Hokejista Filip Novák: Za titul dostal lahví do hlavy

Je to váš první titul v kariéře, pokud pomineme ten dorostenecký s trenérem Tlačilem?

„Na klubové úrovni ano. Ještě mám zlatou medaili z mistrovství světa v Německu, ale tam jsem odehrál jen tři zápasy a pak jsem se zranil, takže ani nevím, jestli se to počítá.“

Dají se ty tituly srovnat?

„Tak pocitově já na té zlaté medaili z mistrovství světa nemám žádnou zásluhu, na ruském titulu ji mám, takže si ho určitě cením víc.“

Kde se podle vás ta sezona lámala?

„Asi na soustředění před sezonou... My jsme věděli, že máme silný tým. Šli jsme do nového ročníku s tím, že bychom to v play off mohli dotáhnout daleko. Určitě by to bylo zklamání, pokud bychom vypadli v prvním nebo druhém kole.“

Přesto jste na titul asi nemysleli...

„Když už jsme se dostali do finále proti Omsku, tak už se to od nás čekalo, byli jsme mírnými favority. Z tohoto pohledu byla zlomová série s Petrohradem. To byla ta nejtěžší překážka v cestě za titulem. Před semifinále jsme věděli, že pokud porazíme Petrohrad, tak budeme mistry.“

Play off bylo dlouhé

Dvacet jedna utkání v play off muselo dát hodně zabrat.

„Minsk jsme porazili čtyři nula na zápasy, ve druhém kole Novgorod čtyři dva, Petrohrad překvapivě také čtyři nula. Až finále bylo na sedm zápasů, to bylo hodně těžké.“

Ve finále byly výsledky hodně vyrovnané, série byla dlouhá, přesto zmiňujete sérii s Petrohradem jako zlomovou. Proč?

„Byla to krátká série, ale nehrálo se proti nim lehko. Vyšlo nám to, náš styl hry na ně platil. Vypadalo to, že neví, jak proti nám hrát, a navíc jsme měli také štěstí. Párkrát netrefili prázdnou bránu, když se lámal zápas... To finále bylo ale také těžké, byla to taková taktická bitva týmů s podobnými herními systémy. Myslím si, že rozhodlo to, že jsme ten titul chtěli víc.“

Zápasy šly hodně rychle za sebou, navíc náročné cestování, to jste si asi užili, je to tak?

„Do Omsku jsme létali tři hodiny, navíc tříhodinový časový posun, nebylo to nic moc příjemného, ale přizpůsobili jsme se tomu asi dobře, lépe než soupeř. Teď, když je konec, musím říct, že to je velká úleva.“

Na mistrovství světa nepojede

Prý jste dohrával se zraněním.

„Mám od série s Petrohradem zlomené druhé žebro. Pokud by to bylo jedno z těch spodních, to by byl asi velký problém, ale takhle se hrát dalo.“

Reprezentační trenér Hadamczik prý uvažoval o vaší nominaci na mistrovství světa, víte o tom?

„Volal mému agentovi, ještě když jsme hráli play off, mě osobně nechtěl rušit. Cením si toho. Pokud bych měl jen to žebro, tak bych asi na nabídku kývl, ale mám ještě další šrámy, které je třeba doléčit před další sezonou.“

Přitom šance zúčastnit se světového šampionátu by asi byla veliká, protože Hadamczik má nedostatek obránců...

„Já to nesleduji. To je otázka. Určitě by si mě chtěl nejdřív vyzkoušet, podle toho by mě na mistrovství vzal nebo ne. Určitě bych neměl nic jistého. Ale šance by asi byla větší, to je pravda.“

Otec Josef byl dojatý

Co na úspěch říkal váš otec Josef, bývalý vynikající obránce Motoru České Budějovice?

„Byl strašně rád. Volal jsem domů hned ze šatny po utkání, nemohl skoro ani mluvit, jak byl dojatý. Pořádně to spolu probereme, až přijedu, až se vrátím domů.“

To bude kdy?

„Myslím si, že by mi to mělo vyjít v pondělí.“

Kdy pro vás začne nová sezona?

„Já ještě pořádně nevím, kde budu hrát, protože nemám smlouvu. Podle toho bude vypadat i příprava. Teď už se těším na dovolenou. Zajdu za doktorem a podle toho se pak rozhodnu, jestli nejdřív nastoupím na dovolenou a pak budu chodit po doktorech nebo naopak.“

Oslavy byly bouřlivé. A ještě budou!

Jak to vypadalo po sedmém utkání?

„Byl to mazec. Na ledě vypukly emoce, které jsem nezažil. To se dá zažít jen při postupu v play off. Nedá se to s ničím srovnat. Škoda jen, že jsme nevyhráli titul doma. V Omsku nebylo moc přátelské prostředí.“

Něco se přihodilo?

„Omskští fanoušci na nás házeli flašky, nebylo to příjemné. Také jsem dostal pecku do hlavy, ani jsem nevěděl, co kdo po mě hodil. Myslel jsem si, že budou po sedmém finále trochu sportovnější, ale bohužel.“

Co se dělo v šatně?

„Tak to byla asi klasika. Přinesl se pohár, přišli všichni funkcionáři klubu i Medveděv, pilo se šampaňské z poháru, s klukama jsme si dali doutníček...“

Domů jste letěli hned po utkání?

„To jsme letěli hned, protože na letišti v Moskvě na nás čekali fanoušci. Cesta letadlem byla hodně divoká, 'obr' Anisin hrál na kytaru, zpívalo se... Na letišti na nás čekalo neuvěřitelné množství fanoušků, myslím, že se přidali i příznivci fotbalového Dynama. Nejméně deset minut jsme stáli s autobusem před letištěm, nechtěli nás vůbec pustit. Chtěli jsme vylézt z autobusu, ale policajti nás nepustili, protože se báli, aby se dav nevymkl z kontroly. Bylo to neskutečné.“

V Moskvě byly nějaké oficiálnější oslavy?

„Ty teprve budou někdy v polovině května. Šli jsme na večeři do restaurace, kde se pak oslavovalo. Domů jsem se dostal asi v sedm ráno, ale po svých.“

To nebyla tak dlouhá oslava. Myslel jsem, že Rusové oslavují víc.

„Jak jsem řekl, oficiální oslava bude v polovině května, tak uvidíme. Ale neoficiálně jsme ještě pokračovali s některými kluky. Někdo jel domů, jiní na reprezentační sraz, takže jsme kompletní nebyli, ale i takhle akce stála za to.“

Foto: archiv Filipa Nováka