Tanec, který spojí sídliště Šumava: rozhovor s kurátorem Ondřejem Horákem

Tanec pro moje město je už třetí ročník kulturních happeningů pro moje město. Po Ódě na moje město a Obrazu pro moje město přichází tanec. Proč zrovna tanec?

Akce pro moje město představují víceletý koncept, jehož smyslem je zasáhnout a oslovit co nejvíc komunit s uměleckým potenciálem v Českých Budějovicích. Jak se ukázalo, tanci se ve městě věnují desítky organizací se stovkami zapojených účastníků. Tak velkou skupinu jsme určitě nechtěli minout, a proto jsme se rozhodli pro společné taneční představení.

Jádrem projektu je spolupráce s romskými dětmi ze sídliště Máj a organizací hROM. Můžete přiblížit, jak tahle spolupráce vznikala a proč jste se na ní rozhodli postavit celý příběh Tance pro moje město?

Protože se první dva projekty konaly v centru města, chtěli jsme se tentokrát zaměřit na novou lokalitu. Sídliště Šumava hned vedle sídliště Máj nám z toho vyšlo jako velmi inspirativní prostor. A zaujala nás také zkušenost Výměníku, který zde sídlí a jehož program se snaží oslovovat místní obyvatele. Pracovat s romskými dětmi v jejich prostředí nám pak přišlo logické a díky hROMu se nám je podařilo oslovit a pro projekt nadchnout.

Co podle Vás tenhle projekt dětem a jejich komunitě skutečně přináší?

Možnost se umělecky realizovat, prožívat čas aktivně, setkávat se s profesionály a získávat nové dovednosti a kompetence. Ale taky mít radost z vlastní práce a především ukázat její výsledky místním i širší veřejnosti. Tak je to ale téměř u každé komunity, se kterou v rámci našich projektů spolupracujeme.

Kolem jádra projektu se pak nabalují další dvě vrstvy: taneční školy a folklorní soubory z celého regionu a nakonec flashmob pro úplně každého. Jak se tyhle tři světy – děti, taneční komunity a veřejnost – propojí v den D, tedy 11. září?

To je samozřejmě ta nejtěžší část, a proto na ní spolupracujeme hned s několika profesionálními tanečníky a tanečnicemi. Ti sice pracují s libretem, které tvoří jakýsi dramaturgický rámec představení, ale v zásadě je jen na jejich schopnosti všechny tyto na první pohled trochu nesourodé skupiny na několik minut propojit v jeden funkční, organický celek. Jestli se jim to podaří, uvidíme až při premiéře 11. září.

Hudbu pro flashmob složila Never Sol. Proč jste k projektu přizvali zrovna tuto umělkyni?

Je to další z řady umělkyň a umělců, které pro projekty oslovujeme, abychom komunitám nabídli něco, co není běžně dosažitelné. Taková spolupráce jim může otevřít pro ně neznámá prostředí a zásadně je inspirovat. U Never Sol navíc hrála roli její zkušenost s prací pro taneční soubory.

Co byste vzkázal někomu, kdo nikdy netancoval, ale rád by se 11. září přidal?

Je to pokaždé zkušenost vyzkoušet si něco nového a navíc v prostředí, kde vás nikdo nebude hodnotit. Právě proto jsme přidali flashmob, aby se mohl zapojit opravdu každý. Takže se není čeho bát.

Co byste popřál Tanci pro moje město a jak podle Vás zapadá do většího příběhu, kterým České Budějovice směřují k roku 2028?

Óda, Obraz i Tanec nevznikly proto, abychom veřejnosti představili vrcholné umění. Jejich záměrem je oslovit místní komunity obyvatel a nabídnout jim něco mimořádného. Spolupráci, na kterou nezapomenou do konce svého života. To je motto příběhu, který by se měl zakončit v roce 2028 společnou prezentací. Možná vznikne tradice, která bude pokračovat i v dalších letech. Mimořádný zájem o tento druh spolupráce je jasnou zprávou o obrovském kreativním potenciálu obyvatel Českých Budějovic.