Fyzioterapeut Michal Peroutka pečuje i o Kubu Kováře

Popište čtenářům náplň svojí práce, čím se zabýváte a s jakou klientelou pracujete?

„Mou pracovní náplní je léčba klientů s poškozením pohybového aparátu, poúrazové a pooperační stavy. Často se také  zabývám preventivní péčí o pohybový aparát. Protože se specializuji spíše na fyzioterapii sportovní, klienti jsou zejména sportovci. Současně vedu jako lektor několik odborných kurzů a jako externista se podílím na výuce nových fyzioterapeutů na Jihočeské univerzitě.“

Jak jste se k vaší profesi dostal, souvisí nějak vaše hokejová minulost s profesní kariérou?

„Ano a velmi úzce. Mám velké štěstí, že pocházím ze sportovní rodiny. Matka a teta jako bývalé gymnastky a trenérky, a teta navíc jako fyzioterapeutka, naštěstí viděly chyby a nedostatky v mém tréninku v oddílech a ´ordinovaly´ mi tak správná kompenzační cvičení a doplňkové sporty již od žáčků.

Tehdy jsem to samozřejmě nechápal a občas mě štvalo to jejich ´ty to budeš cvičit takhle´. Pak někdy v dorostu při pravidelné sportovní prohlídce mi doktorka řekla, že jsem jediný z týmu, kdo nemá poškozený pohybový aparát. V té době jsem o trénincích začal přemýšlet jinak a na gymnázium jsem už nastupoval s tím, že chci studovat fyzioterapii a pokusit se situaci v hokeji zlepšit.“

Během studia na vysoké škole jste byl nějakou dobu ve Finsku. Jaký měla cesta účel?

„Dostal jsem možnost absolvovat studijní pobyt ve Finsku se stáží na místní universitě a klinice sportovního lékařství. Současně jsem obdržel jako krásný bonus nabídku hrát hokej ve druhé nejvyšší finské soutěži.“

Jak se vám líbilo Finsko jako země? Vypíchl byste něco zajímavého z tamní kultury?

„Finsko je země s nádhernou přírodou. Poznal jsem oblasti kolem polárního kruhu a Laponsko. K nádherné přírodě ale patří i úžasní lidé. V mém případě nemohu říct na nikoho jediné špatné slovo, a to jsem měl možnost poznat dost širokou škálu obyvatel. Spolužáky, pacienty, učitele, spoluhráče, některé rodiče i lidi kolem hokeje. Získal jsem řadu přátel, s některými jsme dosud v kontaktu a navštěvujeme se. Obecně se traduje, že jsou Seveřané chladní, ale opak je pravdou. Nezkazí žádnou legraci, jsou ochotní a vstřícní, je na ně spolehnutí v pracovním i osobním životě.“

Co vám přinesla stáž do profesního života?

„Poznal jsem nové, u nás dosud nepoužívané léčebné metody ve fyzioterapii. Například jsem se seznámil s využíváním metody Kinesio Tape® v prevenci poruch pohybového aparátu, ve zkvalitňování tréninku i při léčbě, což byla v té době u nás neznámá metoda. Podílel jsem se na testování sportovců a přípravě tréninkových plánů pro různé sporty. Jako hokejistu mě samozřejmě nejvíce zajímalo, jak trénují mladí hokejisté, a přišel jsem na zásadní rozdíly.“

Povězte, v čem se tak lišíme?

„Ve Finsku chybí například raná specializace hráčů a honba za body v dětských kategoriích. Naopak je kladen důraz na to, aby hokej děti bavil, na individuální rozvoj každého jednotlivce. Již u dětí fyzioterapeut zodpovídá za správně vedená kompenzační cvičení pro jednotlivce, učí hokejisty správně aktivovat hluboké svaly. Proto jsme také při testech zdravotního stavu diagnostikovali minimální poškození jejich pohybového aparátu.

No a pak jsem se vrátil domů do Čech a při stejných testech ve stejných věkových kategoriích jsem si ověřil to, co jsem na základě svých zkušeností tušil. Ve většině testovaných segmentů pohybového aparátu jsem diagnostikoval více než osmdesátiprocentní poškození. Tím mám na mysli zdravotního poškození. To by mělo být alarmující, nemyslíte?“

Znamená to, že se u nás lední hokej netrénuje správně?

„Přesně tak. Toto tvrzení mám podložené i vlastní výzkumnou prací. Lední hokej patří mezi sporty, které nadměrně a jednostranně zatěžují organizmus, a pokud chybí správně vedená kompenzační cvičení, dochází postupně k trvalému poškození pohybového aparátu hráče.“

Proč k tomu dochází?

