Jeho malby zná v Budějcích snad každý. Je mu 34 let, ve volném čase sprejuje a dělá truhlařinu. Vystudoval umělecko – průmyslovou školu v Krumlově a kdyby mohl, posprejoval by teplárenský komín. DOBS je zkrátka Docela Obyčejný Budějcký Sprejer.
Už ve škole si maloval skici a obrázky. Sprejovat začal až v roce 2003. „Úroveň těch začátků se nedá ani zveřejňovat. Se sprejem tě nikde nenaučí. I když jsem studoval umělecko – průmyslovou školu v Krumlově, obor keramika a sochařina, naučí tě malbu, ale to je něco úplně jiného. Na začátku jsem trénoval na rozpadlých barácích za městem. Za svojí prací bych si ale stál až tak posledních pět let,“ popisuje DOBS.
Stejně jako každý i on začínal s nelegálními grafity. „Někoho to baví pořád, mě už ne. Už jsem starej na to, abych utíkal. Ale vážně, nechci během patnácti minut, a to už je moc, dělat něco, co nemá žádný smysl. Nevytvoříš tím vůbec nic, žádnou hodnotu,“ říká. Samotnému mu vadí grafity v historickém centru. „Tady jsem ani nikdy nemaloval. K tomu sídlišti to dejme tomu nějak patří, ale čmárat po něčem, co tu stojí tři sta let? To je blbost,“ vysvětluje známý budějcký sprejer.
Inspirace podle něj musí přijít sama. Důležitý je nějaký specifický detail nebo kouzlo. „Snažím se dělat oku libé věci. Dneska už se těžko vymýšlí něco, co nikdo nenamaloval, proto skládám třeba víc věcí dohromady. Chce to nápad,“ prozrazuje DOBS. Spoustu návrhů prý ale zůstalo doma v šuplíku. „Buď jsem se k nim nedostal, anebo už mi to teď přijde naivní,“ dodává.
Zpětně na svoje malby vůbec nekouká. Říká totiž, že by vždy našel něco, co by udělal jinak. „Namaluju, vyfotím a jdu od toho. Nejsem ale takový, že když k něčemu sednu, musí to být ten den hotové. Když už cítím, že mě to nebaví nebo to nejde, tak to stopnu a jdu na pivo. Zítra je taky den,“ popisuje. Časově prý záleží na tom, o jak velkou a složitou malbu jde. Řádově se ale pohybuje ve dnech.
Na svoji první malbu vzpomíná se smíchem. „Byla to taková hrozně divná, vzteklá brambora. Tenkrát se používali spreje Montana, pro které musel člověk třeba do Prahy. Koupil sprej za sto pade a jel zpět. Teď už je všechno dostupnější. I tak ale vyjde jeden obrázek třeba na tři tisíce,“ vzpomíná.
DOBS mu prý nikdo z jeho známých neřekne. Přezdívku lidé v Budějcích znají, jeho samotného ale ne. „Dobs znamená v nějaké anglické přesmyčce jako hluboký nebo dutý, záleží na kontextu. Taky se to dá vyložit jako Docela Obyčejnej Budějckej Sprejer,“ vysvětluje.
Na legál (oficiálně povolená plocha pro sprejování pozn. red.) se prý v nejbližší době nechystá. „Mám teď rozdělané nějaké projekty. A pak těch spoustu skic v šuplíku, ale není na to čas,“ říká.
Kdyby ale přišla možnost oživit jedno místo v Budějcích, prý by neváhal. „Kdybych si mohl vybrat cokoliv v Budějcích? Teplárenský komín! Tomu by to ohromně slušelo, i když nemaluju jen černou a chromem, tak tady by to byla pecka,“ uzavírá DOBS.
Foto Jan Luxík, archiv Dobs
