rohu Hradební), že podloubí zachovat nemusí, čímž Heinrich Ried podloubí do projektu nezahrnul. Radnice byla „chytrá“, nechalo to na Riedovi. Pohledově krajkové arkády loubí jsou přitom nosným prvkem města.
Do novostavby banky na exponované lokalitě se spořitelna přestěhovala ve dnech 3. až 8. prosince 1913. Bankovní domy měly rády nárožní prostory ve městě (Pozemková banka, Živnobanka, Landesbanka, Pragobanka, Eskomptní banka, Záložna i stará a nová Spořitelna). Firma Jana Zimmerhanzela se přestěhovala na Rudolfovskou. V Krajinské je banka pořád, jen měla v průběhu času a politiky různé názvy. Známá za socialismu byla zkratka SBČS, později Komerční banka. Objekt spořitelny také spolkl prostor po současně v roce 1911 zbouraném domě č. 111 Josefa Schacherle v Hroznové. Na rohu České dům zůstal, ale stejně ho banka v novější době zaplnila. To však zasáhli památkáři a podloubí se muselo zachovat.
Jihočeské listy ze dne 29. září 1913 se k novostavbě spořitelny vyjádřily velmi kriticky. Část z delšího hodnocení: „Nová budova městské spořitelny vyrostla v mohutný odstrašující příklad, jak se stavěti nemá. Sama hmotou až příliš masivní ruší svou neohrabaností dojem okolí, jejíž odsouzení je všeobecné i mezi laiky.“ To si jinak konzervativní Jihočeské listy dovolily dost. Budova je vzhledově, stavebně i provozně dobrá a zajímavá, ba nadprůměrná. Jen vypadá na rozdíl od původních domů s podloubím nebudějovicky. Možná působilo to, že je příliš rakousko vídeňská.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
