Vůči Necrocockovi chovám už roky nemalý respekt. Podílel se na nejzásadnějších nahrávkách legendárních Master´s Hammer, kterým se jako jedním z mála podařilo dosáhnout i úspěchu v zahraničí, s vlastní kapelou Kaviar Kavalier natočil několik revolučních nahrávek (už demo Dreams of Caviar z roku 1994 nemělo konkurenci) a v posledních letech udivuje i deskami, které vydává pod hlavičkou Necrocock. Nejnovější zásek se jmenuje Hudba z psychiatrických pavilonů.
Jak už název napovídá, tentokrát se podíváme do léčeben pro duševně choré. Ostatně v jedné z nich kdysi Necrocock strávil nějaký čas, takže má k tomuto tématu blízko. Dá se pak jen polemizovat, nakolik jsou texty inspirovány skutečnými událostmi. Ale raději nevědět... Občas je to totiž síla. :-)
Jestli Necrocock něco skutečně umí, tak je to navození nenapodobitelné atmosféry. Z debutu Praktiky pohřebních ústavů čišela spálenina, syrovost a znepokojivá nálada, z Lesní hudby naopak poklidný relax a o novince se dá říct, že je nervózní. A to natolik, že bude pro mnoho posluchačů až příliš nestravitelným soustem.
Hudebně se přitom Necrocock stále pohybuje ve snových a pomalých polohách, které by mohly sloužit až terapeuticky. Největší podíl na finální podobě desky má ale zpěv, na který je oproti Lesní hudbě kladen podstatně větší důraz. Zapomeňte na zpěvnost posledních Kaviar Kavalier, Necrocock na nové desce skutečně připomíná chovance, kterému byl umožněn vstup do nahrávacího studia. Ono je to vlastně dobře, protože s konceptem nahrávky to krásně funguje, jen je na první poslechy těžké se v tom všem zorientovat a přistoupit na autorovu hru. Čím víc času ale desce věnujete, tím více se vám začne dostávat pod kůži. Ostatně ty nejlepší desky málokdy fungují na první setkání!
Menší výhrady mám však ke zvuku, který na mě působí příliš hodně. Ačkoliv základ tvoří poměrně tvrdá kytara, člověk si to uvědomí snad až ve čtvrté skladbě Nedávejte mu Plegomazin. Věřím, že takový byl záměr, ale mně přece jenom více vyhovovala neurvalost debutu Praktiky pohřebních ústavů, která by podle mě novému konceptu také sedla. Ale muzika, zvuk, to vše je subjektivní a vlastně by byla nuda, kdyby existoval univerzální klíč, který by seděl všem.
Zmínit musím také originální přebal, u kterého okamžitě poznáte dílo známého typografa a grafika Františka Štorma, který je zároveň Necrocockovým spoluhráčem z Master´s Hammer.
Hudba z psychiatrických pavilonů je opět naprosto ojedinělým dílem, které boří žánrové mantinely. Není to hudba pro každého a dá se říct, že se do ní buď zamilujete, nebo vás znechutí. Kompromis neexistuje. Kvality jí však nikdo upřít nemůže. A až půjdete po ulici a budete si zpívat hity jako Chorobomyslná či Princezna, dejte si pozor, aby vás někdo neslyšel. Možná byste pak interiér léčebny poznali na vlastní kůži...
Necrocock do soutěže věnoval dvě CD, které osobně podepíše i s věnováním. Stačí jen odpovědět na následující otázku a doufat, že budete vylosováni.
| Budějcká Drbna dává novému CD 70 % |
Díky soutěži s Budějckou Drbnou můžou dva čtenáři vyhrát CD s věnováním. K účasti stačí prostřednictvím formuláře zodpovědět do páteční půlnoci následující otázku a pak už jen čekat na slosování.
Podmínkou účasti v soutěži je vyplnění jména a kontaktních údajů. Ty budou využity pouze pro potřeby redakce v rámci této soutěže.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
