Vítáme vás u nového seriálu rozhovorů s Ondřejem Bezouškou z jihočeského Paranormal týmu, který zajisté není čtenářům Drbny neznámý. Společně probereme výzkumy a další aktivity, kterým se spolek v uplynulých letech věnoval, a samozřejmě nahlédneme i pod pokličkou připravovaných projektů.
Je to už několik let, co jste v lese Bor prováděli výzkum paranormálních jevů… Neláká vás na svou dřívější práci navázat, pokračovat v bádání? Nebo jste už vše podstatné řekli a Bor je pro vás uzavřenou kapitolou?
O les Bor se vždy budeme zajímat. Výzkumy tu a tam provádíme, ale ve výsledku si zde akorát potvrzujeme již v dokumentu řečené závěry. Tedy že se zde na některých místech odehrávají elektromagnetické anomálie, které jsme nezaznamenali nikde jinde (například) městě a zatím je nedokážeme tedy racionálně vysvětlit. To ale neznamená, že jsme se neposunuli někam dál. Největší úspěch ohledně lesa Bor byl kontakt na pana Jaromíra Jindru, který zpracoval celou periodickou historii lesa od Rakouského císařství do vypuknutí První světové války. Vydali jsme o tom tři články na sebe navazující, které později přejaly i jiné weby.
Říkáte, že si paranormální jevy v lese Bor nedokážete vysvětlit. Řešili jste to i s dalšími podobně zaměřenými spolky či osobami?
Ano, řešili a doufali, že společně dojdeme k nějakým racionálním závěrům, ale neshodli jsme se. My viděli výkyvy v elektromagnetickém poli na to určených přístrojů. Oni ale za těmi samými výkyvy viděli už duchy, muže, ženy, děti, démony, konkrétní vzkazy a tak dále. Tedy dedukce zcela nad rámec toho, co tyto přístroje dokáží zobrazit. Objektivně nebylo možné tyto výkyvy takto konkretizovat, co mohu tedy říci za náš spolek. Jak často uvádíme, nejsme esoterici, ale spíše skeptici a ducha bychom potvrdili jen, kdyby ho vidělo více lidí a zaznamenali ho též na kameru. Jsme díky tomu často od esotericky smýšlejících lidí kritizováni, ale to jen proto,že naše metody nechápou. My to chceme dělat tímto způsobem, protože jiní se tomu touto metodou nevěnují. Není to nic proti nim.
Jak říkáte, na svých webových stránkách se poměrně podrobně věnujete historii Branišovského lesa ve spolupráci se spisovatelem Jaromírem Jindrou. Přinesla vám tato práce nový pohled na mytologii lesa? Dala odpovědi na některé otázky?
Předně je moc zajímavé tuto historii sledovat. Není to náhled jen do historie tohoto lesa, ale i do historie Budějovic. Jak jsme dříve řekli, jde o příměstský les. To znamená, že oproti jiným lesům je zde daleko silnější lidská činnost. Bor toto dle historie periodik potvrzuje. Dle zdrojů od Jaromíra Jindry zde pravidelně a několikrát do roka probíhaly výlety do lesa Bor, kam chodily i stovky lidí. Pít, tančit, bavit se. Někdy to byli studenti, jindy Sokolíci či politicky angažované skupiny. To byla móda 19. století. V té době les Bor sahal do dnešního sídliště Máj. Ta část už dnes neexistuje a právě v ní se kupříkladu stala brutální loupežná vražda, která byla propíraná periodiky několikrát. Zajímavé je vidět, jak podrobně o celé věci vypovídá, až pomalu s bulvárním přesahem (bychom dnes mohli říci).
Podobných příběhů je tam k nalezení samozřejmě více. Můžeme tam vidět tragédie, které se staly na místní střelnici nebo když dítě snědlo rulík zlomocný místo borůvky, také dojemný příběh hajného, který si na smrtelné posteli vzal svou lásku. Je tam přesah do nenávisti Čechů a Němců v samotném městě České Budějovice, kdy nepřátelství ohledně bojkotu obchodů a služeb jedněch druhým stálo za sebevraždou německého holiče. Či záhada okolo služebné, která se v lese Bor na tři dny ztratila a poté byla nalezena s údajnou ztrátou pamětí a zesláblá (nabízí se otázka, co tři dny v lese dělala, ty nejšílenější možnosti hovoří o možném porodu a zbavení se dítěte někde v lese). Celá ta historie periodik je studnicí poznání dávných životů protkaných s tímto lesem, které by šly zpracovat do velice zajímavého scénáře pro filmový seriál či povídkovou knihu. Ty všechny mají oproti dnes tradovaným legendám jednu výhodu. Skutečně se odehrály a nebýt periodik, už by dnes nebylo nikoho, kdo by je mohl vyprávět či na ně vzpomínat.
