Ostrá slova používám rád, říká Zdeněk Pohlreich

Na náměstí Přemysla Otakara II. se v pátek a v sobotu nejenom dobře jedlo a pilo, ale i děti tady strávily příjemné odpoledne plné různorodé zábavy.

Zdeněk Pohlreich rozdával podpisy, úsměvy a ochotně se s každým i vyfotil. Budějcká Drbna čekala trpělivě několik hodin, aby mohla postrach všech restaurací vyzpovídat.

Chtěl jste být kuchařem už od mala?

„Mamka vařila dobře, ale já jsem kuchařem vždycky být nechtěl.“

A čím tedy?

„Měl jsem takové ty dětské sny. Chtěl jsem opravovat auta a být muzikantem. Hlavně jsem chtěl být slavný. Přesnou představu jsem neměl.“

Co byl tedy ten první impuls k tomu stát se kuchařem?

„Nevzali mě do školy, tak jsem si říkal, co si vybrat za učňák... a zvolil jsem si kuchaře.“

Vaření vás chytlo hned, nebo až časem?

„Asi tak po roce a půl, možná dvou letech. Potom už všechno fungovalo dobře. Mám štěstí, vydržel jsem to dlouho. Docela.“

Považujete svou slávu za štěstí, nebo jak vlastně se stane kuchař z učňáku slavným?

„Není to jenom o štěstí. Člověk si to musí hlavně odmakat a kolem těch kamen oběhat. Dneska je hromada kluků, kteří by v gastronomii chtěli vyzobat jen tu slávu. Teď je vaření docela populární. Ale myslím si, že to ženou trošku zbytečně přes média, ale to je každého volba.“

Chystáte nějaký nový pořad?

„Již 19. října ve čtvrt na devět večer začínáme vysílat na Primě první z osmi večerů, kdy se bude vařit živě za přítomnosti hostů a propojeni televizí budeme i do pár domácností. Jedná se o zhruba hodinový pořad.“

Hodně lidí zajímá, jestli vulgarismy, které v pořadu ´Ano, šéfe!´ můžeme slyšet, používat musíte nebo chcete?

„Já je používat nemusím, ale používám je rád.“

Vědí dopředu restaurace, že se k nim chystáte nebo jim děláte přepadovku?

„Nejpikantnější na tom všem je, že ti lidé vědí úplně přesně, kdy přijedeme. Nemůžeme si dovolit někam přijet a něco tam předvádět bez souhlasu těch lidí s natáčením. Buďte rádi, že vidíte jen to, co je v televizi, protože ta realita je podstatně horší.“

Chystáte se natáčet někam do okolí Budějc?

„Naštěstí nikam. Formát ´Ano, šéfe!´ je na konci své životnosti.“

Máte tady nějakou oblíbenou restauraci?

„Já jsem v Budějcích asi po deseti letech, takže vůbec nevím.“