Dobře naladěný hostinský Josef Žižka přivedl oblíbený hostinec U Kapra po pár letech na buben

Na optimistické fotografii pořízené po roce 1906 je zachycen hostinec U Kapra v Široké ulici. Na vývěsním štítu je zobrazen kapr, dole jméno Josef Žižka a pod domovním číslem 17 též kapr. Když se v roce 1993 dům dával do pořádku po obývání velmi nepořádných občanů a otloukla se vrchní omítka, objevila se ve vchodu po obou stranách malba kapra a velkého barevného půllitru s pěnou. Stínítko nad vchodem připomíná šupiny. Kapři ale nemuseli být hlavním jídlem v hostinci. Naposled, když byl hostinec ještě v provozu, bylo nosným programem české jihočeské menu: zelnice, drbáky, škubánky, vepřové, kulajda, svíčková, koprovka, guláše a černé pivo.

Před hostincem se ukázněně (to bylo tehdy při fotografování normální) shromáždil personál a příslušníci rodiny Žižků. Dobře naladěný pán zcela vpravo je zřejmě sám hostinský Josef Žižka. Možná měl až příliš nebo často dobrou náladu. Josef Žižka vedl před rokem 1899 hostinec ve Vodňanech. Prosperoval jistě slušně, protože v roce 1898 koupil v Budějcích v Široké hostinec U Kapra od Josefa Tesaře za 21000 zl. Otevření hostince oznámil v místních listech: „V úctě podepsaný dovoluje sobě velectěnému P. T. obecenstvu oznámiti, že otevřel dnem 1. dubna 1899 chvalně známý hostinec U Kapra v Široké ulici. Čepovati budu znamenité pivo z Českého akciového pivovaru. Josef Žižka, majitel hostince.“

Současně v listech poděkoval svým bývalým zákazníkům ve Vodňanech za tam projevenou přízeň. Hostinec pár let jen kvetl, ale jak připomíná vnuk Josefa Žižky, byl jeho děda, slušně řečeno, až příliš často dobře naladěný, což se projevilo na provozu hostince (podle tehdejšího slovníku přivedl podnik na buben nebo zu grund), takže v roce 1910 šel podnik U Kapra do exekuční soudní dražby. Při dražbě dne 12. března 1910 u c. k. okresního soudu odbývané vydražil Měšťanský pivovar dříve Josefu Žižkovi patřivší hostinec U Kapra za 26 800 K. (Ku dražbě se dostavilo 7 kupců.) Pivovar pak hostinec pronajal Václavu Štěpánkovi.

Současný pohled. Foto: Jan Homolka

O Václavu Štěpánkovi hned budějcké vlastenecké listy uvedly, že je synem českých rodičů, ale byl ve Vídni, kde nasál německé kultury a jest nyní Němec. To bylo pro vesměs českou Širokou ulici trochu problém. Václava Štěpánka brzy střídala hostinská Cecílie Kanzelsbergerová a hospoda byla zase plná. O hosty se starala a dokonce za 1. světové války nedodržovala policejní zavírací hodinu. Dostala za to od okresního hejtmanství pokutu 10 K, přičemž v platebním výměru bylo uvedeno, že když to nezaplatí, půjde na 24 hodin do vězení. Není to doloženo, ale nejspíše paní Cecílie zaplatila, než aby šla trapně „sedět“ 24 hodin a nebyla ve kšeftu.

Ještě po roce 1948 za hostinského Františka Brože bývalo U Kapra stále plno. V chodbičce bylo okénko pro prodej piva do džbánků. Děti ze Široké a okolí chodily tátům pro černé pivo, aniž by musely jít do lokálu. Ke „Kaprovi“ chodili herci z divadla, úředníci ze soudu a také až z nově vytvořeného Krajského národního výboru (dnes Krajský úřad) k 1. lednu 1949. Centrální orgány v Praze se domnívaly (mylně), že v Budějcích není dostatek schopných úředníků, proto do nového KNV na lepší místa dosadily něco Pražáků, kteří po čase objevili lidový hostinec U Kapra s dobrým jídlem a černým pivem. Vliv mělo i domácí neokázalé prostředí.

Oblíbené byly škubánky s mákem. Dobré škubánky umí málokdo. U Kapra je uměli. Škubánky byly normálně naškubané lžící a v tom tvaru se sázely na talíř, ale na přání, hlavně lačných Pražáků, jim kuchař ručně uhnětl šišky. Asi kolem roku 1955 byl hostinec nečekaně uzavřen. Možná to s tím přímo nesouvisí, ale jakmile se „Kapr“ zavřel, úředníci Pražáci se vrátili do Prahy. Už je tu nic nedrželo.

Napsal Jan Schinko