Odkládání zákazu skládkování? Jde o plýtvání „surovinou“, kterou můžeme využívat, říká předseda představenstva teplárny Václav Král

Budějcká teplárna v loňském roce získala nejvíce zákazníků za posledních šest let. Čím je to podle vás způsobeno?
Velmi nás to těší. Loňský rok patřil mezi ty nejúspěšnější v získávání nových klientů. Je to kombinace mnoho faktorů. Potvrzuje se, že dálkové dodávky tepla ze soustav centrálního zásobování si udržují konkurenceschopnost. Je zapotřebí si říct, že naše cena za gigajoule obsahuje všechny náklady spojené se službami z naší výroby prakticky až do radiátoru. Nemusíte se starat o revize, výměníky, komíny a podobně. Máme dispečink, který funguje nonstop a v případě poruchy jsme na místě takřka hned. Zákazník má naši službu vlastně bez starostí. Druhým faktorem je aktivita developerů, rozvoj města a úspěšných firem v něm podnikajících. S výstavbou a investicemi přibývá také klientů. To nic nemění na tom, že o každého zákazníka musíme bojovat.

Řada měst si v posledních letech prošla situací, kdy se bytová družstva nebo samostatné bytové jednotky hromadně odpojovaly do centrálních zdrojů vytápění a zakládaly své vlastní plynové kotelny. Zaznamenali jste podobný trend také v Budějcích?
Tím se trošku vracíme k předchozí otázce. V případě odpojování od centrálního zdroje tepla je dobré vše dobře prokalkulovat. Vlastníci bytů nebo sdružení vlastníků někdy počítají s cenami za energie, ale zapomínají už na další náklady a starosti, které vlastní zdroj vytápění obnáší. Naši teplárnu masivní odpojování nepotkalo. Jednak díky ceně, která je v Budějcích stále dobrá. Dalším důvodem může být také bezpečnost a vysoká stabilita dodávek, jelikož město vlastně nezná jejich výpadky.

Zima už je u konce. Máte už první odhady, jak byla pohledem teplárny náročná?
Zima je u konce pouze kalendářně. Před několika dny se zdálo, že už tu máme léto, ale současné teploty nám nedovolují ukončit topnou sezonu. Třeba i tento týden jsme se ve výrobě blížili k zimním objemům. Ani to asi nezmění nic na tom, že uplynulou zimu budeme považovat za teplotně nadprůměrnou. Finální čísla budeme mít, ale až za několik týdnů.

Může se i mírná zima odrazit v ceně za gigajoule v další sezoně a jak se vůbec cena určuje?
Kalkulace ceny tepla je dána metodikou Energetického regulačního úřadu a všechny teplárny podle ní musí postupovat. Výslednou cenu určuje také několik faktorů. Můžeme jmenovat třeba typ paliva, účinnost jeho využívání, kondici zdrojů a také dokončené a plánované investice. Hodně peněz „spolkla“ třeba ekologizace zdrojů, která se kvůli zpřísňujícím emisním limitům musí dělat. Ve výsledku jde o výdaje, které nám nepřinesly dodatečné výnosy, „jenom“ náklady. I přesto ale chceme být co nejekologičtější. Na hustě osídleném území, navíc ležícím v kotlině, je to životně důležité. Velké investice realizujeme ale také v oblasti úspor energií při výrobě i distribuci.

Hraje roli také počet zákazníků?
Ano, rozhodně. Čím větší počet zákazníků máme, tím je větší prodej a tím lépe se mezi klienty rozpouští právě třeba náklady za ekologizaci. Proto jsme rádi za každého zákazníka a vážíme si jeho věrnosti. Například v Rakousku je připojení domácností a firem k městské síti distribuce tepla a chladu důkazem sociální odpovědnosti a sounáležitosti s místní komunitou. Povinností nás energetiků pak je co nejvíce uchránit zákazníky před výkyvy na rozbouřených energetických trzích, starat se o životní prostředí a zajistit 100% kvalitu a komfort dodávek energií a služeb. Vzhledem k tomu, že budějckou teplárnu zcela vlastní Statutární město České Budějovice, jedná se o typický příklad tzv. sdílené ekonomiky. Jen s tím rozdílem, že oproti dnes tak moderním vizím na sdílení automobilů, koloběžek, bytů, finančních prostředků apod. fungujeme bez přestávky už více než 110 let.

Mluvil jste o snižování emisí. Teplárny v Česku prý loni investovaly do snížení emisí další miliardu korun. Jaké investice do ekologizace má budějická teplárna za sebou?
V roce 2015 jsme zprovoznili jednu z největších investic v novodobé historii firmy. Odsíření zdroje vyšlo na 472 milionů korun. Po této investici klesly emise oxidu síry o 85 procent a prachu o 65 procent. Zdroj tedy máme v této oblasti ekologizován a splníme přísné emisní limity i po roce 2021. Další investice např. do modernizace kotle budou ale následovat.