„Jednoduše řečeno, naše tělo má dvě skupiny svalů. Povrchové zajišťují pohyb a ty mají hokejisté nadměrně trénované. Tyto svaly jsou mnohem silnější než svaly hluboké (CORE) a mají za úkol neustále zajišťovat správnou polohu všech segmentů těla.

Hluboké svaly se neposilují stejnými cviky jako povrchové a pokud nejsou posilovány správnými cviky, dojde u hokejistů k tomu, že povrchové svaly fixují jejich tělo v nesprávných polohách. Z lékařského hlediska tak dochází k poškozování zdraví hráčů. Z praktického hlediska to pro hokejistu znamená například chronické bolesti zad, třísel, kolen a tak dále.

Prostudoval jsem u nás používané metodiky pro školení trenérů i metodiky publikované na internetových stránkách ČSLH (Český svaz ledního hokeje - pozn. redakce). Části, které se týkají tréninku hlubokých svalů (CORE) a kompenzačních cvičení jsou ze zdravotního hlediska špatně a pokud se podle nich trénuje, dochází naopak k dalšímu poškozování zdraví hráčů.“

To je opravdu alarmující informace. Jak je to možné?

„To je spíše otázka pro zodpovědné pracovníky ČSLH. Jistě nejsem první, kdo o tom mluví. Seznámil jsem s výsledky své práce vedení ČSLH a s návrhem na správnou metodiku, zatím bez odezvy. Chápu, že vzhledem k mému věku nejsem asi dostatečná autorita. Nedávno však v televizi proběhl rozhovor mezi Otakarem Černým a profesorem Pavlem Kolářem, který je napříč sporty nezpochybnitelná autorita ve fyzioterapii po celém světě. Kolář zde jasně uvedl, proč jsou stávající metodiky špatné. S napětím jsem očekával reakci z odpovědných míst. Nedlouho po tomto rozhovoru se objevily nové svazové testy pro oddíly a další metodiky, které ale opět nemají nic společného se stávajícími poznatky fyzioterapie a zdraví hráčů dále poškozují.“

Že by právě tady byla jedna z příčin neúspěchů našich mládežnických kategorií?

„Vždyť pohybový aparát je pro sportovce něco jako pracovní nástroj. Stačí se podívat na výsledky povinných sportovních prohlídek hokejistů. Už od dorosteneckého věku jsou zde často diagnostikována patologická poškození pohybového aparátu hráčů. Se špatnými bruslemi nebo prasklou hokejkou hráče nikdo na led nepošle, ale s poškozeným pohybovým aparátem klidně ano. Tak snad alespoň rodiče mladých hokejistů se začnou o zdraví svých dětí zajímat.“

Ve společnosti Face Czech Academy vedete řadu odborných kurzů. O které je největší zájem a pro koho jsou určeny?

„Obsah mých kurzů je uveden na webu společnosti v sekci Fyzioterapie. Kurzy jsou určené pro fyzioterapeuty, dále pro osobní, sportovní a kondiční trenéry, ale i pro samotné sportovce. Největší zájem je o kurz - Funkční trénink CORE ve sportovní přípravě, kde učím, mimo jiné, jak správně aktivovat hluboké svaly.“

Zažil jste někdy sportovce či klienta, s jehož potížemi jste si nevěděl rady?

„Zatím se mi to naštěstí nestalo, ale každý nemůže umět všechno. Raději se však vyhýbám péči o novorozence a miminka a přeposílám je kolegům, kteří se těmito pacienty zabývají denně.“

Spolupracujete i s vrcholovými sportovci, jaký je jejich přístup?

„Aniž bych porušil lékařské tajemství, můžu jmenovat například Jakuba Kováře, Davida Kočího a z jiného sportu lyžařku Kláru Křížovou. Vrcholoví sportovci jsou profesionálové a tomu odpovídá i jejich přístup. Moc dobře vědí, že jejich tělo je jejich pracovní nástroj. Samozřejmě ne vždy dělají vše podle mých představ, ale to je dáno specifikou sportů.

Lépe se pracuje s individuálními sportovci, u kterých jde trénink přizpůsobit zdravotnímu stavu jednodušeji než u hráčů kolektivních sportů. Hlavní výhodou sportovců oproti ostatním klientům je jejich motivace. Pokud nejsou zdraví, nemůžou podávat optimální výkony. Se sportovci se také snadněji pracuje proto, že mají lepší vnímání svého těla, a proto jsou schopni se lépe a rychleji učit nové věci.“

Jak často by měli vrcholoví sportovci docházet na regeneraci?

„Já bych nerad nazýval fyzioterapii přímo regenerací. Za tu je běžně považována masáž, sauna, vířivka, bazén a podobně. Fyzioterapeut kromě léčby poúrazových stavů pomáhá sportovci se správnou kompenzací nadměrného a jednostranného zatížení i se zvyšováním kondice tak, aby docházelo k co nejmenšímu poškození jeho zdraví.

