V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na historii několika gotických domů v Kněžské ulici. Přečtěte si o osudu těchto zapomenutých budov, které byly spjaté s vlivnou komunitou kožešníků.
Na foto z let kolem roku 1930 probíhá zprava do leva v Kněžské směrem ke Hradební, přesněji ke gotickému dvojdomu zvaném Špalíček, zvláštní zeď. To je v jádru zbytek dvou gotických domů původních domovních čísel 44 a 46. Plakátové plochy zakrývají původní okna z doby renesanční. V tom čase byla průčelí dvou domů sjednocena. Následují k rohu Hradební dva úzké gotické domy, z nichž přední s eternitovou střechou U Follprachtů má vchod do Kněžské, původní č. 48, a druhý se šindelovou střechou vchod do Hradební. Půdorys Hradební je na půdorys Kněžské v ostrém úhlu, čímž se oba domy dozadu zužijí až mačkají.
Seskupení těchto gotických domů se nacházelo na konci Kněžské, která byla uzavřena vysokou hradbou, v níž jen dvířka k vodě. Byly to domy mimo obchodní uzly, nebohatých majitelů, ne-li nejchudších v ulici, ale památkové a se sousedským kouzlem. O špalíček se bojovalo, ale prohrálo.
Někdejší okresní konzervátor Karel Kakuška pokládal ze své funkce za největší neúspěchy ve městě tři momenty: „Vzdor velikému úsilí se nepodařilo zabránit ubourání podloubí domu vedle Baťů, zbourání gotického dvoj domku, špalíčku v Kněžské a odstranění Mariánského souší.“ U toho Karel Kakuška byl, ale on sám a aktiv konzervátora neměl výkonnou pravomoc. Jen vydával stanovisko, doporučoval, radil a stručně řečeno šířil osvětu. Rozhodovaly politické orgány a jen částečně územní orgány. Ještě na zasedání městské rady 22. srpna 1971 se uvedlo, že rekonstrukce špalíčku je připravena a jsou předpoklady, že začne. Po 30 letech proluky po špalíčku byl v roce 2003 postaven špalíček nový. V místě goticko-renesanční zdi je proluka pořád.
V předním domě špalíčku měl v přízemí pekařství Jakub Fanta. Pec měl asi v zadní části, o čemž vypovídá vysoký komín. V patře měl kožešnický salón mistr kožišník Jan Follpracht. Také obě rodiny Follprachtů a Fantů v doně bydleli. Všichni se vešli. Jan Follpracht byl starostou společenstva kožišníků, ke kterému ještě patřili dva rukavičkáři a jeden jirchář. Kožišníků bylo devět, přičemž osm jich mělo salóny v centru města. Bylo to vlivné společenstvo. Kožichy za 1. republiky byly módní dámskou záležitostí. Poslední přihlášený jirchář ve městě byl Josef Vondrák.
Jan Follpracht patřil mimo svou profesi ke společnosti politiků a živnostníků scházejících se tajně ještě před 28. říjnem 1918. Připravovali se na konec c. k. a na novou českou správu města. Připravili prozatímní výbor a dne 28. října 1918 v kavárně U Volbrechtů odpoledne se výbor přejmenoval na Národní výbor a poté převzal na radnici správu nad městem. Bylo jich 14 napříč politickým stranám a včetně Jana Follprachta jsou uvedeni na pamětní desce odhalené na domě U Volbrechtů v roce 1929. Jan Follpracht to měl jen přes ulici. Později převzal starostu společenstva kožišníků Antonín Markgraf z Krajinské.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
