A opět ty klamavé trailery... Pokud se těšíte, jak si filmem Purpurový vrch spravíte chuť po nepříliš vydařené Ženě v černém 2, nejspíš budete zklamáni. Ačkoliv se totiž snímek před premiérou tvářil jako typický duchařský horor, ve finále je všechno jinak. Guillermo del Toro natočil nádherný film z 19. století, který jemně pracuje s tajemnem, o něco více s thrillerem, přičemž významnou roli hraje i romantika. Očekávané lekačky? Jsou tu... Ale kdyby nebyly, vlastně se nic neděje.
Romantika ke gotickým hororům samozřejmě patří. Ostatně, podívejte se například na staré klasiky Rogera Cormana, nebo si přečtěte nějaký prachem zapadaný román... Faktem však je, že Guillermo del Toro možná překročil únosnou mez, alespoň tedy v očích diváků, kteří očekávali mrazení v zádech a tuhnutí krve v žilách. Nevylučuji, že v první polovině filmu budete mít pocit, že jste si spletli kinosál a ocitli se u historického velkofilmu Miloše Formana (dobrá, trošku přeháním). Na druhou stranu právě první desítky minut mohou být pro leckoho tou lepší částí.
Od začátku také překvapuje poměrně pomalé tempo vyprávění, které v dnešní uspěchané době působí jako zjevení. O to více ale del Toro pracuje s jednotlivými charaktery a postupným budováním atmosféry. Ale nebojte - další Tess vás nečeká...
Doufám, že jsem vás předešlými řádky neodradil, protože to si Purpurový vrch v žádném případě nezaslouží. Film je to krásný, každý záběr dokonalý, herecké výkony precizní, napětí budované příjemně staromilským způsobem... I když del Toro leckoho zajisté zklame, najdou se i ti, co budou mluvit o novodobé klasice. Osobně se přikláním ke druhé skupině.
Největší klad celého díla shledávám ve vizuální stránce a poctivé filmařině. Na gotický horor je Purpurový vrch možná příliš barevný, chce se napsat až Burtonovský, ale o to více se snímek vymyká běžné duchařské produkci. Samozřejmě nechybí ani digitální efekty, ale s těmi tým okolo del Tora pracoval jemně, takže historickou podívanou nijak nenarušují.
Velkým kladem filmu jsou i herecké výkony, hlavně tedy excelentní Mia Wasikowska, která se pro podobný typ rolí snad narodila - viz Paní Bovaryová či Jana Eyrová. Nad jejím chováním občas zakroutíte hlavou, ale fandit jí budete až do finálního (spoiler) úderu lopatou. Její protějšek - Tom Hiddleston (známý například z Thora) - je správný slizák, za jehož úsměvem a psím pohledem od začátku pocítíte cosi shnilého.
Záměrně se vyhýbám popisu děje, který má bohužel do originality daleko. Vlastně nebudete chtít věřit, že je zápletka ve finále tak jednoduchá, přímočará. Faktem ale je, že na logiku a nějaké překvapivé zvraty se v tomto hororovém subžánru nikdy příliš nehrálo. Nejvíce však zamrzí hrubě nevyužitý potenciál světa duchů, ale jak bylo řečeno, tradiční duchařina pravděpodobně nebyla záměrem.
Dalším důvodem pro návštěvu kina je hudba Fernanda Velázqueze, která dokáže být správně hollywoodsky nabubřelá, ale stejně tak emotivní. On je celý film vůbec po zvukové stránce povedený. Člověk by neřekl, jak nepříjemně a znepokojivě bude znít obyčejné tření lžičky a hrníček...
Purpurový vrch mi nakonec dal úplně něco jiného, než co jsem čekal. Del Toro kašle na typické prvky dnešních duchařských filmů a jede si svou ligu, respektive se mírně vrací až kamsi do 60. a 70. let, kdy byly gotické horory na vrcholu. Lacině nestraší, spíš postupně buduje atmosféru a napětí. Další Žena v černém či Ti druzí se nekoná, přesto je to film, který by vaší pozornosti neměl uniknout.
| Budějcká Drbna dává Purpurovému vrchu 80 % |
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
