Petr Junek: Mrzí mě, že lidé nepřemýšlí, že se bojí a nechají si vše líbit

ČTĚTE TAKÉ: Petr Junek: Smyčka kolem krku se utahuje a my se ještě smějeme

Co říkáte na smrt J. F. Kennedyho?
Kennedy řekl něco, co neměl, a proto musel zemřít. Sedm dní před atentátem mluvil o zotročení amerického lidu nadnárodními zločinnými organizacemi. Což asi nebyl takový průšvih jako to, že se začal zajímat americký rezervní fond (FED), který vlastní soukromý sektor vedený kým jiným než klany Rothschildů a Rockefellerů. Kennedy chtěl změnit tento status a odstřihnout bankovní mafii od FEDu. Ta musela začít jednat, jinak by se jim zhroutilo impérium. Tady je vidět, že se neštítí ničeho. Musíme si uvědomit, že pro ně je to jen hra a člověk pro ně má hodnotu otroka, kterého mohou kdykoliv vyměnit.

Nemrzí vás někdy, že si lidé vytváří názor pouze podle zpráv třeba v televizi? Že už dál nehledají? Jak vy přistupujete k důležitým informacím?
Mě spíše mrzí, že lidé nepřemýšlí, že se bojí a nechají si vše líbit. Já už tady dlouho volám po revoluci. Ztratil jsem víru ve volby, neboť jsou zaplacené. Jinými slovy vyhrává ten, kdo má nejvíce peněz. Lidé kolikrát naivně věří, že politik jde do voleb primárně s tím, že chce pomoci vlasti a lidem. Některý možná ano, ale takový je okamžitě vytlačen, uplacen, či vydírán. Pracují pro někoho jiného, nepracují pro nás. Podívejme se, jak utrpěla naše republika za poslední léta. Stala se z ní kolonie. Potlačují naše výrobky, ničí naše zemědělce a fabriky. Vše je prodané, ale stát je stále chudý. Myslíte si, že by to šlo, kdyby posledních dvacet pět let naši politici byli věrni vlasti? Jsme pro ně jen lůza, jedou na sebe anebo jsou uplacení jiným státem. V mém slovníku je to vlastizrada.

Jak vidno, jste poměrně dost rýpavý a nebojíte se své názory prezentovat i na veřejnosti. Nemáte o sebe někdy strach?
Strach necítím. Já už si peklem prošel, mě jen tak něco nezaskočí. Jen ať se bojí ti druzí. Navíc, čeho se bojíme, to přitahujeme. To je zákon vesmíru. Nelze bojovat proti válce, protože pak přijde. Musíme bojovat za mír. Pak přijde mír.

Jak lidé přistupují k vašim přednáškám? Dochází někdy k názorové rozepři?
Tak lidé vědí, na co jdou, takže ani moc ne. Spíše mají zajímavé připomínky. Diskuze je v přátelském duchu. Ještě mě nezaskočil žádný rejpal. V Plzni mě překvapilo, že si lidé dělali poznámky. Měl jsem docela strach, že to neustojím, ale nakonec z toho byla fajn diskuze. Myslím, že jsem dobře připravený, a to i díky výborně zpracované projekci od Ondřeje Kurčíka.

Jelikož jste ohledně názorů docela radikální, zajímalo by mě, zda se to projevuje i na vašich přátelích. Respektive zda jste třeba o některé nepřišel… A samozřejmě naopak.
Spíše naopak. Díky knihám si mě našlo docela dost lidí a nezaznamenal jsem, že by někoho vyloženě urazily. Jo, někdy se strhne pěkná diskuze, ale já to beru všechno s nadhledem. Neuznávám rozepře a takové to dětinské odebírání z přátel na FB. Respektuji názory jiných a teď už spíše více poslouchám než povídám. S nácky nebo komunisty se nestýkám, tak ani nehrozí, že bych z jejich řad přišel o nějakého kamaráda.

Někdy mám z vás pocit, že byste mohl razit heslo: Nevěřit nikomu. Je tomu skutečně tak? Kde má ale člověk hledat pravdu?
Ve svém srdci. Všichni v něm máme lásku a na té se dá stavět. Nesmíme se nechat strhnout strachem a nenávistí. Já vím, že je velice snadné nenávidět jinou rasu a stupidní náboženství, a ještě když je to tak pěkně spojené v jednom. Ale nepropadejme tomu. To je přesně to, o co světové mafii jde. Chtějí nás využít. Opět. Už takhle nás zneužívají na práci a konzum a teď chtějí, abychom vzali zbraně a stříleli do nevinných lidí. Útočí na naše nejnižší pudy, ovládají nás pomocí strachu. Každý den. Podívejte se na zprávy, kolik je tam děsivých informací. Chci říct, nebojme se, když se jim nepoddáme, tak se nic nestane. Oni potřebují nás, ne my je. Oni jsou pijavice na našich tělech, ale my je můžeme snadno smést. Stačí jen se nebát a použít lásku jako zbraň. Je nás přes sedm miliard proti tisícovce, to není snad tak těžké vyhrát. Já hledám pravdu pomocí výše uvedených otázek. Je to jako v šachách. Když někdo udělá podivný tah, zeptám se sám sebe, co ho k tomu vedlo. Podívám se na partii z několika pohledů, popřemýšlím o tom, prozkoumám to a pravda vyjde najevo většinou sama.