Dvoumetrový dlouhán Filip Křesťan s číslem čtyři na dresu má společně s ostatními hráči Jihostroje momentálně jediný sen. Alespoň tedy co se sportu týče. Získat desátý extraligový titul. S Filipem jsme si povídali nejen o úterní prohře s Libercem, ale třeba i o jeho režimu před zápasem.
Jak se cítíš před zápasem?
Cítím se dobře. Měl jsem trošku problém po druhém zápase v Liberci, ale nejistota se za ty dva dny vytratila.
Byla pro vás ta prohra těžká?
Bylo to hodně těžké. Začali jsme dobře, pak se nám něco nepovedlo. Když jsem to viděl, tak musím říct, že jsme si to prohráli sami. Prohra nám vždycky sebere spoustu sil a je těžké se z ní znova zvednout. Myslím si, že na nikom nenechala žádné stopy. Dnes jsme odhodlaní vyhrát.
Máte před zápasem nějaký speciální režim? Spánek, zákaz alkoholu nebo třeba sexu?
To je taková zvláštní otázka, protože je na ni spousta názorů. Sám jsem tohle několikrát vyhledával. Měli bychom dodržovat životosprávu. Každý by měl být na zápas připravený, a co dělá v osobním volnu, je jeho věc. U nás v týmu rozhodně nikdo před zápasem nedodržuje třeba sexuální absenci. Možná by se našli i tací, kteří mají sex přímo v den zápasu (smích). Každý hráč je v tomhle trošku jiný.
Když se podíváme blíže na tu životosprávu. Sem tam si určitě dopřeješ něco mimo zdravý jídelníček.
Možná running sushi je pro mě echt prasárna. Taky mám strašně rád žebra. Jsou fáze, kdy jsou pro mě prasárnou veškeré sladkosti. Ale v týdnu, kdy hrajeme, jíme zdravě. Vím, že je to pro mě důležité. Nejsem si totiž jistý, že by mě kachna nebo svíčková v době, kdy trénujeme, nerozhodila.
Jsi pověrčivý? Máš třeba nějaký svůj osobní talisman?
Myslím si, že člověk, který je pověrčivý, tak není úplně psychicky silný. Když se něco nedaří, tak si to odůvodním tak, aby mě to v tomhle směru zocelilo. Osobní talisman asi žádný nemám, ani žádné rituály. I když některé věci dělám pořád stejně, je to z toho důvodu, že mi vyhovují.
Jak jsi se vůbec dostal k tomu, že hraješ profesionálně volejbal?
K tomu jsem se dostal zvláštně. Rodiče mě tlačili do toho, abych sportoval a nebyl zevlák. Táta byl sportovec. Plaval jsem, hrál fotbal, stolní tenis, florbal a americký fotbal. Ve 14 letech jsem přišel na základní školu v Příbrami, kde mě během čtrnácti dnů naučili hrát volejbal a už jsem byl na první soutěži. Určitě jsem neměl vizi, že bych se tím mohl někdy živit. Byl to koníček, který mě bavil. V 17 letech jsem dostal profi smlouvu a od té doby jsem se už nezastavil.
Na konec nám prozraď, jak budete slavit případnou výhru titulu? Už něco plánujete?
To je ještě daleko. Musíme jít krok po kroku. Samozřejmě asi spousta lidí, a i já sám, přemýšlíme, jak bychom to slavili. Snažíme se od toho oprostit. Nejdůležitější je dnešní krok. Vyhrát na domácí půdě, a pak řešit další zápas.
Foto volejbal.cz
