Dnes je to rok od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Podle odborníka na konflikty Hynka Melichara z katedry politologie na Univerzitě Palackého je dobytí Ukrajiny triumfem, kterého chce Putin za své vlády dosáhnout.
Čtvrtek, 2. února 2023, 12:00
Matyáš Zrno v letech 2010 až 2011 působil jako vedoucí provinčního rekonstrukčního týmu v afghánské provincii Logar. Dnes balkanista, publicista a editor stanice CNN Prima News podrobně sleduje dění na Ukrajině, kam za poslední rok několikrát...
Zítra to bude rok od počátku konfliktu na Ukrajině. Jak na ten den vzpomínáte, co se Vám vybaví jako první, když jste zaznamenal, že ruští vojáci zaútočili?
Ono se to stalo velmi brzo ráno, respektive v noci. Já jsem ještě večer předtím dával na Facebook příspěvek, že invaze je bohužel reálná, i když se do poslední chvíle nevědělo, že se to stane. Mnozí věřili, že Putin nebude takový šílenec, aby do toho šel. Pak jsem šel spát a když jsem se probudil, tak invaze byla samozřejmě v plném proudu. Cítil jsem vztek, smutek, protože jsem v Kyjevě byl v říjnu předchozího roku. Moc se mi líbil, bylo vidět, že to je město, které jako fénix povstává z popela a je velmi zajímavý, i tou směsí architektury. Na začátku invaze jsem si řekl, že třeba tohle už nikdy znovu neuvidím, že ho Rusové možná srovnají se zemí.
Jaké byly predikce o průběhu invaze?
Myslím si, že průběh celé invaze ukázal, že predikce spíše ukazují několik možných scénářů, které jsou často velmi nepřesné. Až do poslední chvíle se spekulovalo, jestli ta invaze vůbec začne a jak dlouho může trvat ten původní plán o rychlé třídenní operaci. Ten se velmi rychle rozpadl a došlo na mnohem delší konflikt, než si Rusové mysleli.
Od té doby se neustále objevují další scénáře, jak dlouho bude válka trvat, jaký bude mít charakter, jestli to bude válka opotřebovávací, jestli skončí zamrzlým konfliktem, nebo jaké šance mají strany na vítězství.
Do jaké míry se dá říct, že se ty predikce naplnily?
Část z nich se naplnila určitě. Jistě se nenaplnily ty, které předpovídaly krátkou a rychlou operaci, jak pravděpodobně předpokládal i putinovský režim. Naplnily se předpoklady, že to do značné míry bude opotřebovávací válka. Charakter toho konfliktu se měnil od té původní ruské snahy obsadit Kyjev, která selhala. Selhal i „plán B“ – obklíčit a nechat Kyjev vykrvácet.
Pak proběhl přesun těžiště konfliktu na Donbas a pomalý postup za cenu velkých ztrát. Ten v průběhu léta vystřídala úspěšná ukrajinská protiofenzíva a poté nastala fáze ruského cílení na infrastrukturu před zimou, jejíž snaha byla nechat Ukrajince vyhladovět a trpět v zimě.
Zmínil jste pojem opotřebovávací válka, mohl byste to vysvětlit?
Opotřebovávací válka je typ konfliktu, ve kterém se obě strany snaží nějakým způsobem co nejvíce poškodit ekonomické kapacity té druhé strany v návaznosti na vojenské kapacity. Cílem je co nejvíce omezit schopnost tu válku vést.
V posledních dnech měl Putin projev, ve kterém začal používat slovo válka. Do té doby se jednalo jen o speciální operaci. Mění se tím pádem přístup ze strany jak Ruska, tak Ukrajiny?
Je to určitě důležitý symbolický moment. Na druhou stranu jsme mohli v Putinových projevech delší dobu sledovat přerod z malé, lokální, protiteroristické a protinacistické operace, kdy se ruské velení pečlivě vyhýbalo termínu válka, do v podstatě existenciálního konfliktu Ruska proti Západu, kdy Rusko brání svět před americkou a západní dominancí. Tím se prezentuje i jako obránce tradičních hodnot, na což samozřejmě slyší řada různých proruských politiků i část veřejnosti různých evropských zemí.
Čtvrtek, 15. prosince 2022, 12:00
Jihočech Ondřej Filip vede sdružení CZ.NIC už osmnáct let. Naposledy se organizace spravující české domény zapsala do povědomí široké veřejnosti po začátku invaze Ruska na Ukrajinu, když zablokovala dezinformační proruské weby. Jak reálné je ale...
Dá se říct, že je dnes nějaká z těch dvou válčících stran v převaze?
Rusové ztrácí velmi významně. Víme, že už moc nemají kde brát bojeschopné muže. Jedna věc jsou absolutní čísla, druhá věc je skutečná bojeschopnost jednotek. Viděli jsme, že ruská armáda už mobilizovala, koho se dalo a morálka a ochota bojovat takových vojáků je velmi nízká.
Oproti tomu máme velmi odhodlané obránce na straně Ukrajiny, odhodlané v tomto, pro ně existenciálním, konfliktu za nezávislost bránit území až do poslední kapky krve. Tedy morálka je jednoznačně na straně Ukrajinců. Další věc je, že ve válečných konfliktech je vždycky zvýhodněná obrana, což Ukrajině také trochu nahrává. Na druhou stranu je to handicap ve snaze o protiofenzivu a dobytí celého Rusy okupovaného ukrajinského území, což je pořád deklarovaný ukrajinský cíl.
