DRBNA HISTORIČKA: Jak se slavilo svatého Václava? Lampionový průvod obešel půl města
Den české státnosti si připomínáme 28. září. Ve městě měl svatý Václav místo odjakživa – ať už poutí, koncertem v Besedě nebo velkolepými průvody. Největší oslavy zažila metropole jihu v roce 1925, kdy lampionový průvod obešel celé Budějce a domy se zdobily prapory. Kostel sv. Václava stál ale kdysi úplně jinde, než ho známe dnes.
Den 28. září je dnem české státnosti stanovený zákonem č. 245/2000 Sb., s účinností od 9. srpna 2000 jako státní svátek, jakožto připomenutí sv. Václava, českého knížete z rodu Přemyslovců, patrona Čech a Moravy. Právník by řekl, že je to dnes právně „ošetřeno“, ale sv. Václav se slavil ve městě odjakživa, byť jen třeba poutí nebo koncertem v Besedě. List Budivoj ve 2. polovině 19. století informoval před dnem 28. září, že bude svatováclavský koncert v Besedě, pokud nebudou nějaké překážky. Většinou od c. k. úřadů byly.
Po roce 1918, hlavně po konci války a režimu c. k. za nové České republiky zaplnily svatováclavské oslavy a poutě na dva dny celé město. Velkolepé oslavy se uskutečnily v roce 1925. Jihočeské listy ze dne 26. září 1925 hodnotily svátek sv. Václava: „Myslíme, že v národě českém nemůže být sporu o tom má-li nebo nemá-li se uctívati památka sv. Václava. Mohou ji směle uctívati katolíci i nekatolíci, pokud jsou dobrými Čechy. Kníže Václav nebyl klerikál, byl dobrý vladař, jehož prozíravostí se podařilo zakotviti český stát.“
Den před se konal lampionový průvod s hudbou, který vyšel po slavnostním vyzvánění v půl osmé večera z Lannovky a pokračoval k nádraží, pak Denisovo ulicí, Sokolskou, Žižkovo, Rašínovo, Kněžskou, Širokou, Biskupskou na náměstí Svobody, odtud Krajinskou do ulice 28. října, Skuherského, Kostelní kolem kostela sv. Václava, Zátkovo, Jírovcovkou, Sterneckovo a Kanovnickou zpět do Lannovky. Poměrně velký, skoro vlastivědný, okruh.
Rada katolíků požádala občany, aby v předvečer sv. Václava osvětlili okna vedoucí na náměstí a do ulic a v den sv. Václava ozdobili domy prapory. To šel průvod od domu Spolku katolických tovaryšů do kostela sv. Václava, kde se sloužila mše za blaho republiky. České spolky a Beseda měly podobné akce. Ve Skuherského a Kostelní kolem původního českého gymnázia a zahrady kostela sv. Václava se konala pouť. Podle pamětníků se zde poutě udržely asi až do roku 1952.
Na náměstí Svobody v roce 1925 v den sv. Václava také oslavovalo vojsko 11. výročí posvěcení prvního plukovního praporu. Z legionářské Družiny vznikl tehdy v roce 1914 První pěší pluk Mistra Jana Husa.
Kostel sv. Václava v Kostelní ulici přiléhající k původnímu Jirsíkovou gymnáziu z roku 1868 je vcelku nevelký na to, jaký význam stran českého státu měl kníže Václav (ovšem radní zájem neměli, biskup J. V. Jirsík víc nemohl, hradil gymnázium ze svých prostředků). Ve městě jsme ale měli gotický kostel sv. Václava v místech dnešních domů č. 42 a 44 v Krajinské ulici. Podle dobových vyobrazení to byl jednolodní objekt s vysokou gotickou střechou a štíhlou zvoničkou. Na tom prostoru byl současně špitál sv. Václava. Kostel vyhořel za velkého požáru města v roce 1641. Byl však dostavěn a sloužil dál. Jen se nemohl rovnat městskému kostelu sv. Mikuláše a klášternímu kostelu P. Marie.
V roce 1796 byl kostel sv. Václava zrušen, vybavení kostela bylo prodáno v dražbě a v prázdném kostele se zařídila barvířská dílna. Budovy špitálu pak využívalo vojsko a dělostřelecká škola. Kostel byl zbořen po mezi roky 1830 a 1840. V Krajinské byl potom postaven dům č. 42 a Klavíkův dům č. 44 (Herrmannův, německá spořitelna).
Zajímavostí je také to, že ulice podél kostela sv. Václava dostala jméno Kostelní, ne jak se nabízelo - Václavská a ani jiná ulice ve městě se nejmenuje Václavské.
