Cítím velkou podporu. Vždycky jsem pracovala pro univerzitu jako celek, říká Škodová Parmová

Připusťme situaci, že se stanete rektorkou Jihočeské univerzity. Je to u nás dost neobvyklé, aby žena vedla univerzitu.
Akademické prostředí je více mužské než ženské. Aktuálně je na veřejných vysokých školách pouze jedna rektorka.

Proč tomu tak je?
Je to historicky dáno, protože ženy si dobývaly univerzity až později. Na jejich půdu vstupovaly až před dvěma stoletími, nejdříve jako studentky, posléze jako profesorky. Navíc pokud má žena roli matky a odchází na určitou dobu z akademického prostředí kvůli rodině, tak se jí pak nelehko vrací.

Jsme v celkem neobvyklé situaci, nevyšly tři volby rektora. Co je příčinou?
Je to rozpolceností univerzity. Jsou tu dva tábory, které spolu soupeří. Kvůli této patové situaci tomu tak je.

Dá se současný rektor Libor Grubhoffer označit i za částečného viníka, když byl ve všech předchozích volbách?
To bych až takhle neřekla. Je to záležitost spíše těch dvou táborů na velmi různorodé univerzitě s různými zájmy fakult. Pan rektor je uznávaným odborníkem, uznávaným vědcem, výborným člověkem, ale nedovolím si říct, že výborným manažerem.

Z jakého důvodu si to myslíte?
Do určité míry je jeho pozice být vždy kladně vnímán. Manažer na sebe někdy musí vzít odpovědnost a i nepopulární kroky učinit sám. Neměl by na to mít pouze výkonný aparát.

Zmínila jste dva tábory. Dají se popsat?
Jsou to ti, kteří mají stávajícího rektora v srdci, a ti, kteří chtějí rozvoj celé univerzity.

Jdete až do čtvrté volby. Měla jste nominaci i pro předchozí?
Měla. Do všech třech.

Proč jste nezvážila její přijetí?
Jednak z té pozice, že jsem žena. Také z toho důvodu, že se volí pro druhé období aktuálního rektora, který má nárok a šanci se obhájit. To bylo v těch prvních dvou volbách. Pokud je patové situace, tak je prostor pro nové tváře. A musela jsem si rovněž vytvořit zázemí doma.

Takže za sebou cítíte velkou podporu?
Velmi silnou.

Čím si ji vysvětlujete? Dosavadní vykonanou prací?
Určitě. Vždycky jsem pracovala pro univerzitu jako celek. Znám jednotlivé fakulty, podporovala jsem je, takže to tak určitě je. Vnější podpora je vzhledem k fungování meziuniverzitní spolupráce.

Jste již pět let prorektorkou. Na co jste zatím nejvíce pyšná?
Na kolegy studenty, kteří velmi dobře spravují mezinárodní studentský klub. Ti odvedli obrovský kus práce a ušli obrovsky dlouhou cestu pro rozvoj klubu. Pak jsem také pyšná na výborný tým na rektorátu a na fakultách, který spolupracuje a vytváří pozitivní prostředí pro zahraniční vztahy. Nesmím opomenout ani aktivizaci všech fakult otevřít se mezinárodním vztahům a světu.

Jak se tedy dá shrnout vaše náplň práce?
Je to podpora mezinárodních vztahů, meziuniverzitních smluv, podpora mobilit studentů, pedagogů a neakademických pracovníků. Vytvářím prostředí pro mezinárodní akce, ať už to jsou workshopy, konference nebo letní školy, a prostor pro rozvoj projektů vědecko-výzkumných, kde se naše role s prorektorem pro vědu a výzkum pronikají.

S čím jdete na představení kandidátů?
S pozitivní náladou, s vizí, jak univerzitu rozvíjet v následujících čtyřech letech. A i s představou, kde bude v roce 2020.

A kde by měla být?
Měla by být excelentní a uznávaná. Doma i ve světě.

Jak toho chcete docílit?
Určitě spoluprací s kolegy na jednotlivých fakultách, protože ti vědí, v čem jsme dobří. Ráda bych také vytvořila prostor pro jejich rozvoj a využití potenciálu.

Řekněte mi vlastně váš subjektivní názor na současnou Jihočeskou univerzitu?
Po těch několika kolech volby je třeba uklidnit situaci a přizvat všechny z obou dvou táborů ke spolupráci. Táhnout za jeden provaz, a to stejným směrem.

Máte pocit, že může být názorově rozdělena jak univerzita, tak určitá fakulta?
Může to klidně být rozpolcenost na jedné fakultě. Není to tak, že by byly dva tábory - fakulty proti fakultám. Je to názorová rozpolcenost přímo na fakultách. Je to i ta ukázka, jak ty volby dopadaly. Bílé lístky, žádný pohyb v určitém směru konsenzu.

Za soupeře máte děkana Teologické fakulty Tomáše Machulu a šéfa VŠERS Lubomíra Pánu. Jak ostatní kandidáty vnímáte?
Já si jich obou nesmírně vážím, je radost se s nimi bít. (úsměv) Určitě je ale větším soupeřem děkan Teologické fakulty Tomáš Machula.

Když to nevyjde, budete pokračovat jako prorektorka?
Nevím. Pokud si mě zvolený rektor pozve do týmu, ráda. Pokud ne, rozhodně budu odcházet s pocitem dobře vykonané práce. Věnovala bych se pak více aktivitám zde na fakultě.

Přijala byste nominaci do případného pátého kola volby rektora univerzity?
Nepředpokládám pravděpodobnost páté volby. V současné situaci ale nedokážu odpovědět úplně jasně. Teď by však mělo dojít ke zvolení rektora.

Stihne se jeho jmenování do konce funkčního období současného rektora?
Podle toho, jak pracuje kancelář hlavy státu, tak se nejspíše nestihne jmenovat.

Co tedy přijde v tom hluchém období?
Už jsme to zažili, ministerstvo školství pověří někoho z prorektorů.

Práce na vysoké škole je sama o sobě dost vyčerpávající a náročná. Jak nejradši relaxujete?
Hodně ráda maluji a kreslím, a to je takový můj ventil, kdy přestanu přemýšlet nad pracovními starostmi. To mě nabíjí a pohlcuje. Mám také ráda procházky do přírody, výlety s rodinou... A musím se přiznat, že ráda učím. Takže si chodím odpočinout do výuky. (úsměv)