Julie Jášová: „Těším se Champions League!“

S hráčkou, která volejbalově vyrostla ve Slavii PF České Budějovice, si Budějcká Drbna povídala i o nedávno skončeném mistrovství Evropy, kde měly Češky nakročeno do čtvrtfinále, ovšem po nevídaném kolapsu duel s Francií nakonec ztratily.

Můžete shrnout vaše sportovní a volejbalové začátky?

„Když jsem začala studovat osmileté sportovní gymnázium, již v té době jsem hrála volejbal a také dělala moderní gymnastiku a atletiku. Věděla jsem, že s gymnastikou dál nebudu pokračovat, ale pořád mě bavila atletika - skákala jsem do výšky. Potom přisel čas, kdy už se oba sporty nedaly stihat, a tak jsem se musela rozhodnout a jelikož jsem z volejbalové rodiny, vyhrál volejbal.“

Studovala jste třeba i nějakou vysokou školu?

Po maturitě jsem studovala na Karlově univerzitě a snažila se pak pokračovat se stejnou školou i v Brně, ale bohužel, každé léto jsem trávila čas s národním týmem a školu tak nedodělala.“

Jak jste se stala profesionální volejbalistkou?

„Jako kadetka jsem se v barvách Slavie PF České Budějovice probojovala do nároďáku, tam si mě v šestnácti letech vybral trenér Slavie Praha do extraligového družstva žen a tak začala má profesionální kariéra. V Praze jsem působila čtyři sezony a poté hrála dva ročníky za KP Brno, kde jsem získala dvě extraligová stříbra. Líbilo se mi úplně všude a každý rok byl něčím výjimečný.“

Poté jste zamířila na tři sezóny do německého Hamburku, jak se vám v Německu žilo?

„Hamburk je krásné město a hlavně najednou bylo úplně všechno hrozně profesionální. Ale to jsou Němci, všechno musejí mít přesně do puntíku, jinak je to spatně. Právě proto jsem tam vydržela tak dlouho, strašně se mi v Hamburku líbilo a byla jsem tam spokojená. Bohužel po třech letech nám největší sponzor odřekl peníze a já už smlouvu neprodloužila. Vrátila jsem se do Čech, konkrétně do Prostějova, kam se mnou odešel i můj přítel.

Váš protějšek je také profík?

„Působí už pátým rokem ve švýcarské Ženevě. Tento rok bude hrát pouze play off, takže do té doby může být se mnou v Prostějově.“

Dá se srovnat naše ženská extraliga s německou Bundesligou?

„V Německu mají lidé volejbal rádi, na každý zápas přijde v průměru tisíc fanoušků, zatímco v české extralize se ta návštěva pohybuje kolem padesáti diváků. I přístup fanoušků je na západě jiný, více se fandí, zpívá a lidé žijí tím, že se můžou přijít podívat. Všechny týmy jsou vyrovnané, nikdy nevíte, kdo zvítězí. Není to jako u nás, kde je Prostějov, a pak zbytek.“

Je Bundesliga tou top soutěží, kam se vrhají všechny evropské hráčky nebo jsou i lepší?

„Německá soutěž se řadí mezi střed, jsou i lepší, například Turecko, Rusko a i Itálie, ta se ovšem postupně dostává do krize a úroveň s každým rokem tam klesá. Mně osobně se v Bundeslize líbilo a neměnila bych. Teď v Prostějově je to taky super, zahraju si Champions League, takže já jsem nadmíru spokojená.“

Teď už k zářiovému mistrovství Evropy, jaká před ním byla očekávání?

„Vylosovali nám nejtěžší skupinu. Říkaly jsme si, že postoupit se dá, ale všem bylo jasné, že to bude těžké. Nejslabší měly být Bulharky, ale po jejich prvním vyhraném zápase proti Srbkám se karty otočily a postoupit mohl kdokoliv.“

Který z mačů byl tím klíčovým pro postup z druhého místa, kde se lámal chleba?

„Hned první vítězství (3:2) v úvodním duelu proti Polkám bylo nečekané. Myslím si, že nás soupeřky hodně podcenily a tudíž nehrály tak dobře, jak by mohly. Tahle výhra nás podle mého nakonec posunula do dalšího kola. Ve druhém zápase prohra (0:3) se Srbskem odpovídala dění na palubovce, nevěděly jsme jak na ně a Srbky hrály opravdu výtečně. V posledním utkání s Bulharskem jsme ukázaly chuť a touhu postoupit. Bulharky se od druhého setu začaly hádat a vypadaly nekoncentrovaně. My naopak hrály jako tým a do vítězného zápasu (3:2) daly opravdu všechno.“

V osmifinále vás čekala Francie a vy byly favoritkami. Věřily jste si na soupeřky?

„Věděly jsme, že s Francií můžeme prohrát jedině tak, že se porazíme sami. Disponovaly jsme lepším týmem než ony, zaleželo jen na nás, jak se s tím popereme.“

V utkání jste vedly 2:0 a ve třetím setu dokonce odskočily soupeřkám o sedm bodů. Pak ale přišel neskutečný kolaps, ztratily jste 3. a 4. set. Dokážete ze svého pohledu na hřišti vysvětlit, co se stalo? Nervozita, tíha okamžiku?

„Podle mě jsme si všechny myslely, že už je hotovo. Že jsme vyhrály a že ve čtvrtfinále nastoupíme proti Belgii. Začaly jsme dělat chyby, které jsme nikdy před tím nedělaly, a najednou to šlo s námi z kopce.“

Situace se dala ještě zachránit. V tiebreaku jste ovšem ani jeden ze čtyř mečbolů nevyužily a fantasticky rozehraný zápas nakonec ztratily. Jak vám bylo po zápase? Měly jste na dosah veliký úspěch…

„Já už to řekla hned po utkání, že ať by stál na druhé straně kdokoli, prohrály bychom. Nebylo to vůbec o soupeřkách, ale jen a jen o nás. Dělaly jsme takový blbosti a nechaly si vzít vyhraný zápas.“

Když se teď zpětně s chladnou hlavou a odstupem za ME ohlédnete, jak ho hodnotíte?

„Můžeme být rády, že jsme postoupily ze skupiny. Mohlo se klidně stát, že bychom dopadly jako chlapi, kteří jeli po třech dnech domu. Na druhou stranu v tak důležitý moment se nemůže stát, co se stalo. Musíme být schopné dohrát zápas, kdy už celá hala odchází a je jasné, kdo vyhraje.“

Jaké jsou podle vás šance národního týmu v budoucnu na vrcholných akcích?

„Budoucnost reprezentace je ve hvězdách. Ještě se vůbec neví, kdo nároďák povede a jaké hráčky v něm budou.“

Foto: www.volleycountry.com a www.cev.lu