Nezapomínejme také na podporu ze strany Západu v podobě dodávek zbraní a dalších typů pomoci. Na druhé straně Rusko začíná pomalu, ale jistě pociťovat dopad západních sankcí. To je ale schopné hledat cesty u spřátelených autoritářských režimů, jako je Írán, Čína nebo Severní Korea. Díky tomu se ty síly stále nějaký způsobem zatím dorovnávají.
Co si myslíte o humanitární pomoci, která přichází ze Západu?
Humanitární pomoc má velké množství rozměrů. Řada států nebo organizací dělá, co může. Z Ukrajiny samozřejmě ale posloucháme, že dodávky zbraní a pomoci nestačí. Zase z druhé strany můžeme vnímat názory, že ukrajinská armáda neví, co by vlastně ještě chtěla, i když se snažíme dělat maximum.
Nejsem odborník na humanitární pomoc, ale vidím, že funguje poměrně úspěšně skrze západní koridory. V otázce dodávek zbraní je to pochopitelně o velké politické debatě a pořád to je spíše o ad hoc dodávkách než systematické pomoci.
A jak hodnotíte jednání Západu za uplynulý rok?
Myslím si, že semknutí Západu bezprostředně po zahájení války v loňském roce bylo nečekané zejména pro Vladimira Putina. Ten neustále žil v narativu, že Západ je rozdělený. Samozřejmě tomu Rusko rádo pomáhalo svými, jak se říká, hybridními technikami šíření dezinformací, vrážení klínu do společnosti a podobně.
Pravděpodobně věřil, že tato taktika byla efektivnější, minimálně to byla součást jeho rétoriky. V každé případě byla jednotnost Západu a počáteční solidarita až neuvěřitelná. Samozřejmě se objevují rozdílné názory, ale pomoc neustále pokračuje a žádným způsobem neustává.
Ukrajina má podporu ze Západu, a je to logické, protože se nejedná jen o Ukrajinu a není to izolovaný konflikt, jak se to někteří Putinovi přátelé snaží prezentovat. Je to válka, která se nás týká. Je to důsledek ruského imperialismu, který si brousí zuby ideálně na celý region střední Evropy včetně nás. Takže kdyby se ten konflikt vyvíjel jinak, můžeme být další na řadě.
Navíc je to největší útok na to, čemu se v angličtině říká „rule based order,“ nebo můžeme říct na systém mezinárodního práva postavený na nějakých pravidlech. Ten vznikl po druhé světové válce a je samozřejmě zachycen především v chartě Organizace spojených národů, kterou mimo jiné podepsal tehdejší Sovětský svaz, jehož je Rusko nástupcem.
Bude se přístup Západu v následujícím roce měnit?
Nevím, jakým způsobem se bude válka dále vyvíjet. Zatím žádné signály, že by obecně podpora Ukrajiny na Západě měla klesat. Pochopitelně máme v rámci Evropské unie i státy, které se proti vojenské pomoci vyslovují. Na druhou stranu naprostá většina zemí EU, stejně jako unie samotná, nadále neprojevují nejmenší pochyby o pokračování v pomoci Ukrajině.
Říkal jste, že některé státy EU jsou proti vojenské pomoci. Jaké to jsou země?
Zejména orbánovské Maďarsko. To je, řekněme, už dnes bezpečnostním rizikem. Je součástí Evropské unie, je to spojenecký stát v rámci NATO. Přitom projevy Viktora Orbána jsou poměrně proruské a je to právě on, který se snaží říkat, že se nás ten konflikt žádným způsobem netýká. To je jeden z těch nejextrémnějších případů. Samozřejmě se na společenské a politické úrovni dalších evropských zemích vedou debaty, zda pomáhat či nepomáhat.
Nastínil jste, že Rusko operuje i na poli informační války. Zaregistroval jste nějaké změny v průběhu konfliktu?
Zintenzivnily se toky, které tady už byly předtím. Invaze byla samozřejmě nějakou dobu plánovaná a velmi pravděpodobně měla proběhnout už dříve, ale neproběhla kvůli pandemii covidu. Dobytí Ukrajiny mělo být takovým tím vrcholným triumfem Vladimira Putina, k čemuž vedly i jeho předchozí kroky, jako byla invaze do Gruzie v roce 2008 nebo anexe Krymu v roce 2014 a rozpoutání konfliktu na Donbasu. Všechno k něčemu směřovalo a Ukrajina je historicky nejzásadnější území pro Rusko z celé řady důvodů, co se týče nerostných zdrojů, zemědělství, potenciálu země i geopolitiky.
Součástí celého procesu bylo i to, čemu někdy říkáme hybridní válečnictví nebo informační válka. To je ovlivňování veřejného mínění a rozdělování společnosti. Putin očekával, že Západ bude rozdělený, nejednotný a nebude reagovat na invazi tak jednoznačně a rozhodně.
V souvislosti s tím vidíme i nejrůznější úhly pohledu, které dávají Západu vinu za to, že ten konflikt stále pokračuje. Dokonce se objevují i narativy, že západ zablokoval mírovou dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou. To zmiňoval bývalý izraelský premiér Bennett, ale není možné zablokovat dohodu, která na stole nikdy nebyla. Žádná významná jednání s výjimkou pokusů zprostředkovaných Tureckem neproběhla.
Nedílnou součástí konfliktu je tedy nejen samotné válčení, ale i boj o veřejné mínění a dále pokračující snaha Ruska šířit na západě lži a dezinformace o tom, že je to vlastně válka, kterou rozdmýchává západ, protože z něho těží zbrojařské firmy a tak dále.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
