Mistrovství Německa v nádechovém potápění ovládl Budějčák Radek Dvořák

Radku, po čase vás opět zdravím a pozoruji další úspěch na mezinárodní úrovni. V neděli 4.listopadu cinkla zlatá medaile z německého mistrovství ve statické apnoi. Můžete vůbec být nejlepší „Němec“? Jaký vám k vítězství stačil čas?
Závody fungovaly opět jako otevřené mistrovství s povolenou mezinárodní účastí. Jednalo se o první ročník CMAS mistrovství Německa. Až se tedy ostatní závodníci budou k začátku této tradice vracet, najdou na nejvyšším stupni prvního ročníku vždy kluka z Budějc s časem 6 minut 35 sekund. O to více si vítězství cením.

Nesetkal jste se u místních závodníků s nevraživostí?
Ani v nejmenším. Komunita závodníků není tak široká a každý si pravděpodobně uvědomuje, že nemáme zapotřebí šířit jakoukoliv negativní energii. Když jsem šel na stupně vítězů, držel jsem českou vlajku dosti nesměle. Hlavní německá rozhodčí si toho všimla a přes všechny závodníky na mě zakřičela, ať naši vlajku pořádně roztáhnu a moment vítězství si užiju. Stalo se.

ČTĚTE TAKÉ: Nejlepším Čechem v nádechovém potápění je Radek Dvořák z Budějc 

V disciplíně dynamická apnoe bez ploutví vám těsně unikla stříbrná medaile, a přesto jste se smál. Co se stalo?
Byl to hrozně zvláštní, hořkosladký pocit. Plavalo se mi skvěle. Cítil jsem se dobře a pod vodou jsem se dokonce párkrát usmál. Najednou mě překvapil konec bazénu, což znamenalo mé osobní maximum a já se vlastně z překvapení vynořil. Byla to naprostá pohoda, ukázal jsem signál OK a splnil tak protokol. Opřel jsem se však o konec bazénu, a ne o nataženou závodní lajnu, která vyznačuje dráhu. To znamenalo diskvalifikaci. To mě mrzelo, ale úspěšně to přebyla obrovská radost z osobního maxima.

Dynamika bez ploutví je pro vás nová disciplína. Jak vám vyhovuje a kolik bylo tedy vaše maximum?
Disciplínu mi důstojně představil teprve letos můj instruktor trenér Nik Linder. Líbí se mi, že se v ní snoubí statická a dynamická apnoe dohromady. Ve vodě jste krásně uvolněný a ponor trvá déle. Nikam nepospícháte. Za poslední měsíc jsme byli párkrát v bazénu a za tu dobu jsem se posunul ze 75 na 100 metrů a tím rozhodně nekončím.

Jaké jsou tedy vaše cíle?
Těžko říct, kam až se dopracuji. Hlavně, aby mě to pořád bavilo. Když mě to přestane bavit, přestanu to dělat. Momentálně však nemohu popřít určitý druh závislosti na tomto bezva sportu. Samozřejmě bych rád co nejvíce rozjel a podporoval náš klub Legendy z Budějc.

Překvapilo vás na závodech ještě něco jiného?
Na závodech ne tak, jako po nich. Kamarád Honza Hanzlík mi napsal s obrovskou nadsázkou parádní gratulaci, která mě do teď baví. Zněla: „To mají za Sudety!“ 

A co další závody? Do Jaké země mají Legendy namířeno příště?
Další závody budou v Brně, takže i když to exotika bude, (vtip, mám v Brně velmi dobré přátele) zůstaneme u nás v Čechách. Národní trenér Petr Vala bude brát tuto akci jako kvalifikaci do reprezentace na evropské a světové šampionáty, tak se chceme s celým týmem předvést v co nejlepším světle. Konkurence tam bude ale obrovská. Přijedou závodníci světového formátu.