Četnost kompenzačních cvičení je individuální jednak podle sportu, ale i podle dalších skutečností, jako je například somatotyp sportovce, jeho vrozené pohybové stereotypy a poloha těžiště těla. Stav pohybového aparátu konkrétního sportovce si průběžně testuji a podle toho postupujeme dál. Orientačně lze říci, že například při denní průměrné tříhodinové enormní zátěži nemůže stačit jedna hodina kompenzačních cvičení týdně, této činnosti je třeba věnovat alespoň čtyři hodiny týdně.“

Zasahujete sportovcům do tréninku i z hlediska dlouhodobého plánování?

„To je individuální podle potřeb konkrétního sportovce a týmu lidí, který kolem sebe má. Klára Křížová má například velmi kvalitního lyžařského trenéra i kondiční trenérku a já se podílím na řešení případných zdravotních problémů a konzultuji s nimi vhodnost tréninkových metod z hlediska dopadu na zdravotní stav. U hokejistů je to ale jiné. Ti většinou chodí, až když mají problém. Oni bohužel, stejně jako trenéři, nevědí - pokud tedy nemají odpovídající zdravotnické vzdělání na vysoké úrovni - že stávající tréninkové metodiky nejsou dobré z hlediska zdravotního stavu.

Měl jsem například možnost spolupracovat v jedné hokejové sezoně s trenéry Výborným a Kupkou při přípravě tréninků, vedení tréninků zaměřených na kompenzační cvičení a aktivaci hlubokých svalů. Pan Výborný naši spolupráci zhodnotil tak, že poprvé zažil letní přípravu bez zranění i dlouhodobých zdravotních problémů hráčů v sezoně. S Kubou Kovářem spolupracuji dlouhodobě právě na správné a dostatečné kompenzaci a aktivaci CORE z preventivních důvodů, podobné je to i s Davidem Kočím.“

Řekněte, jací vlastně jsou Kuba a David, když zrovna nehrají hokej?

„Kubu znám od společného působení v Písku. Přesto, že toho již spoustu dokázal, je podle mě pořád  stejný, nestala se z něj žádná primadona. Lidi běžně neví, že to je velmi inteligentní kluk, občas mě až překvapí, jak je chytrý. To samé platí i o Davidovi, který má za sebou spoustu zkušeností ze zahraničí, kde byl vlastně od osmnácti let. Neznáme se sice tak dlouho jako s Kubou, ale kromě našich odborných věcí se bavíme i o normálních věcech z běžného života. Oba by bez problému zvládli vysokoškolské studium.“

Většina lidí vnímá Davida Kočího jako tvrdého bitkaře a nezdolného chlapíka. Tak mě napadá, nedostali jste se spolu někdy do křížku?

„Podle mého názoru je to úplně normální fajn chlap. Je to profesionál, který dělá svoji práci na vysoké úrovni a jako u každého jiného zaměstnání to má svá specifika. Fanoušci ho znají jen podle toho, co vidí na ledě a jak ho prezentují novináři. Znovu připomínám jeho nadprůměrnou inteligenci, což stejně jako u Kuby není u vrcholových hokejistů až tak běžné. Do křížku jsme se zatím nedostali, ale jsem přesvědčený o tom, že při některých cvicích mu už trpělivost dochází. Pak by to nejspíš, alespoň doufám, odnesla nějaká cvičební pomůcka.“ (směje se)

Co vám přineslo v poslední době největší profesní radost?

„Určitě získání celosvětově nejvyšší možné kvalifikace pro metodu Kinesio Tape®. Jedná se o titul CKTI - Certified Kinesio Taping Instructor. Tento titul uděluje Kinesio Taping Association International a jsem jeho jediným držitelem v Čechách a na Slovensku.“

A jak to máte vůbec s volným časem, kdy odpočíváte?

„Volného času moc nemám, ale nevadí mi to. Jsem na to zvyklý z dob, kdy jsem hrál profesionálně hokej. Podle mě pokud chce člověk svoji práci nebo sport dělat na vysoké úrovni, musí se tomu věnovat a i něco obětovat. Znám spoustu lidí, co dělají svojí práci napůl, někdy ani to ne, a to mi osobně velmi vadí. Nejvíc si odpočinu doma v jižních Čechách kousek od Veselí nad Lužnicí, kde bydlím. Tam na mě čeká mimo jiné nádherný hovawart (plemeno psa - pozn. redakce) a kolo.“

Kontakt:
Bc. Michal Peroutka, CKTI
mi.peroutka@seznam.cz