V novém dílu Drbny historičky se Jan Schinko zaměřil na bytovou výstavbu na přelomu 60. a 70. let. Jejím ústředním bodem byla budova Koldomu, který byl po jistý čas chloubou města. Sídlily v něm prémiové kino Vesmír i vyhlídková kavárna Perla.
Na zimním snímku pořízeném před rokem 1970 je na nároží Pražské a Staroměstské středem pozornosti dům, pro který se ustálil název koldům a Koldům. Datace „před rokem 1970“ je odvozena od staroměstské školy, kterou lze rozpoznat v pozadí Staroměstské ulice vedoucí vlevo od Koldomu. Škola byla totiž zbořena v únoru 1970. Koldům se stavěl v letech 1959 až 1964 s tím, že bytová část domu byla předána do užívání v roce 1961, restaurace a kavárna Perla roku 1963 a kino Vesmír 1964.
Projekt Koldomu architektů Bohumila Böhma, Jaroslava Škardy a Bohumila Jarolíma byl schválen v září 1958. Na Lidické byl postaven v letech 1958 až 1961 první montovaný dům nazývaný „experiment“ plus paneláky v sousedství hovorově expo a dalamánek. Chodbový experiment a chodbový a pavlačový Koldům představovaly novou zdařilou architekturu ve městě. Výraznou a pestrou. Došlo k souběhu několika okolností. Politici vyhlásili, že do roku 1970 vyřeší bytovou krizi. Povolila politická cenzura a zasahování politiků do projektů architektů a v Bruselu se konala světová výstava jako start nových tvarů, barev a materiálů.
Ale byl to jen stavební historický moment. Další paneláky na Lidické úrovně Koldomu a experimentu nedosáhly. Pozemní stavby oznámily, že postaví jeden panelák za 99 dnů, a to několik jich současně. To ano, uměly to, jenže dlouhá řada paneláků na Lidické nebyla žádná chlouba města, jak tvrdili politici. Přiznali to až na jaře 1968, když padla na čas cenzura. Úplně první montovaný dům byl Hydroprojekt vedle Savoye. To se ještě nepoužívaly hotové panely. Postavil se betonový skelet a vyzdíval se cihlami. Další etapou byla bytová jádra.
Koldům nebyl typický kolektivní dům jako starší koldům v Litvínově. Tam se počítalo s tím, že v koldomu bude všechno – obchody, jesle, škola, zdravotní středisko, služby apod., takže obyvatel ani nemusel koldům opustit, leda do práce. Postupně opatrně kolektivní žití a bydlení tiše zaniklo, byť na pavlačích, třeba na Žižkově vyrostly generace. Budějovický Koldům byl asi poslední v republice, další se už nestavěly. Po roce 1990, když přijížděli do města cizinci, Koldům se jim zamlouval a chtěli si v něm pronajmout byt. Náš Koldům byl od dne 15. prosince 2012 zapsán jako památkově chráněný. Je to městský obytný dům, kdežto Gomel je objekt.
Časem se obyvatelé měnili, ale zůstávali i „rodáci“. Podle jednoho permanentního obyvatele si jako kluci, když se všude smělo, nejvíce hráli na schovávanou. „Dalo se vylézat všemi možnými směry na dvůr, lezli jsme i přes střechu do druhé patra. V suterénu byla prádelna a mandlovna. Koldům je hezké místo. Pět minut od centra, a přitom mimo centrum města. Nedovedu si moc představit, že bych žil na Vltavě nebo na Máji.“ Platí to ale i obráceně. Tzv. kolektivní problémy se Koldomu nevyhnuly. Časem se musely pavlače a schodiště zamykat. Nechat si na pavlači kolo nešlo. Koldům trochu ztratil věhlas zánikem vyhlídkové kavárny Perla a premiérového kina Vesmír. Za Koldomem se dál stavěly paneláky, ale pohledově Koldomu nedosáhly.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.