Branišovský les je fenomén přesahující region. Není to ale jen nafouknutá bublina? Skutečně si takovou pozornost zasluhuje?
Když jsme v roce 2017 byli v podobně slavném lese Hoia Baciu v Rumunsku, zjistili jsme, že podobnost tohoto příměstského lesa s lesem Bor, nebude určitě náhodná. Oba jsou u města, oba obsahují značné známky po lidské činnosti, oba jsou lidmi navštěvované dlouhou dobu. Les Bor minimálně od středověku, Hoia Baciu dokonce i v době kamenné. A u obou koluje hodně legend více či vůbec fakticky doložitelných. Takže fenomén záhadných příměstských lesů není tak vzácný, jak jsme si minimálně před několika lety mysleli. Člověk tvoří záhady a logicky z toho vyplývá, že strašidelný les musí mít tedy přístup k lidem, kteří o něm onu mystičnost vytvořili. A ta si pak časem začala žít svým vlastním životem.
Obrací se na vás lidé s vlastními zážitky z tohoto místa? Jaká největší kuriozita se k vám dostala?
Ano, vzpomínám si na telefonát bývalého vojáka, co v lese Bor sloužil někdy v 80. letech. Volal mi poté, co se seznámil s naším dokumentem. Dneska bydlí někde v západních Čechách, nedaleko Karlových Varů. Sdělil mi do telefonu, že on i jeho kolegové neměli les Bor v lásce a cítili z něj nějakou sílu, která je tam nechtěla. Jednou jeli nákladním vozem po cestě. On byl řidič a jeho kolega byl příslušník romské národnostní menšiny. Z lesa se dle jeho slov vynořila rychle postupující mlha. Jako by tam někdo rozdělal oheň na mokré trávě. Zahalila celé auto tak, že nebylo vidět na cestu. A náhle se v této mlze objevilo něco černého, co zakrylo celé přední okno vozu. Řidič se lekl, strhl auto z cesty do příkopu a urval mu nápravu. Jeho romský spolujezdec se dal do řevu. Nejprve si myslel, že srazil nějaké velké zvíře, protože nákladní vůz má dost velkou šířku na to, aby něco mohlo zakrýt kompletně čelní sklo. Jenže to něco černého náhle z předního skla slezlo a zmizelo spolu s mlhou na druhé straně cesty uvnitř lesa. Další příběh, který se ke mně dostal, byl od učitele, který do lesa Bor (budějovické části) chodí již cca 12 let běhat. Nikdy nic nezažil. A jednoho dne popisoval též mlhu a v ní muže mohutné postavy v kabátu a s kloboukem s širokou krempou. Lekl se ho a utekl pryč. Vyběhl z té mlhy, která se rychle lesem přesouvala, až mu zmizela z dohledu. A jako perličku pak dodal, že čas na jeho hodinkách po příchodu domu neodpovídal času, který mu ukazovaly hodiny doma. Je zajímavé tyto dva příběhy porovnat, zvláště když víte, že je vyprávěly osoby, co se vzájemně neznají. Takže ano, les Bor stále přichází s něčím zajímavým, ať jde o výzkum či různá svědectví.
Mimochodem máte informace, zda se stále v lese Bor nachází hřbitov zvířat?
Naposledy jsem byl v lese Bor v listopadu minulého roku a hřbitov tam stále byl a opět se rozrostl o několik hrobů. Velice mi připomíná „Řbitov zvířátek“ z knihy Stephena Kinga. Toto místo je důkazem jedné z neplněných potřeb městských občanů pietně pochovat své domácí mazlíčky. Nikde v okolí Budějovic tu pro to není místo, a tak si asi hlavně obyvatelé sídliště Máj neplánovaně založili tento lesní hřbitov. A dokud se neobjeví někdo, kdo založí nějaký oficiální zvířecí hřbitov, tak se ten neoficiální v lese Bor bude zřejmě nadále rozrůstat. Na jednu stranu je to hezké. Na stranu druhou chápu lesníky v období sucha, když tam hoří ve dne i v noci svíčky.
