Všudypřítomnost erotických témat může sexualitu tlumit. Lidé pak jdou radši na ryby, říká sexuolog Radim Uzel

Když řeknete jméno Radim Uzel, každému hned vyskočí slovo sexuolog. To ale není vaše jediná profese...
Kromě toho, že dělám sexuologii, tak svým hlavním povoláním jsem gynekolog a porodník a v současné době i soudní znalec v oboru lékařské sexuologie, takže mám co do činění i s právem. Dokonce teď přednáším na právnické fakultě.

Už z povahy vaší profese vyplývá, že s lidmi mluvíte o jejich sexualitě. Stydí se Češi mluvit o intimních věcech?
Pokud jdou za lékařem, tak se dle mého stydí méně, než když o této problematice vyprávějí třeba v hospodě. Tam samozřejmě lidé neradi hovoří o soukromých věcech. Neradi mluví například i o sexuálních nemocech. To, že máte rýmu nebo zlomenou nohu, to každý může vidět, ale s tím, že vám nefunguje erekce, už se chlubit nebudete. V tomto ohledu je ten stud, dalo by se říci, přirozený.

Dá se ta míra studu porovnat s ostatními národy?
Já si myslím, že všechny národy na celém světě jsou úplně stejné. Pokud jsou nějaké odlišnosti, tak v největším procentu pramení z anonymních dotazníků, kde si lidé většinou vymýšlejí. Například v České republice máme podle takových průzkumů nejdelší pohlavní styk na celém světě. Lze ale kvalifikovaně pochybovat o tom, že někdo souloží se stopkami v ruce. Buď se nám tedy sex táhne, nebo spíš lidi lžou, což je samozřejmě pravděpodobnější.

Právě to vymýšlení by ale mohlo být českým specifikem...
Jednoznačně. Češi podle mého jsou národem, který si vymýšlí poměrně nejzdařileji a nejvíce. Každý sexuologický dotazník ukazuje člověka spíš takového, jaký by chtěl být, než jaký skutečně je.

Myslíte, že má na naši sexualitu vliv všudypřítomné erotično například v reklamách, na billboardech a podobně?
Do jisté míry může ta všeobecná dostupnost sexuálních témat sexualitu paradoxně spíše tlumit. Můžeme mluvit o jakémsi syndromu přesycení... Všichni už toho mají dost, tak jdou potom radši na ryby.

Podobně to asi bude s pornografií, která je také mnohem dostupnější, než tomu bylo dříve…
Tady je velký problém s definicí, co to vlastně ta pornografie je. Já jsem o tom dokonce napsal i celou knížku. Je tady zapotřebí říci, že normální klasická pornografie nemůže mít žádný škodlivý vliv. Ale ve shodě s orgány činnými v trestním řízení zaujala sexuologická společnost takové stanovisko, že definovala škodlivou pornografii. To je pornografie dětská, násilná a nechutná. Ta nechutnost může spočívat například v zapojení zvířat, výkalů a podobně. Jinak si ale myslím, že pornografie nemůže nikomu uškodit.

Myslíte si, že je v České republice více sexuálního násilí než dříve?
Určitou povědomost o tom mám. Myslím, že sexuálního násilí je daleko více, než se ve skutečnosti projednává u soudu. To, co je nahlášeno, to je vlastně jen špička ledovce. Jde ale o velice široké téma. Spadá sem například domácí násilí, násilí a šikana v zaměstnání nebo veřejné násilí. Právem se to trestá, ale nemyslím si, že by toho nějak extra přibývalo. Spíš vzniká jakýsi optický dojem nárůstu násilí, protože se o tom více píše. Lidi to samozřejmě zajímá, protože pak mají podvědomou radost, že se někomu jinému mohlo něco ošklivého přihodit, a jim ne.

Když řekneme sexuální násilí, tak si člověk většinou představí, že agresorem je muž. Je tomu tak?
Nepochybně ano. Sexuální násilí je záležitost mužská. Na vině je mužský pohlavní hormon testosteron, což je hormon násilí. Když si porovnáte i obecnou kriminalitu, tak muži versus ženy, to je devět ku jedné. Je to dáno biologicky – testosteronem. Víme dobře, že po kastraci se člověk zklidní, ale to je samozřejmě v celé živé přírodě. Z berana uděláte skopce, z býka vola. Co se ale týče domácího násilí, tak tam je to ženské násilí více skryté. Je dlouhodobé, chronické a zejména psychické. Jde například o ponižování, týrání zesměšňování, potravinový teror.

Jak se tedy sexuálnímu násilí vyvarovat?
Především samozřejmě sexuální výchovou. To je alfa a omega prevence všech negativních jevů v sexualitě. Je zapotřebí lidi vychovávat od útlého mládí, aby se nedopouštěli násilí v sexualitě. Hezky se to řekne, hůř udělá.

Myslíte si, že v současné době je sexuální výchovy dost?
Já si myslím, že se to pomalu lepší. Co se týče srovnání s Evropskou unií, tak žádný stát samozřejmě s úrovní své sexuální výchovy není spokojen. Když se na to podíváme celkově, tak jsou státy, které jsou na tom lépe než my, ale jsou i státy, které jsou na tom hůře než my. Jsme takový dobrý český průměr.

Přednáška, před kterou tento rozhovor vznikal, byla součástí projektu Chance for Success, který spoluorganizuje AIESEC společně se Studentskou unií JU. Další přednášku z tohoto cyklu přednese už v pondělí 5. prosince od 16:30 ve studentském klubu Kampa senátor a bojovník proti korupci Libor Michálek. Vstupné je zdarma.