Počasí dnes16 °C, zítra21 °C
Čtvrtek 28. března 2024  |  Svátek má Soňa
Bez reklam

Norské putování aneb Budějčáci na severu Evropy

Je to parta čtyř kamarádů, která miluje cestování. Všichni čtyři jsou z Budějc a jejich vášní je poznávání nových míst nejen v Čechách. Dva z dobrodruhů, Jaromír Cipín a Jan Vávra, podnikli přesně před rokem expedici na sever Evropy. I když cestopis z výpravy do Norska již nabídly návštěvníkům vlastních webových stránek, o ty nejzajímavější prožité momenty se chtějí podělit i s Budějckou Drbnou.

Epizoda 1 - Bergen

Už si ani nepamatuji, koho z nás dvou tato myšlenka poprvé napadla. Hlavní je, že jsme tento nápad začali realizovat... Po několika výpravách po české vlasti jsme se rozmýšleli, kam dál. Musíme zažít něco většího. Slovensko? Maďarsko? Švýcarsko? Proč si hned nenaservírovat tu nejsložitější akci. Ano, Norsko vyhrálo!

Do odletu nám zbývalo pět měsíců a my se po hlavě vrhli do knížek a průvodců, map a dalších nezbytných věcí. Ve druhé polovině června, kdy se naše letadlo odlepuje od dráhy na Ruzyni, se naše sny a plány začínají naplňovat...

Během pár hodin už čekáme na svá zavazadla a věříme, že se mezi všemi těmi napěchovanými kufry objeví. Vše navazuje na vše, a jakmile bychom nestihli jeden autobus, jednu loď, naše cesta končí.  Musíme se tedy držet přesného plánu. Máme oba batohy a vycházíme z letištní haly.

I kdybych teď spadl a zlomil si nohu, tak mohu říci, že jsem viděl krásnou přírodu. Kam se podíváme, vidíme jen hory a zase hory. Ovšem není čas se kochat. Město Bergen, kam míříme, je ještě o pár kilometrů dál. Letištní autobusy má na starosti moc příjemný pán, který nám uloží zavazadlo a usadí nás na místo. Nevím, jakým systémem vše řídí, ale i když autobus není úplně plný, dá povel a autobus zavře dveře a rozjede se pryč. Další lidé musí čekat „dlouhých“ pět minut na další. No, myslím, že v tomto prostředí, kde se nemůžete vynadívat té krásné přírody, si jich klidně necháte ujet deset.

Ale my už míříme do Bergenu – města, kde strávíme další dva dny. Hned, co vystoupíme z autobusu na krásném náměstí s jezerem, vidíme průvod hasičských vozidel. Jsou seřazeny od nejstaršího vozíku s barelem vody, přes koňské spřežení, až po moderní hasičský vůz. Asi nějaká oslava... Jdeme dál. Podívat se k jezeru, zjistit odkud nám pojede jediná tramvaj ve městě a najít nějaké Informace.

Ty jsme našli ještě rychleji, než jsme čekali. Stačí jít za Japonci. Stopovat Japonce má tu výhodu, že oni k focení nepotřebují zastavit. Japonec fotí a čte z průvodce za chodu. Jít třeba za Němcem je horší. Halt! Všichni se seřadí k soše, vrazí vám foťák do ruky a „ein foto“. Takhle bychom šli hodinu. Japonec byl pro nás tedy výhra.

Máme mapky a jdeme se podívat na rybí trh. Pohádkové tržiště s přístavem za zády jsme proběhli jedním dechem. Najedli jsme se k prasknutí. Škoda, že jen očima a nosem. Ale to bych také lhal. Jedna houska s krevetami a lososem nás naladila na Norskou atmosféru. Jsme tady!

Nasedáme na tramvaj číslo jedna a jedeme směr Nestun – přestupní stanice na autobus. Hned na zastávce nás zaskočí automat na jízdenky. Myslím, že předtím sloužil jako šifrující počítač na nejtajnější úkoly. Když si vzpomenu, že v Českých Budějovicích pořád slyším od různých lidí, že nechápou naše automaty na jízdenky, tak tohle je tedy něco. Doteková obrazovka a složitý popis zastávek – 1:0 pro automat. My jsme ale kluci z Česka a na nás si nepřijde. Prohrál a vzteky musel vypláznout hned dvě jízdenky.

Jízda tramvají byla pro nás kulturní šok. Všechny národnosti a všechny odstíny pleti jeli právě zde. Jízda autobusem už nám tak neobvyklá nepřišla. Po cestě kolem řeky a jezer přijíždíme ke kempu Bratlant, kterému dominuje hlavní budova s typickou střechou obrostlou trávou. Jdeme zaplatit za stan a dvě osoby. Vybíráme si to nejkrásnější místo na louce a jdeme stavět stan.

