Tomáš Parýzek: Windsurfing je můj život

Jak se kluk z Budějc dostane k windsurfingu? Máme tu sice hodně rybníků, ale kluci se většinou honí za míčem nebo za pukem.
Jako malý jsem u dědy na chalupě na půdě našel velké windsurfingové prkno. Hned jsem to chtěl zkusit. Mamka mi tenkrát na šicím stroji přešila dědovu velkou plachtu na menší a šel jsem se učit. Měli jsme chalupu kousek od rybníka Dehtáře. Otravoval jsem dědu každý den, kdy alespoň trochu foukalo, a v podstatě celé letní prázdniny jsem trávil u vody.

Kdo tě přivedl k windusurfingu?
Děda, ale rodiče mě také hodně podporovali.

Většina surfařů jezdila na olympiádě od bojky k bojce, ale to asi není zrovna tvůj šálek kávy. Jak se říká windsurfingu, který jezdíš ty? V čem jsou hlavní odlišnosti a jak se jednotlivé sportovní výkony hodnotí?
Ani nevím, jestli se tomu, co bylo na olympiádě, dá říkat windsurfing. Mně to připadá spíš jako jachting. (smích) Ve windsurfingu můžete jezdit slalom, freeride a freestyle nebo vlny. Na každou disciplínu je jiné vybavení a jezdí se v jiných podmínkách. Vyzkoušel jsem už všechno, ale k srdci mi nejvíce přirostl freestyle a teď díky skvělým vlnovým podmínkám na Tenerife jezdím i vlny. Ze začátku jsem jezdil freeride, chtěl jsem být na vodě nejrychlejší, ale po pár letech mě to přestalo bavit. V té době začínal s windsurfingem i můj brácha. Ten hned věděl, že chce jezdit freestyle, dávat triky a učit se pořád něco nového. Řekl jsem si, že do toho jdu taky, prodal jsem freeridové cajky a koupil freestylové.

Kdy jsi zjistil, že by ses tím mohl živit?
Tak nějak mě to lákalo pořád. Díky tomu, že jsme začali jezdit freestyle, tak jsme i více cestovali, protože v Čechách se to naučit nedá, nejsou na to podmínky. Ročně jsme byli minimálně čtyři měsíce u moře, na tři měsíce jsme jezdili v létě a na měsíc v zimě. Takhle to trvalo od roku 2009 a celou tu dobu jsem přemýšlel, kam bych se odstěhoval. Potom jsem potkal Janu, která má podobné koníčky a jako instruktorka kitesurfingu i stejný pohled na život. Jednoho dne jsme se rozhodli, že tyhle výlety jsou málo a že musíme vypadnout. Jen jsme museli vybrat kam.

Jaké země jsi stihl projet?
Byli jsme dvě zimy po sobě v Karibiku na ostrově Bonaire, odkud pochází špičky freestylu. Super místa jsou i v Egyptě jako Dahab, El Tur, Soma Bay. Pak řecký Rhodos nebo můj oblíbený Karpathos, jedno z největrnějších míst. Když jsme byli v Čechách, jezdili jsme na sever Německa na Rujánu, do Rakouska na Neusiedler See. Párkrát jsme byli také v Dánsku.

Kde se ti líbilo nejvíc?
Jednoznačně Bonaire.

I když jsi v roli instruktora, tak když máš chvilku, zajezdíš si i sám. Máš ještě nějaké osobní cíle?
Jasně, jezdím docela dost, po práci nebo když mám volno. V zimě tu byl na měsíc a půl brácha, tak jsme jezdili skoro každý den. S ním mě to baví nejvíce, je to pořádně heclý. Když zrovna nefouká, tak jezdíme surfovat, na ostrově jsou vlny téměř všude, je spíš umění najít místo, kde nejsou. Můj cíl a sen už si plním, žiji na místě, kde můžu windsurfovat a surfovat.

Je nějaký trik, který bys chtěl ještě zvládnout?
Zrovna drtím shaku, už sem ji párkrát dal, ale musím to ještě hodně poladit. To je trik, který bych chtěl dávat na jistotu.

