Alvaréz Peréz: V textech se vyhýbáme žánrovým klišé

Tato kapela patří k žánrové špičce tuzemské scény, jezdí pravidelně i do zahraničí a vydává dobré desky. Že je nejspíš neznáte? Nevadí! Jak říká kytarista Yyan Perez: „Nejsme hudba pro masy!“

RECENZE: Fanoušci nechtěli strhující Oceán pustit z pódia

V Českých Budějovicích jste vystoupili před místní legendou tuzemské elektronické scény. Jelikož máte k této muzice blízko, co pro vás Oceán znamená?

„Oceán je srdcová záležitost hlavně pro Ellen. Pro mne je to kapela, jež dokázala vnést do chladné elektronické hudby tolik emocí a je super, že jsme se přesvědčili, že má i tento nový Oceán smysl. Ještě bych vyzdvihl texty, kde cítím největší souznění mezi tvorbou Alvaréz Peréz a Oceánu.“

Vaše kapela také výrazně staví na elektronice. Proč jí dáváte takový prostor? Dá se říct, že v elektronické muzice dokážete nalézt větší škálu emocí, než nabízí živé nástroje?

„Vždycky jsme se brali a budeme brát jako rocková kapela. Myslím si, že přítomnost elektroniky v dnešní době nikoho nepřekvapí v jakémkoliv stylu či odvětví hudby. Nám momentálně rozšiřuje možnosti, ale stejně tak si dokážu představit naše skladby prosté elektroniky či dokonce akustické.“

Elektrická kytara u vás není nijak výrazná, ale při bližším ohledání se dá říct, že je nosným prvkem vaší muziky. Vznikají skladby nejdříve na kytaru, nebo ji později dosazujete do elektroniky?

„Většina skladeb začíná od základů, tedy kytary, nebo basové linky. Snažíme se o symbiózu všech elementů v hudbě, takže i když kytara nijak nevyčnívá z celku, je důležitou a podstatnou částí výsledného soundu.“

Není škoda, že nemáte živého bubeníka?

„Momentálně máme bubeníka, bohužel kvůli technickým podmínkám a omezenému prostoru jsme vystupovali jen ve třech. Není to pro nás nic neobvyklého.“

Ve vaší sestavě mám trošku hokej... Na některých starších fotkách je vás plné pódium, v Budějcích jste hráli jako trio a na webu se píše jenom o duu. Jak to s vámi je?

„Ellen Alvarez a Yyan Perez jsou jediní členové kapely. Na koncertech s námi hostují muzikanti z různých kapel. Je to stálý okruh dobrých lidí a hudebníků, kterým se naše hudba líbí a baví je to, takže ten personální zmatek je jen zdánlivý.“

Alvaréz Peréz je na české gotické scéně poměrně uznávaný pojem. Řadíte sami sebe do gotiky? Jak se vám líbí tuzemská gotická scéna?

„Nejbližší označení našeho stylu je asi dark wave, ale samozřejmě se pohybujeme na gotické scéně u nás i v zahraničí, takže jako urážku to rozhodně nebereme. Jen se vyhýbáme všem těm upírům, hřbitovům a podobnému klišé. Mám pár oblíbených českých kapel, které patří do této scény, i když nejsou přímo gotika. Jsou to například Phosgene Girls, Depressiv Disorder, Tábor Radosti, Akimbo, Výsměch? a počítal bych i Oceán. Ostatní buďto neznám, nebo mě nezajímají, a nebo je záměrně ignoruji.“

Hrajete již dvacet let, vydali jste několik nahrávek, zažili řadu změn v sestavě... Které období bylo pro Alvaréz Peréz pomyslným vrcholem?

„V tomto roce vyšlo naše už šesté album s komiksovou knihou. Je nádherné. Projezdili jsme s kapelou celou Evropu a stále nás to baví. Máme co říct, takže se k tomu vrcholu pořád blížíme.“ (s úsměvem)

Během koncertu na jihu Čech mě mrzelo, že vás podpořil jen zlomek lidí, kteří na akci přišli. Není vám někdy líto, že i po tolika letech nemá kapela ještě o něco známější jméno? Na druhou stranu hrajete natolik specifickou a minoritní muziku, že věřím, že je pro vás možná důležitější, když dokážete zasáhnout hlavně posluchače, kteří se na této scéně pohybují.

„Já to tak neberu... Děláme hudbu pro radost a děláme ji tak, jak to cítíme, a to je možná ten problém. Není to hudba pro masy. Ale i tak jsme oslovili naší tvorbou mnoho duší, a to hlavně za hranicemi naší malé zemičky. Naše skladby vyšly na různých zahraničních kompilacích a dá se říct, že jsme snad i jediná česká kapela, která pravidelně hravá na zahraničních festech zaměřených na gotickou subkulturu.“