Gumové hadice, důtky, železné boxery... I na jihu Čech byly výslechy gestapa velmi brutální

„Mezi nejobávanější a nejbrutálnější gestapáky patřili Willi Hempf, Laurenz Lex, Friedrich Mai a Hermann Silkenstedt. Mučení zatčených ale prováděli i další, nevyhýbali se ani násilí na ženách a mladistvých,“ zmiňuje Jan Ciglbauer z klubu Historie severního Českobudějovicka.

Zavzpomínal například na událost z května roku 1942, kdy byl zatčen čtrnáctiletý žák Rudolf Novotný, u kterého byl nalezen sešit s nápisem Náš třídní a Hitler je vůl!

„Gestapák Otto Richter ho při výslechu fackoval, bil pěstmi do žeber a vyhrožoval, že zatkne i jeho rodiče, když se nepřizná,“ uvádí Jan Ciglbauer a dodává: „Každý gestapák měl různé oblíbené metody výslechů. Třeba Hempf rád bil vyslýchané šavlí, jinak byly používány gumové hadice, obušky, býkovce, důtky, železné boxery a tak dále. Někteří sázeli více na psychologický teror.“

Jen pro představu... Jan Ciglbauer zmínil postup jednoho konkrétního výslechu: „Pro protiněmecký výrok, ke kterému byl ve vlaku vyprovokován dvěma konfidentkami, pravděpodobně sekretářkami gestapa, byl 27. prosince 1940 zatčen Jan Šulista z Bavorovic. Gestapák Richter se rozčílil, že se nechce přiznat a začal ho bít, kopat do holení, vyrval mu celé chomáče vlasů, tloukl mu hlavou o stěnu a při tom křičel, že mu ,ta tvrdá palice změkne´. Druhý den ho postavil čelem ke zdi a udeřil do hlavy tak, že si o zeď rozbil obličej. Následně ho začal opět fackovat a bít po hlavě kancelářským osušovátkem, při čemž mu vyrazil zub. S bitím Richter přestal, až když byl sám fyzicky unaven. Na noc byl Šulista zavřen do sklepa gestapácké služebny a další den začal třetí výslech a tehdy se již při bití Šulista přiznal.“

Nejhorším obdobím byla podle slov Jana Ciglbauera léta 1941 - 1943, kdy v Budějcích velel Adolf Fuchs. Ostatně přezdívka „krvavý pes z Budějovic“ mluví za vše. „Do času jeho velitelování spadá i období stanného práva během heydrichiády, kdy desítky nevinných lidí putovaly z budějcké služebny rovnou na popraviště v Táboře,“ dodává.

Začátkem roku 1945, kdy bylo gestapo sloučeno s německou kriminální policií, se gestapáci již začali připravovat na konec války. „Služebna na Lannově třídě byla vybavena samopaly a ručními granáty, zeď dvora a vrata byla opatřena elektrickým drátem a zazděnými střepy. 24. března 1945 ale dostala budova přímý zásah při americkém náletu na město. V troskách služebny tehdy zahynul gestapák Ernst Wassersteiner. Gestapo se pak přestěhovalo do Hardtmuthovy vily na dnešní Lidické třídě.“

Za zmínku určitě stojí, že ačkoliv se válka chýlila ke konci a gestapo v těchto prostorách bylo jen měsíc a půl, byla kancelář Hanse Möhrbeka vybavena luxusním nábytkem.

„Již někdy 10. dubna 1945 poslal Möhrbek gestapáka Richtera do Vimperka zajistit ubytování pro rodiny gestapáků. Richter se ale vrátil s nepořízenou, protože Vimperk byl přeplněn německými uprchlíky. Nakonec se podařilo zajistit ubytování v hájovně v Záhvozdí na Krumlovsku, kam byly gestapácké rodiny už v dubnu odstěhovány. Je zajímavé, že gestapáci si poměrně brzy uvědomili, že válka je prohraná a včas se na hořký konec začali připravovat. Naopak třeba budějovický kolaborant Václav Starý ještě koncem dubna 1945 dělal v budějovické Besedě přednášku o německé tajné zbrani V-3, se kterou Německo ještě dokáže vyhrát válku.“

Důkazní materiál začalo gestapo likvidovat na přelomu dubna a května 1945. „Část spisů byla spálena, skartována v papírně, nebo převezena do Prahy. Gestapáci Wollner a Jiskra do Malše u Roudného vysypali bedny s popelem zavražděných vězňů. Není jasné, zda šlo o popel popravených českých lidí na táborském popravišti v roce 1942, nebo o popel 130 vězňů koncentračního tábora, kteří byli u Budějovic vyhozeni z takzvaného vlaku smrti v lednu 1945.“

V další části, kterou přineseme v nadcházejících dnech, se budeme věnovat osudu budějckého gestapa po 5. květnu 1945.

Foto: www.severniceskobudejovicko.estranky.cz