O zajímavý kousek se nedaleko slavného ještědského vysílače úspěšně pokusili dva muži z jiných světů. Stanislav Mayer má za sebou úspěchy v extrémních závodech, největší úspěch budějčáka Zbyňka Sýkory je aktivní životní styl, kterým žije i přes svůj handicap. Teď spojili své síly, podívejte se, jak vypadal jejich společný let.
Jeden z nich je nejúspěšnějším Čechem a pravidelným účastníkem extrémně náročných závodů Red Bull X-Alps, kdy jen se svým padákem musí urazit obrovskou vzdálenost skrze největší evropské pohoří. Ten druhý je po vážném zranění upoután na vozík, aktivně se ale věnuje celé řadě sportů a je ambasadorem nadace Wings for Life, která se věnuje výzkumu léčby poranění míchy. Stanislav Mayer a Zbyněk Sýkora se sešli na Ještědu, aby splnili Zbyňkův dávný sen a ukázali, že tam, kde je vůle, neexistují žádné hranice.
Než jste se pustili z Ještědu s padákem, pociťovali jste strach?
Zbyněk: Vůbec ne! Cítil jsem vzrušení a adrenalin, ale rozhodně ne strach. Ze Standy sršely zkušenosti, takže jsem byl naprosto v klidu.
Standa: Musím se přiznat, že jsem měl trochu obavy ze startu i z přistání. Strach ale vystřídal pocit spokojenosti, když všechno dopadlo v pořádku. Zbyněk je velký sportovec, šel do toho bez obav a s velkým nadšením. Díky společnému úsilí jsme to nakonec zvládli.
Jaký moment byl pro vás nejsilnější?
Standa: Pro mě právě start, kterého jsem se nejvíc obával. Myslel jsem, že se rozjedeme po sněhu na „ježdíku“, ale trochu to drhlo. Měli jsme i trochu štěstí, když se na kopci objevili moji přátelé z paraglidingu a pomohli nás roztlačit. Pak už bylo všechno perfektní.
Zbyněk: Taky bych asi vyzdvihl start. Dlouhou dobu, několik hodin jsme jen čekali, až budeme moc vzlétnout. Nic moc se nedělo a pak jsme najednou ve vteřině byli ve vzduchu. Vůbec jsem to nečekal, o to to bylo silnější.
Jak probíhala příprava na samotný seskok?
Zbyněk: Před letem jsme spolu se Standou několikrát mluvili po telefonu. On mi povídal, hele nikdy jsem s vozíčkářem neletěl, tak to bude asi drobet punk, ale nějak to dáme. Ale Standa je obrovský profík, takže všechno běželo jako po másle.
Standa: Nás paraglidisty nejvíc ovlivňuje počasí a to v podstatě ve všech směrech. Takže bylo strašně důležité vychytat příznivé podmínky, skloubit časový harmonogram a v neposlední řadě vybrat dobré místo pro start i přistání. U tandemového seskoku je potřeba na bezpečnost dbát dvojnásob.
Co vám běželo hlavou, když jste se na kopci poprvé potkali?
Standa: Mě překvapilo jak těžké a fyzicky náročné je pohybovat se s vozíčkem po sněhu. V tom jsem obdivoval Zbyňka i jeho super rodinu, která přijela s ním.
Zbyněk: Já jsem si strašně přál, ať už na to jdeme co nejrychleji. Byl jsem opravdu natěšený a zvědavý, jaké to bude. Byla to pro mě úplně první zkušenost s tímhle sportem a byl jsem zvědavý, co se vlastně bude dít.
Zbyňku, splnil zážitek tvoje očekávání?
Zbyněk: Určitě! Vůbec jsem nevěděl, jaká bomba to bude, čekal jsem, že to asi bude super, ale to, co se odehrávalo tam ve vzduchu, řadím mezi nejlepších pár minut mého života. Život je o pocitech a prožitcích a tohle bylo přesně ono. Tolik adrenalinu a vzrušení v jeden okamžik. Nevěděl jsem co vnímat dřív. Tohle by si měl zažít každý, o tom život je.
Stando, jaký je pro tebe pocit, podílet se na plnění snů ostatních lidí?
Standa: Každý z nás má nějaké sny. Já si jich za život splnil hodně, i proto vím, jaký je to pocit, když se osobně můžete postarat o to, aby se sny někomu splnily. Let se Zbyňkem pro mě byla výzva a super zkušenost doprovázená silnými emocemi od strachu až po úsměvy od ucha k uchu. Hned máte lepší den, když víte, že jste pomohl učinit někoho šťastným a spokojeným.
Domluvili jste si další společný projekt?
Zbyněk: Standa se zmínil, že občas jezdí létat do Alp, kde je možné se ve vzduchu udržet déle, takže pokud to vyjde, rád bych to chtěl zkusit znovu tam. Pět minut ve vzduchu je strašně málo, uteklo to jako sekunda, určitě bych to chtěl zkusit znovu. Ten pocit za to stojí.
