Policejní karatisté přivezli z Belfastu čtyři medaile

Do Severního Irska odcestovali Jihočeši s reprezentací České republiky, která čítala kolem dvaceti sportovců. Na ostrovech ve dnech 1. až 10. srpna zápolilo v 56 různých sportech na 7000 závodníků z více než šesti desítek zemí světa.

Hermann (43 let) s Faktorem (58), oba instruktoři služebních příprav Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, přivezli domů do Českých Budějovic dvě zlaté a stejný počet bronzových medailí. O šampionátu si Budějcká Drbna povídala s mladším z nich Martinem Hermannem.

Máte čtyři medaile. V jakých soutěžích jste je vybojovali?

„První zlato získal Jiří Faktor v disciplíně kumite do 85 kilogramů a nad 50 let, druhé jsme vybojovali jako kata tým ještě společně s kolegou z Ochranné služby policie Praha Martinem Slámou. Předváděli jsme synchronizovanou sestavu karate s aplikacemi jednotlivých technik v praktickém provedení a zvítězili jsme nad kanadským týmem. A bronzové placky máme s Martinem z disciplíny kata jednotlivců. První dvě místa obsadili vicemistři Evropy ze Španělska a my jsme dokázali porazit oba jejich semifinálové soupeře.“

Už jste někdy v minulosti byli na takové akci?

„Já jsem se těchto her účastnil poprvé v roce 2003 v Barceloně, o dva roky později jsem byl v kanadském Québecu, kde jsem skončil na čtvrtém místě v kata jednotlivců, a nakonec v roce 2007 se mi při hrách Adelaide v Austrálii povedlo vybojovat bronzovou medaili v jednotlivcích. Stejného úspěchu jsme tehdy dosáhli s Martinem Slámou v kata týmu.“

Co všechno musíte splnit, abyste se na tuto velkou sportovní událost dostali?

„Je potřeba v tom daném sportu udělat nějaký dobrý výsledek. Většinou tam jezdí členové reprezentací, kteří se tomu odvětví věnují v civilu. Kdyby se na hry přihlásil někdo, kdo se tou disciplínou zabývá jen rekreačně, tak se opravdu jenom zúčastní.“

Jaká je vaše sportovní minulost?

„S karate jsem začal v mých patnácti letech v severomoravském Krnově, odkud pocházím, kolega Faktor v roce 1976 v Českých Budějovicích. Ještě před vojnou jsem se účastnil krajských přeborů severní Moravy, kromě toho soutěžím v sebeobranném systému allkampf-jitsu, ve kterém jsem získal asi dva nebo tři tituly mistra České republiky a také Německa.“

Kolik času jste věnovali přípravě na šampionát?

„Poslední půlrok jsme jeli naplno, kolega Sláma dojížděl z Prahy někdy i dvakrát týdně. Měsíc před soutěží jsme začali s dvoufázovým tréninkem, cvičili jsme každý týden třikrát až čtyřikrát. Museli jsme se pořádně připravit, nešlo tam jet jako na výlet.“ (usmívá se)

Jaká byla v Belfastu konkurence?

„Mezi stovkou účastníků byla velká kvalita. V kata jednotlivců jsme měli 17 silných soupeřů, při kumite (zápas - pozn. autora) se představila úplná špička - například ruské nebo francouzské týmy. Jirka úspěšně zvládl díky svým bohatým zkušenostem z mistrovských soutěží náročné semifinále proti hasiči ze Švédska a ve finále porazil kolegu policistu z Adelaide.“

Kata tým ve složení Jiří Faktor, Martin Hermann a Martin Sláma porazil kanadský tým v poměru 5:0.

Lze srovnávat úroveň Světových policejních a hasičských her s olympiádou nebo světovými šampionáty profesionálních sportovců?

„Karate není olympijský sport, takže se to porovnává těžko. Myslím si ale, že úroveň je vysoká. Některých sportů se účastnily olympijské týmy, například Slovinsko běžně závodí v plavání s policejním týmem. Časy a výkony jsou tedy velice solidní. Počtem účastníků je tahle událost druhá největší hned po olympiádě, jen s tím rozdílem, že tyto hry jsou zaměřeny na složky integrovaného záchranného systému. Panuje tam přátelská atmosféra, jelikož se najednou setkají lidé stejných profesí z celého světa.“

Kolik odcestovalo do Severního Irska českých sportovců?

„Na slavnostním nástupu nás šlo sedmnáct, později se ale k české výpravě přidali ještě další sportovci. Například Slovensko vyslalo jediného závodníka. Mezi těmi menšími státy jsme tedy měli poměrně početnou výpravu. Nejvíce byla zastoupená Austrálie, ta vyslala přes dvě stě závodníků, silné ale byly také reprezentace Anglie, Německa, Spojených států nebo Brazílie. Z jižních Čech kromě nás dvou závodil ještě městský policista z Hluboké nad Vltavou Pavel Brožek, který vybojoval v kulturistice druhé místo.“

Jak tamní hry probíhaly?

„My jsme do Severního Irska přiletěli 31. července a ubytovali se v hotelu Premier Inn. Výhodou bylo, že hotely i restaurace měly pro účastníky her výrazné slevy. Hned druhý den se na stadionu King´s Hall uskutečnilo slavnostní zahájení za účasti asi 20 tisíc diváků. Po proslovech nejvyššího představitele země a policejní prezidentky byl připraven ohromný kulturní program zaměřený na historii. Viděli jsme například alegorické vody, nebo i skotské dudy. Bylo to velice zajímavé a pěkné.

Další dva dny jsme se věnovali přípravě na samotné závody. Podařilo se nám sehnat tělocvičnu, kterou nám kluci, co cvičí brazilské jiu-jitsu, půjčili zadarmo.  V sobotu pak zápasil kolega v kumite, neděle byla vyhrazena pro kata jednotlivců a kata týmy. Jinak musím říct, že Severní Irsko mělo závody perfektně připravené, lidé byli úžasní a panovala opravdu srdečná atmosféra.“

Kdo vůbec tuhle výpravu financuje. Policie?

„Policie nás podpořila při přípravě a služebním volnem na tuto akci. Jinak si každý účastník musí sehnat peníze sám. Nám se povedlo získat grant na reprezentaci Jihočeského kraje od krajského úřadu, dále přispěli drobní sponzoři a samozřejmě i rodinná kasa. Zrovna Severní Irsko vyšlo každého z nás komplet na nějakých 30 tisíc korun, takže to nebylo až tak náročné. Přesto bych rád poděkoval mému kamarádovi, majiteli společnosti zabývající se ostrahou, za jeho podporu.“

Na závěr se nabízí jediná otázka - co bude dál?

„Když se stačíme připravit a budeme zdravotně v pořádku - kvůli zranění jsem už totiž v roce 2009 přišel o New York - tak příští rok vyrazíme na policejní mistrovství Evropy v Bruselu. Za dva roky budou Světové hry v americkém Fairfaxu ve Virginii, v roce 2017 pak Montreal v Kanadě a 2019 Peking v Číně... to už je ale spíš takové předsevzetí. Každopádně bychom tam rádi jeli.“