Činohru Jihočeského divadla nově vede Martina Schlegelová. A hodlá navázat na tradici

„Mým cílem je navázat na tradici jihočeské činohry jako moderního divadelního domu, který tady budoval už režisér Martin Glaser s dramaturgyní Olgou Šubrtovou, zejména v důrazu, který kladli na uvádění současných her, a pokračovat v budování progresivního programu. Vedle tradičních repertoárových kusů nabídne i projekty na pomezí činohry a jiných druhů divadla. Ráda bych také co nejúžeji spolupracovala s dalšími soubory, které v Jihočeském divadle působí," uvedla Martina Schlegelová. Na jihu již režírovala inscenace Zavolejte Jeevese (2015) a Kati (2017).

Martina Schlegelová vystudovala dramaturgii a režii činoherního divadla na pražské DAMU. Od studií se zajímala o současnou dramatiku a nezávislou scénu, až v roce 2006 zakotvila jako umělecká šéfka Divadla Letí. Nastudovala v něm přes dvacet scénických skic a více než deset inscenací. Za hru Olga (horrory z Hrádečku) získala nominace na různé ceny. Hostovala v Klicperově divadle v Hradci Králové, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti či v brněnském HaDivadle. Překládá z angličtiny, zejména současné britské dramatiky.

Jak praví klasik: „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý“.  Vzpomínáte si ještě na svou první návštěvu tohoto kouzelného města? Kdy jste se rozhodla, že sem přesídlíte?
Zrovna nedávno jsem vzpomínala, kdy to bylo. Muselo to být někdy v roce 2003, byla jsem pozvaná na promoci své blízké kamarádky. Ale v Jihočeském divadle jsem byla poprvé až na jaře 2014, přijela jsem se podívat na soubor, když jsem chystala obsazení své první inscenace Zavolejte Jeevese. No a o tom, že se sem přestěhuji, se rozhodlo v únoru 2017.

Činoherní soubor tvoří řada rozličných osobností, spolupracuje s mnoha režiséry, což často znemožňuje jednotící poetiku. Budete o ní usilovat a jaká témata považujete pro současnou dobu za zásadní? 
Já si nemyslím, že regionální divadlo má mít jednu režijní poetiku. Na to má uspokojit příliš mnoho různorodých skupin diváků. Ale divadla 21. století by především měla být otevřenými domy, které žijí v úzkém sepětí se svou komunitou a zároveň překračují lokální poměry, jsou prostě prorostlá směrem dovnitř města, ale zároveň natahují šlahouny k celé české divadelní scéně, i do zahraničí. A co se týče aktuálních témat, myslím, že je jich řada - dnes vzniká hodně her, které se zabývají environmentálními otázkami například. Nebo se snaží definovat naše hodnoty - co to vlastně dnes znamená být Čechem, Evropanem, občanem? Jaké jsou bolesti téhle společnosti. Proč například se tolik lidí nudí a jiným se zoufale nedostává čas? K čemu nás dovede fakt, že jsou bohatí stále bohatší a chudí stále chudší. A co mě osobně zajímá v poslední době, jsou sociální bubliny. Každý žijeme v té své a jednou za čas se vždycky podivíme, že kromě nás existují úplně jiné světy...

V opeře je běžná velká migrace hostujících sólistů, ale v činohře je spíše výjimkou. Jak se díváte na angažování hostujících herců?
Já myslím, že je čas od času velmi osvěžující pracovat s někým odjinud. Uzavřené soubory mají občas tendenci k ponorkové nemoci. Na druhou stranu dobře fungující domácí parta je základ. Lidé by si měli rozumět, měli by se inspirovat a doplňovat. 

Diváky by jistě zajímalo, o jakých režisérských osobnostech uvažujete v následujících sezonách? 
Následující sezony jsou právě předmětem žhavých jednání, která bych nechtěla předčasně prozrazovat.

Prozradíte nám něco z osobního života, co neobsahuje váš krátký medailonek v úvodu? 
Jenže co by na mém osobním životě mohlo být zajímavého? Hodně pracuju, mám štěstí, že mě práce baví a dělám ji s lidmi, které mám ráda. Každou volnou chvilku věnuju rodině, kterou mám taky moc ráda. Cvičím jógu, nekouřím, nepiju, prostě celkově vzato - nic o čem by chtěl někdo číst. Lepší je zajít do divadla!