Další díl seriálu v rubrice Drbna historička věnuje českobudějovický historik Jan Schinko domu na náměstí Přemysla Otakara II., kde se v současné době nachází Grand Hotel Zvon.
Hotel U tří kohoutů na náměstí v roce 1903. Vpravo je vidět malá část hotelu Zvon. Náměstí má prašný povrch, vydlážděny jsou jen korzovací chodníky. Od hotelu jezdily na nádraží kočáry, od roku 1908 také tramvaje. Na pohlednici můžete vidět dobový text, který naznačuje, že prošla poštou. Foto: archiv Jana Schinka
Na východní straně českobudějovického náměstí Přemysla Otakara II. stojí blok tří domů dnes pod společným názvem Hotel Zvon. Nejvyšší a nejreprezentativnější je dům vlevo (při čelním pohledu), ve kterém byla již před rokem 1543 zařízena hospoda U tří kohoutů. Současně se v domě vařilo pivo. Prokazatelně zde měli v tom čase jednu várečnou pánev, 17 puten na chlazení piva, džber a čtyři stoly. Tenkrát bývaly hospodské stoly a lavice bytelné a dlouhé, takže jen čtyři stoly stačily.
V 18. století za Schlüssermayerů byl původní gotický dům kolem roku 1733 přestavěn v noblesním barokním stylu. Na atice stály dvě vázy a mezi nimi čtyři dětské postavičky symbolizující čtyři roční období. V prvotřídním hotelu U tří kohoutů byl ubytován například císař Josef II., delší dobu francouzský král Karel X., když byl vypuzen z Francie a také pravděpodobně jednu noc komisař Dedera, Karel Havlíček Borovský a tři strážníci, když jeli do Brixenu.
Dne 4. června 1902 začalo v poledne hořet na půdě v sousedním domě Israela Khona, oheň se přes šindelovou střechu přenesl na dům U tří kohoutů a hotel až na průčelí vyhořel. Vázy a sochy z atiky byly sneseny a zbytek domu byl stržen. Hotel patřil v té době velkouzenáři Františku Králíkovi (zemřel v roce 1910, nemovitost zdědili synové). Nový hotel se začal stavět dne 16. července 1902. Projekt zpracoval a stavbu vedl ing. arch. Josef Pfeffermann.
Současná podoba Grand Hotelu Zvon. Dříve byl v tomto domě Hotel U tří kohoutů.
Požárem zničený dům U tří kohoutů byl dvoupatrový, Pfeffermann postavil nový třípatrový v secesním slohu s trochou ustupující novorenesance. Výpravná fasáda a interiér odpovídaly potřebám špičkovému modernímu hotelu. Budějovice se tehdy rozmáchly směrem k velkoměstu (přidaly se tramvaje a moderní nádraží s perony). Následujícího roku 1903 byl hotel dokončen. V době stavby hotelu se čepovalo pivo za hostinského Augusta Falbra vzadu z Kněžské ulice. Z doby krátce po dokončení pochází snímek se shromážděným personálem před hotelem.
Na průčelí pod okapní římsou jsou umístěny plastiky tří kohoutů. Prostřední kohout míří do náměstí a dle otevřeného zobáku kokrhá. Pfeffermann také umístil na průčelí reliéf vítání vznešeného hosta. Později a i v nové době se objevili kritici s názorem, že nový dům U tří kohoutů se na náměstí nehodí a působí rušivě, ale neuvedli, co by se tedy na náměstí hodilo a co by nepůsobilo rušivě. Asi měli na mysli, že není původní, ale to nebyl ani starý barokní dům U tří kohoutů, přičemž původní není ani radnice. Architekt Pfeffermann jistě zvažoval, co a jak postavit.
Nejasné je, kde dne 17. prosince 1851 nocoval spisovatel Karel Havlíček Borovský, když ho vrchní policejní komisař Dedera vezl do vyhnanství do Brixenu. Dedera se choval k Havlíčkovi vlídně (oba věděli o režimu c. k. své a respektovali se). Havlíček to připomíná v Tyrolských elegiích: „Nesmím ale zapomenout Budějovice, tam Dedera koupil mělnického čtyři lahvice.“
Traduje se, že těch lahvic bylo více a že je pak oba obsluha nesla na pokoj. Doloženo to ale není. Ani to, že se Dedera stavěl u tety v Batelově a již tam popíjeli včetně kočího, takže kočár vlastně nikdo neřídil a poštovní koně dorazili do Budějovic po paměti. Že se to léta vypráví, svědčí o oblibě Karla Havlíčka. Také jeho vybídnutí poslanců, aby se jim pracovitost z huby do rukou vraziti ráčila, je v paměti. Pravděpodobně přenocovali U tří kohoutů, ale není vyloučeno, že U stříbrného zvonu vedle. Druhý den jeli dál přes Linec do Salzburgu. Byla třeskutá zima. Havlíček kouřil doutníky, které mu Dedera nabídnul. Do Brixenu v tyrolských Alpách dorazili ráno 22. prosince 1851.
V domě U tří kohoutů působila v letech 1919 až 1926 firma Baťa. Pak se přestěhovala ke Smetanům a později do vlastního domu. Po roce 1990 převzal dům v restituci Jan Mikeš. Dnes komplex Zvonu zahrnuje dům U tří kohoutů, dům U tří stříbrných zvonků a dům Ausobských. Jen tři kohouti nahoře, z nichž jeden do náměstí kokrhá, upozorňují, jak se dům a hotel dříve jmenoval.
Napsal Jan Schinko
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.