ČEZ uzavřel smlouvu na stavbu teplovodu z jaderné elektrárny Temelín do Budějc na vytápění domácností napojených na teplárnu. Co znamená realizace tohoto projektu pro zákazníky?
Realizace tohoto projektu přinese teplárně snížení spotřeby hnědého uhlí až o třetinu. To ve výsledku dělá zhruba 70 až 80 tisíc tun za rok. Tím pádem klesnou o třetinu také emise, odpad vzniklý pálením uhlí atd.. Díky podepsání kontraktu do roku 2042 můžeme také očekávat lepší stabilitu cen.

Výroba z jádra je v dnešní době jediný bezemisní zdroj energie, navíc leží kousek od nás. Dnes nelze vsázet na jediné palivo. Chceme využívat více zdrojů a to zejména těch lokálních. Tím se sníží vliv nepředvídatelných vlivů na naše hospodaření. Proto zachováváme možnost spalování hnědého uhlí, zemního plynu a nyní přibude také čisté teplo z jádra. Připravujeme však také projekty na kogenerační výrobu tepla a elektřiny z dřevní štěpky a komunálního odpadu.

Tím jste narazil na další téma. Podle všeho v roce 2030 začnou platit přísnější předpisy pro skladování odpadu. Krajské vedení a českobudějovičtí radní tak začali řešit, jak s ním nakládat. Problém by mohla vyřešit spalovna, které v celých jižních Čechách chybí. Souhlasíte?
Dnes nemluvíme o spalovnách, ale o zařízeních na energetické využití odpadů (pozn. red.: zkratka ZEVO). Spalovny se dnes už nestaví, jejich historický účel byl totiž jen likvidace odpadu. Zařízení pro energetické využití odpadů díky turbogenerátoru vyrábí elektřinu společně s teplem dodávaným do průmyslových podniků, domácností, pro chlazení budov atd. Již desítky let tyto technologie tvoří jak v zahraničí, tak i ve čtyřech lokalitách České republiky nedílnou součást odpadového hospodářství a je to nepochybně lepší způsob nakládání s jinak nevyužitelnými odpady, než jejich zahrabávání na skládku. Troufnu si říct, že je to krok do 21. století. Bohužel v jižních Čechách takové zařízení zatím nemáme.

V současnosti náš region vyprodukuje zhruba 300 tisíc tun energeticky využitelných odpadů ročně. Ten z drtivé většiny končí na skládkách. To je nepředstavitelné množství materiálu, který lze efektivně využít. Navíc se opět jedná o lokální zdroj energie, který by přinesl další stabilizaci cen tepla a navíc i nákladů na likvidaci odpadu.

Na druhou stranu, mluvíme o předpisech, které mají platit až v roce 2030. Původně se však mluvilo o roce 2024, který se nakonec zdá jako nereálný. Jak nahlížíte na diskutované odsunutí „zákazu skládkování“ o šest let vy?
Platný zákon o odpadech mj. říká, že už od začátku roku 2024 nepůjde skládkovat odpad takovým způsobem, jak to děláme dnes. Odpad s výhřevností větší než 6,5 megajoule na kilogram v sušině nepůjde skládkovat a navíc se mají zvyšovat skládkovací poplatky. Pro představu, jde o běžný odpad, který po našem domácím vytřídění (pozn. redakce: Češi patří ve třídění mezi evropskou špičku) zůstane v tzv. černých popelnicích. A to se už vůbec nezmiňuji o textilu či plastech, s jejichž využitím po vytřídění si dnes Evropa neví rady. Jde jednoduše o „suroviny“, které se ve světě běžně používají alespoň k výrobě energie.

Ministerstvo životního prostředí se však novelou zákona snaží aktuální stav zakonzervovat až k roku 2030 a tím by posunulo faktický zákaz skládkování o šest let.  Prodloužil by se tak současný stav, kdy se vlastně polovina komunálního odpadu skládkuje a to není dobře. Na jednu stranu neustále hledáme zdroje obnovitelné energie a na druhou stranu takto plýtváme „surovinami“. Pokud budeme mít stabilní legislativu, vyrostou kapacity pro skutečné materiálové, ale i energetické využívání odpadů. Například 100 tisíc tun směsného komunálního odpadu může nahradit zhruba 55 tisíc tun hnědého uhlí a pokrýt tak spotřebu elektřiny a tepla pro přibližně 18 tisíc lidí. Ve finále tedy energetické využívání odpadu může přispět ke snížení spotřeby fosilních paliv jako je právě uhlí nebo zemní plyn.

Za ideálního stavu by tedy mělo mít každé krajské město své zařízení pro energetické využití odpadů?
To je samozřejmě individuální. Zařízení s větší kapacitou mají logicky nižší měrné náklady. Svědomitě se vždy musí posoudit dostupnost odpadů, vhodnost lokality, dopravní napojení, logistické náklady a možnosti uplatnění vyrobeného tepla. Proto je důležitá symbióza s teplárnou a sítí centrálního zásobování teplem či chladem. Nám regionální pojetí smysl dává, musíme k tomu ale ještě dokončit řadu analýz a procesů.