Na snímku z období režimu c. k. vjíždí na náměstí tramvaj z Vídeňské ulice (dnes ulice Karla IV.) a do Divadelní (dnes Stejskalova) druhá tramvaj zajíždí. Může se říci, že tramvaje městu slušely a zvláště v ulici Vídeňské, o které prohlásil okresní konzervátor Karel Kakuška, že je to jediná velkoměstská ulice ve městě, Lannovka, že ten účel nesplnila (lze s tím ale polemizovat). V Liberci a v Plzni tramvaje stále jezdí a nikoho tam nenapadne, že by se měly nahradit autobusy. U nás to ovšem radnici napadlo a podařilo se jí to naneštěstí realizovat.
Na rohu náměstí a ulice Karla IV. stojí výstavní palác Včela z roku 1896, který stavěl místní stavitel Josef Priesler podle projektu architekta Paula Branga z Vídně pro německý peněžní ústav Biene. Paul Brang v tom čase meškal ve městě a stavěl monumentální hrobku pro rodinu Hardtmuthů na hřbitově v Mladém a připravoval projekt secesního paláce okresního domu (později KNV, Krajský úřad). Dlouho se ozývaly názory některých milovníků renesance, že renesanční Stulíkův dům, který tam stál před Včelou, byl lepší. Později se přidal i Klub za staré Budějovice.
Když se ale boural dům s podloubím s barokním štítem kvůli agresivní firmě Baťa, tak Klub za staré Budějovice nečekaně odsouhlasil jeho demolicí a nedodržení podloubí. To je vždy na uváženou podle vzoru Prahy – Nové město. Chcete mít na Koňském trhu koňskou bránu anebo Národní muzeum a Václavák?
V roce 1922 byla Včela vykradena, pachatele se nepodařilo vypátrat, Včela se z toho nevzpamatovala a objekt převzal spolek Bund der Deutsche in Böhmen. Logo BdB bylo na průčelí do náměstí ještě dlouho po roce 1948. Nezávisle na majiteli domu prosperovala v 1. poschodí elegantní kavárna CAFE CENTRAL. To bylo budějcká kavárna něco jako tzv. pražská kavárna. Scházeli se zde Němci i Češi, v období 1. republiky převážně Češi. V budějcké kavárně se vždy všechno vědělo.
Na kavárnu Cafe Central rád vzpomínal rodák František Valeš ze Široké ulice. Měl to kousek, bydlel u Stegmannů. Do kavárny v 1. patře vedly z ulice dlouhé schody rovnou do patra. V kavárně podávali také víno a koňak. Kdo neodhadl množství konzumovaného vína a koňaku, měl potíže s dlouhými schody. Často ani nevěděl, jak se octnul na ulici. Podle modřin a boulí bylo možné odhadnout, co se na schodech dělo. Není ale doloženo jestli se to přihodilo panu Valešovi.
Za socialismu se v paláci Včela usídlil ZNZP (Zemědělský nákupní a zásobovací podnik), který řídil řadu ZNZZ (Zemědělských nákupních a zásobovacích závodů). V části Včely sídlil podnik Kancelářské stroje, který navazoval na předválečnou firmu Karla Matouše – psací a kancelářské stroje. Sám Karel Matouš měl patent na kufříkový psací stroj. Po roce 1948 slovně a písmeně bojoval o znovu uplatnění svého patentu, ale marně. V přízemí v traktu v ulic Karla IV. prosperoval až do let po roce 1990 oblíbený „Rak“, lahůdkářství, delikatesy, víno, chlebíčky. To byl původně podnik U Schinků. Později se objevil a záhy zanikl Maxirak v Kněžské.
V přízemí ve Včele do náměstí se zařídilo u okénka rychlé občerstvení, něco jako budějcký Mc.Donald drive. Kdo šel okolo, mohl si rychle koupit hranolky, vybrat si přílohu a při chůzi se nacpat. Na konci socialismu byl v podloubí zřízen první Snack bar ve městě. To by nebylo nic mimořádného, ale někdo řekl, že v tom Šneku je to dobré a ono se začalo chodit do Šneku. Chvíli to trvalo, než to byl zase Snack bar.
Na fasádě paláce Včela v ulici Karla IV. dodnes zůstaly nenápadně dva secesní držáky tramvajového vedení. Sběratelé o nich ví, ale nemohu na ně.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
