V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na historii českobudějovické ulice Nová. Ta je dnes spojená hlavně s poliklinikou Sever, před jejím vznikem ale v ulici sídlilo mnoho jiných zajímavých institucí. Například přímo v budově polikliniky měl svého času ateliér budějovický fotograf Johann Rundensteiner, který tam vyfotil velice populární snímek dámy na velocipédu.
Foto z roku 1908 zabírá Sadovou třídu přibližně od rohu ulice Jírovcovy směrem k zalomení vpravo k Besedě a rovně do užší Nové ulice. Zalomení kopíruje někdejší barokní bastiony. Byla to ostrá zatáčka, která léta povozům a kočárům nevadila. Začala překážet až po roce 1918 nástupem automobilů. Několikrát se zaoblovala, mezitím na schůzi sdružení Technický jih navrhl prof. Maňák postavit novou silnici od Mariánského náměstí přímo přes sady rovnou k poště, až se v půdorysu vytvořil oblouk vhodný i pro trolejbusy. Návrh prof. Maňáka nebyl schválen. Naopak další nápad z 1. republiky byl prodloužit sady kolem pošty až k muzeu.
Vlevo stojí budova známá dnes jako Poliklinika Sever. Původně to byl soukromý dům Alexandra Haase postavený v roce 1862. Část poskytl bratrovi Karlu Haasovi, který byl lékař a zařádil zde sanatorium. Hovorově se potom domu říkalo Haasenburg. Později sanatorium dr. Růžičky, ale setrvávalo “Háznburk“. Budovou prošly různé instituce, jeden čas i učitelský ústav. Také zde sídlil významný budějovický foto ateliér Johanna Rundensteinera (před rokem 1894 vyfotil v ateliéru dámu na velocipédu, což mělo tehdy značný ohlas, zejména u pánů, u dam ani ne). Za 1. republiky a krátce po roce 1948 zde Okresní nemocenská pokladna.
Za Poliklinikou Sever navazují domy č. 1 a č. 3 v Nové ulici. V pozadí převyšuje domy škola v Nové ulici z let 1898 až 1900 podle návrhu Maxe Lose von Losenfeld z Mostu. Do roku 1919 to byla německá škola. Rohový dům Nová č. 2 s věžičkami novorenesančního typu postavil stavitel Josef Priesel v roce 1898. To byla jeho samostatná práce. Předtím v roce 1896 stavěl palác Včela na náměstí podle návrhu Paula Branga z Vídně. Stavební slohy se v té době relativně rychle měnily. V roce 1905 už stavěl secesní domy. Potom přišel do města kubismus.
Domy v Nové č. 1 a č. 2 si postavil v letech 1839 až 1842 Vavřinec Brabec. To byly první domy v Nové. Ulice to ještě nebyla, dále na východ vedla jen polní cesta. Protože z třídy Sadové nebo po zalomení z Besední to byla zcela nová ulice, snadno získala jméno Nová. Ke konci 19. století byla plně zastavěná až v železničnímu pešunku. Je tam několik řad pohledově jednotných patrových činžovních domů (podobně Jeremiášova aj). Radnice měla kolem roku 1970 plán tyto domy zbořit.
Po roce 1990 zase jiný tlak na radnici, aby vydala demoliční výměr na domy č. 1 a č. 3 (na foto). Instituce v okolí na tom místě vyžadovaly parkoviště. Domy či spíše domky to ustály. Neobstál argument, že domy jsou na Polikliniku Sever „přilepeny“. Bylo to právě naopak. Přilepena na tyto domy byla původně poliklinika. V roce 1999 se začaly oba domy opravovat. V č. 1 vznikl ústav specializované zubní péče. V č. 3 literární kavárna „Měsíc ve dne“ s podtextem „Kavárna na půl cesty“. Vhodná třeba na besedy o městě. V části byla zřízena galerie. Nová už není tak nová, ale stará není.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Mám doma řidičský průkaz na jízdní kolo vydaný v roce 1899. Je po mém dědečkovi. tenkrát nebylo vlastnictví jízdního kola běžné. Předpisy pro jeho provozování, které jsou součástí řidičského průkazu, byly poměrně přísné. Jsou tam i tresty za jejich porušování vyjádřené jak v penězích tak počtu dnů žaláře nebyl-li přestupce schopen nebo ochoten platit.