Všude kolem nás jen jezero a hory... Taky pár Helmutů s jejich luxusními karavany se satelitem, grilem a malým bazénem. Hned co postavíme stan a uvaříme první večeři, jdeme se podívat po okolí. Malé batůžky s doklady na záda a fotoaparát na krk.

Večer ještě sedíme před stanem a plánujeme, kam všude se zítra podíváme. „Jak se setmí, jdeme spát,“ pravím. Smůla, tady se v polovině června prostě nesetmí. Spíše zešeří.

Ráno brzy vstáváme a jdeme na autobus. V Bergenu jsme za pár desítek minut. Opět míříme na rybí trh, který nás včera tolik okouzlil. Kupujeme suvenýry a bereme si další mapky a letáky. Cesta po levém břehu přístavu rychle utíká. Vidíme rybářské lodě veliké jako panelák na sídlišti či autobus s českými turisty.

Přicházíme k Aqarietu. Sem se oba už měsíce těšíme. Hned na začátku nás vítají tučňáci, frajeři ve smokingu, co tak legračně chodí. Samci pilně sbírají různé kamínky pro samice do hnízda. Kdo přinese nejhezčí, je borec! Ovšem je tu i jeden „obr borec“. Našel zelený dudlík a nese ho své družce do hnízda. Ostatní samci závidí a manželky je posílají, ať také takový přinesou.

Ovšem v tom přichází pan krmící. Nejdříve si s tučňáky zatancuje a potom je seřadí do řady, jako do fronty na banány. Tady spíše na ryby. Každý tučňák dostane přímo do zobáku rybu a to mu musí stačit. Tučňáci si rybu vsunou hlouběji do krku a jdou si po svých, většinou do vody. Jeden ale jde nenápadně znovu do řady. Když na něj přichází řada, tak se krmící jen usměje. Tučňák prostě nepochopí, že ten červený kroužek na pacce má pouze on, a tak ho každý pozná na hon daleko. Příště to zkusí určitě znovu.

Zbytek areálu je plný mořských, ale i sladkovodních ryb, savců, ještěrek a různých plazů. Co nás ale nejvíce překvapí a zaujme, jsou žraloci, kteří ve speciálním skleněném tunelu plují nejen vedle nás, ale i nad námi. Nakonec se podíváme na vystoupení tuleňů. Jestli tučňák je legrační chlapík, tak tohle je chlapík sportovec a akrobat. Krásné výskoky, hraní fotbalu nebo skákání do kruhů. Nádherné vystoupení! Je ale pravda, že bychom raději všechny ty tučňáky, tuleně a žraloky viděli ve volné přírodě. Na úplný závěr jsme si oba dva mohli vzít do dlaně mořskou hvězdici nebo ježka. Zvláštní pocit...

A teď hurá na dominantu města – horu Floyen. Lanovka je jen pro Helmuty a Japonce. My jdeme hezky pěšmo. Můžeme zde říci, že vycházíme opravdu z nulové nadmořské výšky. Nahoře jsme během necelé hodinky. Krásný pohled na celé město nám dostatečně vynahradí namáhavou cestu.

Máme dnes obrovské štěstí, protože Bergen je nejdeštivější město Evropy. Malá svačina, pár fotek a jdeme zpět. Tentokrát jinou trasou. Přes Trolí park. Jestli u nás na každém rohu narazíme na Járu Cimrmana, tak tady na trola. Lavička jako trol, poštovní schránka jako trol, houpačka jako trol, trol jako trol... V dětském trolím hřišti si zablbneme jako dva malí kluci. Ještě naposledy obejít rybí trhy, suvenýry a pomalu zpět na tramvaj.

V kempu povečeříme a jdeme se ještě na chvíli projít. Narazíme při tom na staré koleje a tunel, ve kterém se samozřejmě musíme ihned vyfotit. Čas nás ale tlačí, a tak se odebereme zpátky do kempu.  Vždyť zítra nás čeká další perný den!

Pokračování příště.

Napsal Jaromír Cipín
www.cestobeznik.cz, www.jardahonza.estranky.cz

Expedice Budějčáků do Norska

Úterý, 12. června 2012, 19:00

Epizoda 1 - Bergen: Ruzyňské letiště v Praze, zleva Jaromír Cipín a Jan Vávra
Epizoda 1 - Bergen: Kemp Bratland

Štítky Evropa, jezero, stan, Bergen, příroda, Norsko, Česko, Jan Vávra, České Budějovice, Drbna.cz, ryby, cestování

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Norské putování aneb Budějčáci na severu Evropy  |  Život a styl  |  Drbna  |  Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.