Kavárna Corso - místo, kde byl vždy prvotřídní velkoměstský program

Na snímku z období 1. republiky je v záběru kavárna Corso na rohu Biskupské a Široké. Vpravo směrem k mostu následují patrové domy, z nichž v prvním byla kavárna Mikado, ve druhém hospoda Vlčí jáma. Vlevo v Široké ulici je vidět část domu, v kterém byl hostinec U Zlatého soudku. Poměrně velká koncentrace zábavy, vína, piva a hazardu v rozsahu od nóbl (Corso, varieté, tabarin) po putyky a hampejzy, jak se vyjadřovaly jinak slušné a konzervativní Jihočeské listy. K hampejzům počítaly i Mooserův „podnik“ ve dvojdomku pod hradební věží Železnou pannou.

Může se připomenout typický prvotřídní velkoměstský program v Corsu od 16. do 31. května 1928: Anny Hochwald, sólová tanečnice; Hella Reithofer, mezinárodní tanečnice; Baby Star, špičková tanečnice; Mitzi Pardy, klasická tanečnice; Hedy Sternberger, Adele Jacana, dámská dvojice; Lotte Merten, náš Charlie Chaplin; Chie-Os-Ko-Mon, syn náčelníka Siouxů, válečné indiánské tance; moderní Jazz Band. Začátek v 10 hodin večer. Před a po programu tanec obecenstva.

V restauraci a vinárně dole byla tehdy neobvyklá dámská obsluha a denně hrál od 8 hodin večer šraml kvartet. Šraml (housle, tahací harmonika, kytara a buben) v Corsu měl podle dobových listů dobrou úroveň, ale asi se hlavně čekalo na slečny (nebo paní) Mitzi, Anny, Baby, Hellu, Adelu a Hedy. Kavárník Jan Vaněček vybavil v roce 1925 kavárnu sluchátky k poslechu rádiového vysílání (to ještě nebyly radiopřijímače). V Háječku si v hudebním pavilonu otevřel filiálku kavárny. Nahoře v Corsu sídlil šachový klub. 

Kavárník Jan Vaněček, současně zpočátku provozoval také autodopravu, koupil v roce 1919 na nároží starší dům, který nechal roku 1922 přestavět do dnešní podoby. V původním domě už kavárna Corso byla od roku 1911, kdy ji otevřel Rudolf Špička, ale tu okresní hejtmanství brzy zavřelo, poněvadž se tam hrály hazardní hry a vyskytly se mravnostní přestupky. Nové Corso Jana Vaněčka bylo zařízeno ve stylu doznívajícího kubismu. V 1. patře mají kubistický tvar okna a zábradlí balkonu.

Místní listy o programu a „co je nového“ v Corsu podrobně informovaly. List Republikán v roce 1928 přímo jmenoval služebnou Růženu Fetzerovou, která v Corsu kradla, co ukradla a že předtím kradla ve Sterneckově ulici. Byla dána do vazby. Dnes by se uvedlo, že paní R. odcizila v jednom podniku pár věcí a byl s ní rozvázán pracovní poměr. Jiné skandály nebyly v Corsu zjištěny. Na rozdíl od Vlčí jámy, kde hostinský každou chvíli volal patrolu.

Corso bylo uzavřeno po roce 1950. Až v roce 1967 byla v přízemí v Corsu otevřena zcela nová restaurace s názvem U Železné panny. Název trochu neseděl, pletlo se to, protože Železná panna ani není odtud vidět, ale vžil se a pravou Železnou pannu zastínil. Nebyl to však žádný francouzský tabarin, jak se doufalo, ale stylová restaurace to byla. Kuchyně byla zaměřena na rybářské speciality. Zařízení bylo rybářské, masivní stoly a židle nebo lavice, jako dekorace rybářské sítě, historické rybářské nářadí, preparované trofeje, točilo se zejména černé pivo. Pro Budějce jako metropole kraje vod a rybníků to byl přínos.

Ve výkladních skříních v Biskupské byla umístěna velká akvária zasahující dovnitř k hostům. V akváriích plavaly ryby různých druhů a velikostí. Host si mohl ukázat, a také někdy ukázal, na určitou rybu, kterou kuchař vylovil podběrákem, odnesl do kuchyně a připravil. Vždycky se našel kverulant, který hostu našeptával, že kuchař samozřejmě připravil jinou rybu a tu vylovenou dal později zase do akvária.

Napsal Jan Schinko