Jiří Guth Jarkovský: Kazachstán na mě udělal dojem

V konkurenci zhruba 400 středoškoláků jste skončil na 125. místě, což je určitě nemalý úspěch. Co pro vás znamená?

„Zaprvé, pouhá čísla toho jen velice málo řeknou o výsledku soutěže. Na IPhO může jet za každou zemi maximálně pět účastníků. Kromě toho prvních cirka 60 míst je většinou dominováno asijskými zeměmi, jako je Taiwan, Čína, Thajsko, Vietnam, Korea a tak dále. Takže v celosvětovém měřítku 125. místo nic neříká. Například může existovat 50 Číňanů lepších než já, ale na tu soutěž se z těchto 50 dostalo jen pět. Větší význam pro mě má umístění v rámci Česka. Mezinárodní fyzikální olympiády se nás účastnilo pět Čechů a z těch pěti jsem byl druhý.“

Můžete vysvětlit, jak je to se systémem hodnocení? Z olympiády jste si přivezl stříbrnou medaili, což je trošku matoucí...

„Vzhledem k tomu, že soutěže se účastní několik set účastníků a konkurence na nejvyšších místech je vysoká, většinou prvních pár míst obsadí Číňané s ostatními Asiaty v těsném závěsu. Pro obyčejného Evropana by tedy bylo velmi těžké získat medaili, kdyby se odměňovalo jako na klasické olympiádě. Celý systém odměňování je celkem složitý, ale obecně se dá říci, že přibližně tak 40 účastníků získá zlatou medaili, dalších 80 stříbrnou a přibližně stovka získá bronzovou. Pak ještě tak 100 dalších obdrží čestné uznání a zbytek nedostane nic. Mimochodem, pokorně připomínám, že má stříbrná medaile byla nejhorší ze všech stříbrných medailí a 126. místo již obdrželo bronzovou medaili.“

Jak na vás zapůsobil Kazachstán? Dokážete si představit, že byste zde bydlel?

„Z Kazachstánu jsme toho moc neviděli. V podstatě jen hlavní město Astanu, národní park Burabay a dálnice spojující tato dvě místa. V národním parku to vypadalo asi jako u nás u Lipna, což je ale z kazašského úhlu pohledu celkem vzácný biotop. Kromě toho malého regionu o rozloze pár čtverečních kilometrů totiž vše, co jsme viděli, byly rovné travnaté pláně, kam jen oko dohlédne. Astana je moderní město s mnoha úžasnými mrakodrapy. Ještě teď se tam hodně staví, z určitých míst člověk vidí třeba 30 pracujících jeřábů. Je na něm ale poznat, že je postavené uměle pod vládou autoritářského režimu, takže tam člověk třeba narazí na velká parkoviště vzdálená kilometry od nejbližší zástavby. Přestože tam jsou obrovská sídliště vysokých paneláků, tak po ulicích téměř nechodí lidé, protože tam patrně ani nikdo moc nebydlí. Obecně tam takřka všude člověk narazí na znaky zbytečného plýtvání a nefunkčního systému. Kromě výše zmíněného bych tam nechtěl bydlet ani kvůli hrozné zimě, nicméně dojem na mě Kazachstán udělal veliký, například ochutnávku koňského masa si budu dlouho pamatovat.“

Účastnil jste se již v minulosti podobných soutěží?

„Ano, účastnil jsem se Mezinárodní fyzikální olympiády 2013 v Dánsku, pochopitelně tam byla mnohem lepší organizace, program a řekněme komfort. Jak by člověk také čekal od Skandinávie... Ale chyběla tam kazašská exotičnost.“

Studujete na Karlově univerzitě. Čemu byste se rád v životě věnoval?

„Studuji, respektive až od 1. října budu studovat matematicko-fyzikální fakultu UK, obor Obecná fyzika. Říkávám, že nejlépe to, co chci dělat v budoucnu, popisuje slovo technologie, takže se budu specializovat spíše na aplikovanou fyziku, nejraději bych pracoval někde v soukromém sektoru. Co se týče užší specializace, zatím si ještě nevybírám, ale asi nejraději bych dělal biofyziku.“

Jak vzpomínáte na roky na Gymnáziu Jírovcova v Českých Budějovicích?

„Samozřejmě vzpomínám příjemně. Byla tam skvělá školní jídelna, skvělí učitelé, kteří mě toho hodně naučili, mnoho soutěží jsem se zúčastnil a také jsem si našel, co mě baví.“

Nechybí vám někdy Budějce?

„České Budějovice mám rád. Přestože pocházím z Borovan, za osm let na gymnáziu jsem v Českých Budějovicích strávil mnoho času a udělal jsem si tam hodně přátel. Přes prázdniny jsem tam mnohokrát byl a předpokládám, že i během vysoké školy tam zavítám i z jiných důvodů, než jen kvůli přestupu na nádraží. Zvlášť cestu od nádraží k naší škole přes Lannovku a Sady mám rád. Když k tomu pěkně svítí slunko a já si ještě k tomu na začátku Lannovky koupím bubble tea...“ (s úsměvem)

Fyzika pro řadu školáků představuje noční můru. Musí mít na ni člověk od přírody talent a celkově k ní mít bližší vztah, nebo se dá zkrátka a jednoduše naučit?

„Těžko říct, asi trochu od všeho, nevím. Nebo možná není třeba talent. Možná se ji každý dokáže naučit stejně dobře. Jenže někoho baví a někoho ne. A ten, koho baví, ten s ní stráví hodně času, hodně se toho naučí, zatímco ten, koho nebaví, si bude jen stěžovat, že ho nebaví, moc se toho nenaučí, a pak si bude i stěžovat, že mu nejde a že na ni nemá talent. Samozřejmě, že je to vesměs náhodné, koho fyzika baví a koho ne, i když dobrý učitel to dokáže naklonit tím správným směrem.“

Čím vás fyzika tolik fascinuje?

„Na fyzice je nejzajímavější to, že funguje. Nikoho nepřekvapí, že rychlost krát čas se rovná uražená vzdálenost, ale když člověk například pomocí integrálního počtu dokáže, že gravitační pole koule je stejné jako gravitační pole jednoho bodu o stejné hmotnosti, dodá to určitý pocit uspokojení. A to mluvím jen o samotné fyzice, fascinující je také to, co všechno je možné pomocí fyziky. Veškerá technologie je založena na jednom či druhém fyzikálním principu a mě baví objevovat, co a jak funguje.“