Co je shaka?
Shaka je jeden z nejtěžších ale zároveň jeden z nejpopulárnějších triků vůbec. Ten den, kdy jsem ho dal poprvé, jsem byl hodně šťastný, ale zdaleka to nedávám s jistotou, takže mě čeká ještě trénink.

Je to lepší než sex?
(smích) Je to určitě náročnější. Když se ti ale poprvé po dlouhých týdnech trénovaní podaří ustát nějaký technicky náročný trik, je to výborný pocit!

Je windsurfing nebezpečný sport? Máš za sebou nějaká zranění?
Když jsme začali zkoušet težší a těžší triky, tak nějaká zranění přišla. Brácha měl jedno větší, když si při saltu vpřed přetrhal vazy v kotníku, já si před pár lety natrhl vazy v rameni a loni v létě tady na Tenerife jsem při trénovaní salta vzad na vlnách špatně dopadl a něco jsem si udělal s nohou. Měl jsem dva měsíce úplně modré chodidlo a prsty. Nemohl jsem pořádně ani chodit, takže jsem přišel o zbytek letní sezony, což mě hodně štvalo. Obecně by se lidé hlavně neměli přeceňovat a nechodit do podmínek, které nejsou pro ně. Je velký rozdíl jezdit na rybníku a potom ve čtyřiceti uzlech ve vlnách.

Nyní tedy žiješ i se ženou na ostrově Tenerife. Jak se cítíš na největším Kanárském ostrově?
Nikdy jsme na Kanárských ostrovech nebyli a realita výrazně předčila naše očekávání. Během jednoho dne můžete ležet na pláži i být v horách. Pro nás, naše koníčky i našeho psa je to ideální místo. Jana dělá kitesurfing a oba máme blízko ke všem vodním sportům. Jedna z největších výhod je, že sezona tu nekončí. Na jihu Tenerife je celoročně jaro a léto, prší tady jen výjimečně. O počasí a zajímavých místech na Tenerife bych ale mohl psát dlouho, koho by zajímaly podrobnější informace, může se podívat na náš web www.tenerifesurf.cz.  

S jakými problémy se mohou potýkat cizinci?
Jsme z domova zvyklí na české tempo. Tady nám trvalo půl roku zřídit bankovní účet a Wi-Fi. Je to tu hodně „maňana“, na což jsme si nemohli zvyknout, a když potřebujeme vyřídit něco důležitého, musíme se obrnit trpělivostí.

Jak na vás nahlížejí místní obyvatelé?
Ani si nepamatuji, kdy jsem potkal naposledy místního obyvatele. Na jihu ostrova je většina obyvatel „náplava“, stejně jako my.

Co se vám naopak na životě na ostrově líbí?
Jeho rozmanitost, každá část ostrova je jiná. Hodně windsurfařů mi dá asi za pravdu, že je těžké najít místo, kde je větrná sezona delší než šest až sedm měsíců v roce. Na Tenerife je sezona minimálně deset měsíců a i ve zbylých dvou si občas zajezdím. 

Ty se celý den proháníš s klienty nebo sám na windsurfu. Co dělá žena?
Buď pracuje, nebo se prohání na vodě se mnou. Pracuje na dálku pro české klienty a také pomáhá lidem s ubytováním  na Tenerife. Naše webové stránky www.tenerifesurf.cz jsou hlavně její zásluha.

Nestýská se vám někdy po domově? Máte s kým jít na pivo?
Stýská se mi hlavně, když mi žena odjede do Čech. Ne vážně, je to jen čtyři a půl hodiny letu, takže máme dost návštěv po celý rok a můžeme kdykoliv letět domů. Do Prahy a do Brna odlétají tři přímé lety týdně a další lety jsou do Berlína a Mnichova. Trvalý návrat do České republiky si ale teď vůbec nedovedu představit. Oba děláme to, co nás baví, nerozlišujeme dny v týdnu a nemáme skleslou náladu v neděli večer z toho, že končí víkend. Pondělí je pro nás stejně dobré jako pátek. Kamarádů tady máme dost.